Prof. Eva Froňková, nová proděkanka pro doktorské studium a mobilitu, popisuje dopady změn vysokoškolského zákona, nutnost upravit přijímací řízení i svou vizi kvalitnějšího a více mezinárodně propojeného doktorského vzdělávání.
Jaké jsou vaše krátkodobé a dlouhodobé priority jako proděkanky pro oblast doktorského studia?
Krátkodobou prioritou je zvládnout přijímací zkoušky po změnách vysokoškolského zákona, které zvýšily zaručený studentský příjem v prezenčním studiu na 1,2násobku minimální mzdy. Zároveň se univerzita dobrovolně rozhodla zvýšit stipendium i stávajícím studentům ve vyšších ročnících. Fakulty na to ale nedostaly žádné peníze navíc. Dobře to vysvětluje nový prorektor UK pro doktorské studium Tomáš Šimůnek v rozhovoru pro UK Forum.
Prof. MUDr. Eva Froňková, Ph.D., působí na Klinice dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FNMH. Zaměřuje se na molekulární biologii a genetiku, zejména v oblasti dětských hematologických a onkologických onemocnění. Dlouhodobě se věnuje vědecké a pedagogické činnosti a vedení doktorandů. Od února 2026 zastává funkci proděkanky pro doktorské studium a mobilitu.
Jak k tomu přistoupit?
Bylo třeba výrazně omezit počet přijímaných studentů v prezenčním studiu. To nepovažuji za problém. Doktorské studium na lékařských fakultách nejčastěji probíhá současně s prací na klinikách na plný úvazek, zde je kombinovaná forma adekvátní. Prezenční studium je pak určeno spíš pro experimentální projekty vědeckých týmů. Těch je na lékařské fakultě logicky méně, ale podílejí se vysokým procentem na jejím vědeckém výkonu. Požadavkem fakulty pro prezenční formu a přiznání stipendia je v současnosti to, aby student měl garantovány aspoň dva dny v týdnu pro práci na projektu.
Situaci komplikuje fakt, že v současnosti máme na fakultě otevřeno 23 rad doktorského studia. Když shrnu, cílem pro přijímačky je nezruinovat rozpočet, ale zároveň získat co nejvíce kvalitních a motivovaných zájemců o studium a jejich školitelů. Studentům kombinované formy chceme tu situaci alespoň nějak vynahradit, například formou jednorázových stipendií za kvalitní publikace.
Novela zákona dále zrušila pro nově přijímané studenty státní doktorskou zkoušku. Nahrazena je takzvanou „rozpravou o disertační práci“, kde by měl student komisi představit postup v řešení projektu a kriticky o něm diskutovat. Rušení státní zkoušky vítám, student se má soustředit na svůj projekt a ne trávit měsíce memorováním oboru v celé šíři. Spolu se školitelem samozřejmě může vybrat kurzy, které doplní jeho znalosti, aby svému tématu porozuměl do hloubky.
Některé oborové rady, jako je ta naše, Molekulární biologie, genetika a virologie, už v podobném duchu pořádají státní zkoušku několik let, protože zkoušet například nádorového genetika podrobně z virologie nedávalo smysl. Bude ale v rukou předsedy komise usměrnit členy, aby opravdu diskutovali se studentem o jeho tématu a poskytli mu užitečnou zpětnou vazbu. Většina ze zkoušejících si totiž představí pod pojmem „základ související s tématem“ něco jiného – obvykle to, v čem jsou sami experty.
A dlouhodobě?
Mojí dlouhodobou prioritou je zvýšit úspěšnost absolvování Ph.D. studia, která patří na lékařských fakultách dlouhodobě k nejnižším, a poskytovat studentům kvalitní zázemí s fungující a propojenou vědeckou komunitu. Klíčové je další zlepšování možností zahraničních stáží a sdíleného školitelství se zahraničními pracovišti. Také se mi líbí model určitého mentoringu nebo dohledu nad studiem, jaký je běžný na západních univerzitách (například tzv. thesis advisory boards).
Co myslíte, že pěkně funguje, a jaké nedostatky v současném stavu považujete za nejzásadnější?
Velkou zásluhou minulé proděkanky prof. Kobesové je mimo jiné skvělé personální obsazení oddělení Ph.D. studia, které funguje z mého pohledu výborně a vstřícně ke studentům. Studenti pro svůj růst potřebují podporu týmu vědeckých kolegů a stimulující a mezinárodně propojené prostředí. Tohle funguje skvěle například ve vědeckých týmech fakulty sdružených v programu IPE.
Velkým problémem je obrovská roztříštěnost oborových rad. Některé fungují dobře a snaží se přibližovat světovým trendům, některé – aspoň z mé zkušenosti oponentky a školitelky – vedou studium stále v tradičním modelu, který nebere studenta jako vědeckého kolegu a partnera, ale prostě jen jako dalšího žáka, kterého je třeba pořádně prozkoušet. Upřímně ani se nedivím, že stále vznikají nové oborové rady, které chtějí věci dělat lépe, protože reformovat tradiční radu s letitými členy je složitější než vystavět novou. Je ale třeba toto vše nějak racionalizovat, protože roztříštěnost zbytečně odčerpává zdroje jak zúčastněných akademiků, tak fakulty.
Kdybyste mohla změnit jednu věc okamžitě, co by to bylo?
Pokud myslíte obecně ve světě, tak bych proměnila několik mstivých seniorů ve světových vládách ve slušné politiky. Ale předpokládám, že se ptáte na doktorské studium – odpovím stejně idealisticky, ale zacíleněji. Přála bych si, aby do celého systému vědy a vysokoškolského vzdělávání šlo víc financí. To by znamenalo, že vědecké týmy by měly dlouhodobější stabilitu a nemusely žít v permanentní nejistotě krátkodobých úvazků. Vědci by nemuseli plýtvat velkou část svého času na neustálé psaní grantů kvůli zajištění týmu, ale i kvůli dorovnávání stipendií doktorandů na důstojnější částky. Byla by to dobrá investice, protože doktorandi a mladí vědci jsou skutečným motorem a hybatelem vědeckých objevů.
Fotografie: Matouš Vokatý (2. LF)
