MUDr. Barbora Berka je lékařkou Pediatrické kliniky 2. LF UK a FNMH a postgraduální studentkou 2. LF UK. V rámci svého postgraduálního studia se věnuje screeningu diabetu 1. typu u dětí. Koordinuje klinickou část projektu Betty, který je pilotním projektem populačního screeningu diabetu 1. typu v České republice. Za dva roky jeho trvání se podařilo otestovat přibližně jedno procento české dětské populace a u 107 dětí odhalit diabetes 1. typu v jeho časných stádiích.
Mohla byste charakterizovat projekt βetty?
Projekt βetty je pilotním programem populačního screeningu diabetu 1. typu (DM1) v České republice, který byl pod záštitou evropské iniciativy EDENT1FI spuštěn v listopadu 2023. Jeho cílem je odhalit u dětí DM1 v jeho časných stádiích, která nejsou provázena žádnými příznaky. Screening je založen na vícestupňovém testování přítomnosti autoprotilátek asociovaných s cukrovkou prvního typu. Za dva roky trvání projektu βetty se podařilo vyšetřit přes 18 000 českých dětí a u 107 z nich odhalit diabetes v jeho časných stádiích. U dětí s potvrzeným časným stádiem DM1 je dále posuzováno riziko progrese do klinického diabetu a na jeho základě naplánováno dlouhodobé sledování. To umožní optimálně načasovat zahájení inzulinoterapie a předejít rozvoji diabetické ketoacidózy. Zahraniční data ukazují, že děti, kterým byl diabetes diagnostikován pomocí screeningu, mají také dlouhodobě lepší kompenzaci onemocnění. Mimo to v polovině listopadu, tedy krátce po našem návratu z Montrealu, podpořila Evropská léková agentura registraci prvního léku určeného k oddálení klinického diabetu 1. typu. Jedná se o teplizumab, monoklonální protilátku proti CD3 lymfocytům, která dovede nástup onemocnění „zpomalit“ v průměru o dva a půl roku. Aby lék takto fungoval, musí se podat právě v časných stádiích onemocnění. Screening je tedy nezbytným předpokladem proto, abychom tento lék mohli v budoucnu pacientům nabídnout.
Proč jste si jako zaměření vybrala diabetologii?
Cesta k volbě oboru pro mne nebyla přímočará, bavilo mne toho hodně a dlouho jsem si neuměla vybrat, kam se po promoci vydat. Když jsem se definitivně rozhodla pro pediatrii, tak dětská diabetologie a endokrinologie už byla celkem jasná volba. Diabetes 1. typu znám ze svého velmi blízkého okolí a přirozeně mi tak ten obor byl blízký a zajímalo mne, jak by bylo možné pro děti s touto nemocí něco změnit.
Jste spíše klinik, nebo vědec?
V práci lékaře i ve vědě jsem na začátku. Na Pediatrické klinice pracuji třetím rokem a v červnu mne bude čekat kmenová zkouška. Zároveň jsem nyní ve druhém ročníku postgraduálního studia Fyziologie a patofyziologie člověka. Snažím se dělat obojí naplno. Když to ale nejde, přednost mají pacienti. Primárně chci být dobrý lékař a vím, že to se musím naučit teď. Časově to sladit s vědou je někdy náročné a mrzí mne pak, že věci nejdou tak rychle, jak bych si přála (a jak by si jistě přál i můj školitel). Ta kombinace mne ale moc baví a rozhodně bych neměnila.
Jaká byla konference v Montrealu? Stihla jste si prohlédnout město?
Bylo to pro mne poprvé, kdy jsem měla možnost se aktivně zúčastnit konference tohoto rozměru. Slyšet vědce z celého světa prezentovat své nejnovější výsledky je ohromně inspirující a motivující. Byl to velký zážitek jak akademicky, tak společensky. Program byl nabitý, ale několik menších procházek po Montrealu jsme s kolegy stihli. Dokonce jsme si byli dvakrát ráno zaběhat – z toho jsem měla velkou radost. Stihli jsme se podívat i na Habitat 67, známou stavbu ze světové výstavy Expo, která se v Montrealu v roce 1967 konala. Tu jsem na svém bucket listu měla vysoko.
Čemu vedle své profese věnujete nejvíc času?
Ráda trávím čas sportem v přírodě, ideálně v doprovodu svého muže a kamarádů. Volný večer tak nejraději využiji ke společnému výletu na silničním kole, se zastávkou na dobrou kávu a koláč. Volný víkend nejraději strávím někde v kopcích, v zimě na skialpech, v létě na kole. V listopadu jsme nicméně nechali kola i lyže doma a strávili dva týdny na treku v Himalájích. To byl nejhezčí závěr roku, jaký jsem si dovedla představit.
