V letošním ročníku Robotické olympiády, na níž se studenti učí zacházet s chirurgickým systémem da Vinci, se vítězem stal Jan Kopřiva (2. LF), druhý těsně skončil Matúš Pačuta (3. LF) a na třetím místě Tomáš Harry Payne (2. LF). Zeptali jsme se jich, jaký je jejich vztah k robotickému operování a jak olympiádu prožívali.
Co vás na robotickém operování zajímá a baví? Proč jste se do soutěže přihlásil?
Jan Kopřiva Robotická chirurgie mi přijde zajímavá už jen kvůli tomu, že je to obor s obrovským potenciálem. Fascinuje mě, jak se během pár let chirurgie přesouvá od otevřených operací k méně a méně invazivním metodám a robotická chirurgie mi přijde jako další průlom. Zároveň mi to přijde zábavné. Když od toho odečteme samotnou operaci, tak je to vlastně taková extrémně drahá hračka, ke které se jen tak někdo nedostane. Už jen samotná možnost zkusit si, jak se s takovým zařízením manipuluje, mě strašně lákala. Takovou příležitost nemá ani spousta chirurgů za celou svou kariéru a jsem hrozně vděčný za to, že jsem ji dostal.
Matúš Pačuta Vždy som bol technicky zameraný, a preto ma robotické chirurgické systémy zaujímali už od začiatku. Do súťaže som sa prihlásil, pretože ponúkala jedinečnú možnosť si tento systém vyskúšať a zároveň si príjemne zasúťažiť.
Tomáš Harry Payne Přijde mi to jako hra. Je to jednoduché, intuitivní a veliká zábava. Už jsem měl jednou možnost si robota vyzkoušet, tak jsem tuto příležitost znovu vyhledával.
Které ze cvičení, nebo co obecně pro vás bylo během soutěže nejobtížnější?
J. K. Nejnáročnější mi přišlo druhé cvičení, ač mi vlastně nepřišlo až tak hrozné, jak jsem očekával. Šlo v něm o koordinaci tří ramen, kdy se mezi vertikálně orientovanými dvířky přesouvaly pegy. Po několika výsledcích, co padaly ze začátku, jsem očekával, že dopadnu stejně. Když už jsem u něj seděl, tak mi ale přišlo, že nejdůležitější bylo proti přístroji nebojovat a snažit se s ním sžít. Bylo to cvičení, ve kterém bylo nejlépe poznat, jakou máme koordinaci mezi tím, co vidíme a co děláme rukama, abychom nenaráželi do předmětů a abychom nepoužívali moc síly.
Loni mi ovšem přišlo nejnáročnější zase první cvičení, protože jsem nepobral všechny způsoby, jakými se mohou klouby otáčet a kvůli němu jsem se nedostal vlastně ani do finále.
M. P. Za významný limitujúci faktor považujem skutočnosť, že človek sediaci za týmto strojom si niekedy plne neuvedomuje rozsah pohybov, ktoré robot umožňuje, a je tak do určitej miery limitovaný vlastnou predstavivosťou.
T. H. P. Druhé cvičení bylo jednoznačně nejobtížnější. Musel jsem se velmi soustředit na každý malý pohyb a současně být efektivní a rychlý.
Máte už představu, ke kterému zaměření směřujete? Dokážete si sebe představit jako robotického chirurga?
J. K. Představu mám. Nejvíc se vidím někde směrem anestezie, intenzivní a urgentní medicína. V rámci chirurgie jsem víc přemýšlel vlastně jen o traumatologii, která má na mém žebříčku stále své místo. Obecně mě víc přitahují ty obory, které se zakládají spíš na rychlém rozhodování než na velkém plánování. V mém výběru dále hraje velkou roli to, že potřebuju i nějakou manuální práci a že mě baví spolupráce v týmu. Byl bych rád, kdyby moje role jakožto lékaře zahrnovala hlubší spolupráci s dalšími lékaři a nelékařským personálem.
Představa, že bych se jednou věnoval robotické chirurgii je rozhodně zajímavá a lákavá. Kdyby byla možnost věnovat se jen jí, tak by taková možnost určitě bojovala o první místo. Současně je ale cesta k ní dost klikatá, takže nejspíš představou jen zůstane.
M. P. Dlhodobo ma priťahujú chirurgické odbory a rád by som v budúcnosti pracoval aj s chirurgickým robotom. To, či ho budem skutočne využívať, však bude závisieť od zvolenej špecializácie.
T. H. P. Nemám úplně jasnou představu. Zajímá mě neurologie, ale s poznáním da Vinci přišla v úvahu i chirurgie. Akorát mě poměrně demotivuje ta dlouhá cesta, než se k tomu v praxi člověk vůbec dostane. Ale věřím, že práce s robotem by mě velmi bavila!
Myslíte, že vám něco, čemu jste se dřív věnoval, pomohlo? Někdy se zmiňuje hra na hudební nástroj, činnosti podporující jemnou motoriku, hraní počítačových her, …
J. K. Troufnu si říct, že mi nejvíce pomohly počítačové hry. Není moc věcí, co člověka naučí koordinaci mezi obrazovkou a rukama lépe, než hraní ve tři ráno, když další den vstává do školy. Mimo to jemnou motoriku trénuju i třeba kreslením anebo skládáním origami. Jedna věc, kterou také úplně zbožňuju, je LEGO. To je od mala moje obsese. Ostatní technické hračky mě bavily také, ale konkurencí nikdy nebyly. Ať už skládání čehokoli od aut po rakety, tak vlastně i IKEA nábytku, což je konec konců jen LEGO pro pokročilé, mi hodně pomohlo, co se týče přesnosti a rychlosti v pohybech, které jsem u robota také cítil. Co se hudby týče tak jsem se jí sice věnoval pár let, ale žádná hvězda jsem tedy rozhodně nebyl a mnohem radši jsem v tomto ohledu konzumentem.
M. P. Od malička som sa rád hral so stavebnicami LEGO, skladal Rubikovu kocku a hrám aj na klavíri. Väčšina mojich koníčkov súvisí s jemnou motorikou, čo mi podľa môjho názoru v súťaži výrazne pomohlo.
T. H. P. Rozhodně! Nejvíce to cítím u počítačových her. Hraju už spoustu let a je to moje velmi oblíbená volnočasová aktivita. Jen co chytím joysticky a podívám se do okulárů, cítím se jako převtělen do toho robota. Myslím, že právě díky hrám je pro mě ovládání konzole tak nesmírně přirozené a intuitivní. Hraní na hudební nástroj podle mě hraje menší roli, ale s jemnou motorikou určitě pomáhá.
Související
Robotická olympiáda roste: pátý ročník přinesl rekordní účast i osobní profesní perspektivy
30. 4. 2026
Na 2. lékařské fakultě UK proběhlo 27. dubna 2026 finále letošní Robotické olympiády, jedinečné výukové a soutěžní akce zaměřené na ovládání chirurgického robotického systému...
Už jste podali ruku robotovi?
21. 6. 2022
Medici z 2. lékařské fakulty měli jako první v Česku unikátní příležitost seznámit se s ovládáním robota Da Vinci už během studia. O jejich výcviku, olympiádě a probíhajícím výzkumu hovoří dr. Vojtěch Novák z Urologické kliniky.
Adéla a její da Vinci
7. 1. 2025
Dr. Adéla Štekrtová z Urologické kliniky 2. LF UK a FNM o své cestě k tomu stát se nejmladší českou operatérkou na robotickém chirurgickém systému.
Související
Robotická olympiáda roste: pátý ročník přinesl rekordní účast i osobní profesní perspektivy
Na 2. lékařské fakultě UK proběhlo 27. dubna 2026 finále letošní Robotické olympiády, jedinečné výukové a soutěžní akce zaměřené na ovládání chirurgického robotického systému...
Už jste podali ruku robotovi?
Medici z 2. lékařské fakulty měli jako první v Česku unikátní příležitost seznámit se s ovládáním robota Da Vinci už během studia. O jejich výcviku, olympiádě a probíhajícím výzkumu hovoří dr. Vojtěch Novák z Urologické kliniky.
Adéla a její da Vinci
Dr. Adéla Štekrtová z Urologické kliniky 2. LF UK a FNM o své cestě k tomu stát se nejmladší českou operatérkou na robotickém chirurgickém systému.
Proč jste si zvolil studium medicíny a proč 2. (v jednom případě 3.) lékařskou?
J. K. Proč medicína je otázka, kterou si sám často kladu. Jako úplně malý jsem chtěl být advokátem a pak jsem někdy prostě přehodnotil situaci. V rozhodnutí mě dál utvrdilo i to, že mě oba rodiče jakožto lékaři varovali, že medicína je obrovská investice úsilí, času a vůle a mému náctiletému já se samozřejmě líbila představa, že jim dokážu, že na to mám. Ještě na gymplu jsem si chtěl zažít první kontakt se zdravotnickým prostředím, abych nahlédl do prostředí, do kterého chci, a tak jsem dělal dvě léta pečovatele v lůžkovém hospici. To mě zbavilo všech pochyb o tom, jestli je tohle ta správná cesta.
Na 2. lékařskou mě přivedla souhra několika vlivů. Původně jsem chtěl na 3. lékařskou, ale ač jsem přijímačky zvládl, tak na mě udělala v tu chvíli zvláštní subjektivní dojem a začal jsem pochybovat. Naopak 2. lékařská mě oslovila, přijímačky mi sedly a když jsem dostal e-mail, že jsem je úspěšně zvládl, tak jsem měl volbu jasnou. Oslovilo mě i vyprávění jedné teď už absolventky z naší fakulty, se kterou se osobně znám a nadchlo mě, jak hezky o fakultě mluví.
M. P. Štúdium medicíny som si zvolil preto, že ma dlhodobo zaujíma chirurgia. Mojou hlavnou motiváciou je, že raz budem stáť pri operačnom stole a budem súčasťou tímu, ktorý mení životy. A prečo 3. lekárska? Na toto nemám až takú dobrú odpoveď, bolo to skôr náhodné rozhodnutie. Možno mi najviac sadol štýl prijímačiek, keďže bol koncipovaný skôr na výpočty a logické premýšľanie, ale nebola tam žiadna veľká preferencia pre ani proti.
T. H. P. Chci pomáhat lidem. Vidím v tom smysl a naplnění, které bych prostě nezískal u jiného oboru. Zároveň mě hrozně zajímá člověk jak po fyzické, tak hlavně i psychické stránce. Když jsem si vybíral fakultu, dělal jsem extenzivní research na všechny fakulty v Praze a okolí a 2. lékařská mi vyšla jako ta nejlepší. Rodinné prostředí, skvělé zázemí, množství příležitostí, podpora praxe a smysluplný přístup ke kurikulu jsou věci, díky kterým je studium zábavné a naplňující! Výběru rozhodně nelituju!
