Padova je neuvěřitelně kulturní a pulzující město silně propojené s univerzitou

Medik Vojtěch Suk se ve čtvrtém ročníku vydal v letním semestru na Erasmus na nejstarší evropskou univerzitu do Padovy. Poslal esej a fotky. 

Asi jste už hodněkrát slyšeli, že studijní Erasmus je jasná cesta k prodloužení studia, administrativa je náročná, předměty vám stejně nikdo neuzná a člověk vlastně udělá nejlépe, když nikam nevyjede. Mám rád výzvy, a proto jsem se rozhodl vstoupit do těch neznámých vod s myšlenkou, že to půjde i bez prodloužení. Neříkám, že to bylo snadné, ale když v sobě máte jen špetku naděje a nebojíte se ptát, zjistíte, že i zdánlivě nemožné věci jdou. A ve finále to za všechny ty zkušenosti stojí, možná lépe i s prodloužením celé délky studia.

Hlásil jsem se na studijní výjezd do italského města Padova hned z několika důvodů: dlouhá historie univerzity, vysoké hodnocení, dobrá dostupnost …a předně jsem zcela pragmaticky počítal s výhodou, že už trochu umím italsky. To byl taky důležitý faktor, který mi pomohl v rozhodování. Potom přišla na řadu první výzva. Žádosti o uznání předmětů vyučovaných v Itálii jakožto ekvivalentů za ty české. Byť je to jedna z často opakovaných nevýhod Erasmu, že se člověk lopotí s předmětem, který musí poté v Česku opakovat, opak byl pro mě pravdou.

Na žádostech byla asi nejdelší část jejich vyplnění, dohledání sylabů apod. Ze všech českých ústavů mi přišly do jedné schválené bez připomínek, v podstatě obratem. Tím jsem si teoreticky vytvořil prostor, že po návratu bych mohl mít čtyři týdny volna v 5. ročníku navíc. Ne vždy se najde předmět, který by byl na zahraniční univerzitě vyučovaný v daný semestr a překrýval se s naším sylabem, proto je dobré, ještě před začátkem celého ročníku, udělat krátký průzkum, které předměty má člověk před sebou ve všech ročnících a podle toho uzpůsobit i svůj individuální studijní plán na měsíce před výjezdem, nebo po něm.

Další, co vypadalo zdánlivě nemožné, byl zápis předmětů v angličtině. Při prohledávání stránek italské univerzity jsem narazil na fakt, že existuje anglicky vyučovaný program. Ten jako takový asi nebyl naší univerzitě nabídnut, proto studium bylo inzerované jen v italštině. Stačilo ovšem jenom pár e-mailů/telefonátů a zjistil jsem, že italská strana nemá žádný problém přijmout studenty i do programu anglického.

Potom už začalo kolečko, které neodmyslitelně patří ke každému výjezdu. Shánění ubytování (doporučuji fb skupiny), otázky jak bude fungovat jejich systém, jak bude vypadat zkouškové atd. Padovská univerzita má vše digitalizované, včetně Welcome Weeku, který je nahrávaný a poskytuje studentům návody, jak si co zařídit, takže i italská nekonečná byrokracie (již opravdu milují) aspoň zdánlivě ubíhá rychleji. Co se týče learning agreementu, nebyl problém ho změnit dokonce až dva měsíce po příjezdu, vše opět přes online formulář.

Pokud zvažujete přímo Itálii, připravte se, že výuka je čistě teoretická, v nemocnici je student ještě větší překvapení než sníh v létě a ačkoliv jsou u všeho jasně dané termíny v capslocku a s třemi vykřičníky, nic se nestane, pokud ho student, ale zpravidla i doktor či kdokoliv další, nestihne. Znovu ale stačí trocha iniciativy a vyučující, byť přednáší v italštině, rád vyzkouší studenta i v angličtině a na nemocniční praxi, kam se smí oficiálně jen přes rezervační systém, není problém dorazit kdykoliv po osobní domluvě. Jen musí být online nahraný certifikát ze splnění e-learningového kurzu bezpečnosti práce.

Výuka teorie je u předmětů roztažená do celého semestru a studenti 4. ročníku mají za semestr až 15 předmětů. Jeden z předmětů, které jsem si cíleně vybral díky vyhlášeným neurovědám a psychologii Padovské univerzity byla Psychiatrie. Předmět jsem měl v italštině a rozhodně bych ho doporučil každému, kdo umí jen trochu italsky. Spojení hloubky poznání oboru blížící se filozofickým otázkám, čirého entusiasmu přednášejícího a temperamentu italštiny a Italů samotných vytvořily z každé přednášky v podstatě stand-up.

Na zkoušky v Itálii mají studenti v podstatě neomezený počet pokusů. Známku můžete odmítnout a dostavit se na další vypsaný termín. Jen počítejte s tím, že termíny zkoušek, kromě předtermínů, jsou vypsány opravdu až na poslední chvíli. I proto jsem přehodnotil svůj záměr skládat všechny zkoušky v Itálii a po započtení docházky jsem se domluvil na zkoušce v Česku. Za takový předmět ale člověk nedostane kredity ECTS potřebné pro limit na Erasmus, s tím je dobré počítat při plánování. Nicméně kredity lze snadno získat na praxích, které jsou podle hodin za dva až čtyři kredity za týden na oddělení.

Padova jako taková je neuvěřitelně multikulturní, kulturní, pulzující město, jehož duch je silně propojený s univerzitou. Více než třetina jejího obyvatelstva je tvořená studenty, a proto si v historických uličkách v pěší zóně téměř každý den užijete oslavující studenty ověnčené vavřínovou korunou, symbolem dokončení studia. Vzhledem k tomu, že město je kompaktní, potkáte se se studenty úplně všech oboru a různých koutů světa.

Padovská univerzita je i hodně zaměřená na společenské vědy, ostatně všichni Italové silně cítí kořeny své kultury, proto se můžete připravit na nesčetné zajímavé rozhovory, bohužel trochu více „srpů a kladiv“, než by člověk očekával (přece jen historie je zajímá jen italská). Pokud vás to už všechno omrzí, k moři a do hor je to do hodiny vlakem nebo dosažitelné na městském kole, které se stane neodmyslitelnou součástí vašeho života. Jídlo a káva jsou neopomenutelné v každodenním italském fungování, ale to by vydalo na další článek.

Co na závěr? Nebojte se a jeďte! Jeďte kamkoliv, ptejte se, zkoušejte hledat řešení. Erasmus je program pro studenty a i my v něm můžeme aktivně hledat řešení zdánlivě nemožných situací. Možná to někdy bude trochu těžší, ale rozhodně se vždy vyplatí vyjet. Odvážím si s sebou zpátky nepřeberné množství zkušeností, vědomostí, dobrých přátel a hlavně ohromnou životní zkušenost a optimismus, že mezinárodní spolupráce je neuvěřitelně důležitá a snazší, než se z dálky zdá.