Největší mýtus je, že ženy vše vydrží a muži nikdy nepláčou

Největší mýtus je, že ženy vše vydrží a muži nikdy nepláčou

SBolest není jen fyzický jev – její prožívání se úzce pojí s emocemi, myšlením a chováním, zdůrazňuje dr. Jaroslava Raudenská, jež se podílí na organizaci prvního mezinárodního setkání v ČR věnovaného psychologii bolesti. Vnímají muži a ženy bolest rozdílně? A které mýty ve společnosti ohledně psychologie bolesti přetrvávají?
Štítky
Rozhovor

PhDr. Jaroslava Raudenská, Ph.D., vystudovala jednooborovou psychologii na FF UK v Praze. Je klinická psycholožka a kognitivně-behaviorální terapeutka. Zabývá se psychologickou diagnostikou a psychoterapií u pacientů s chronickou bolestí. Působí na Ústavu ošetřovatelství 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Do zdravotnictví vnáší hledisko společenských věd a přispívá svým specifickým pohledem k humanizaci medicíny, k celostnímu pohledu na nemocného a k rozvoji behaviorální a psychosomatické medicíny. Letos organizuje první mezinárodní setkání v ČR na téma psychologie bolesti v medicíně.

Jak se podle vás proměňuje vnímání bolesti v české společnosti? Jsme jako společnost otevřenější mluvit o bolesti – fyzické i psychické?

Určitě ano, proměňuje se k lepšímu. Duševní zdraví je v současné době zajímavé a populární a vnímám to tak, že i společnost je více zaměřená na spojitosti mezi bolestí, emocemi, prožíváním, myšlením a chováním/aktivitami.

 

Společnost je více zaměřená na spojitosti mezi bolestí, emocemi, prožíváním, myšlením a chováním/aktivitami

Jaké rozdíly pozorujete v prožívání a zvládání bolesti mezi ženami a muži? A jak s tím pracujete v terapii?

Studie na zdravých dobrovolnících ukazují, že ženy jsou citlivější k bolesti jak z hlediska prahu i tolerance, zřejmě tu hrají roli různé faktory včetně biologických. Z klinických studií tyto závěry zatím nevyplývají. V klinických populacích se ale jasně ukazuje, že ženy jsou více ochotné o bolesti a zátěži mluvit, a také užívají odlišné zvládací strategie než muži – jsou ochotné podstoupit psychoterapii více než muži.

 

Ženy jsou citlivější k bolesti z hlediska prahu i tolerance.

Máte zkušenost s tím, že pacienti v Česku stále váhají vyhledat psychologickou pomoc? Co podle vás brání větší důvěře?

Spíše bych se zaměřila na bezpečný terapeutický vztah, ten je základem motivace pacienta ke změně.

Věnujete se i dětem a dospívajícím. Jak se liší práce s bolestí u této skupiny oproti dospělým?

U dětí je možné v terapii více užít modely, fantazii, hru, ale také nejmodernější techniku včetně virtuální reality, a to i u dospělých. Virtuální realitu jsme úspěšně použili v aplikaci pro snížení úzkosti a bolesti u procedurální bolesti u skupiny pacientů s popáleninovým traumatem.

Jaké jsou podle vás největší mýty, které veřejnost o psychologické léčbě bolesti stále má?

Myslím, že největší mýtus je, že ženy vše vydrží, muži nikdy nepláčou. Dále, že bolest je buď somatická, nebo psychická. Další se týká léčby – že stačí farmakoterapie a veškeré bolesti budou pryč. My víme, že bolest je zátěž/stres, tedy pracujeme s modelem stresu a zátěže. Bolesti při jejím zvládání jsou vždy šikovné řešit v multidisciplinárním týmu lékařů, sester, fyzioterapeutů a klinických psychologů a psychoterapeutů, kteří pracují na tom, aby lidé s bolestí měli kvalitnější život i přesto, že je to bolí.

Související

Vytvořeno: 27. 10. 2025 / Upraveno: 21. 1. 2026 / Bc. Luděk Liška