Medička Barbora Kodymová se na Erasmus vypravila ve čtvrťáku na půl roku na nejstarší německou univerzitu v Heidelbergu. Poslala esej a fotky.
Na Erasmus v letním semestru jsem se vydala netradičně už ve 4. ročníku, protože mi to přišlo organizačně jednodušší. Když tedy pomineme fakt, že dokud člověk nezvládne zkoušku z patologie, tak vlastně nemá jisté, jestli na přihlášený Erasmus v nadcházejícím ročníku vůbec odjede. Výhoda 4. ročníku (oproti 5.) z mého pohledu spočívá v pěti volných týdnech, které se dají uspořit pro pobyt v zahraničí. Navíc nás v 5. ročníku čeká státnice z gynekologie, kterou stejně musíte absolvovat v ČR.
Výhoda 4. ročníku (oproti 5.) z mého pohledu spočívá v pěti volných týdnech, které se dají uspořit pro pobyt v zahraničí. Navíc nás v 5. ročníku čeká státnice z gynekologie, kterou stejně musíte absolvovat v ČR.
Pro Erasmus jsem si vybrala nejstarší německou univerzitu v Heidelbergu. Chtěla jsem, aby pro mě pobyt byl obohacující i jazykově, a tak bylo Německo jasnou volbou. Lékařská fakulta se však nenachází přímo v malebném Heidelbergu, nýbrž v sousedním Mannheimu.
Bydlela jsem na univerzitních kolejích v Mannheimu a neměnila bych. Koleje byly poměrně moderní, dobře vybavené a plné studentů z celého světa. Cesta do školy mi navíc trvala sotva 15 minut na kole. Mannheim je multikulturní, industriální a hlavně ploché město na soutoku Rýna a Neckaru, ideální pro kolo, na kterém jsem jezdila každý den. Zároveň je z Prahy skvěle dostupný – jezdí sem třikrát denně přímý Flixbus, což oceníte hlavně při stěhování.
Cesta do školy mi navíc trvala sotva 15 minut na kole. Mannheim je multikulturní, industriální a hlavně ploché město na soutoku Rýna a Neckaru, ideální pro kolo, na kterém jsem jezdila každý den.
Měsíc před začátkem semestru jsem absolvovala intenzivní kurz němčiny pořádaný univerzitou, který bych každému doporučila. To byl skvělý start – nejen, že jsem se rozmluvila, ale zároveň jsem si našla první kamarády mezi ostatními Erasmáky. Díky tomu byl pak přechod na výuku „auf Deutsch“ plynulejší (či chcete-li méně bolestivý).
Samotné studium medicíny v Německu se od toho našeho trochu liší. V Mannheimu se jednotlivé klinické předměty neučí samostatně, jako u nás, nýbrž jsou uspořádány do větších tématických půlsemestrálních bloků – například Nervy a smysly, které zastřešovaly neurologii, oční, ORL a psychiatrii. Každý takový blok pak končí zkouškami v polovině či na konci semestru. Zkoušky jsou převážně písemné, ale záleží předmět od předmětu. Přednášky jsou dobrovolné a doplňují povinné semináře a hlavně výuku na oddělení (Unterricht am Krankenbett – UaK). Tam jsme chodili k pacientům v malých skupinkách maximálně šesti lidí, což bylo velmi přínosné. Fakultní nemocnice nám dokonce zdarma zapůjčila kompletní nemocniční oblečení – takže člověk dobře zapadl do prostředí a nemusel se tahat se svým (zmačkaným) z domova.
V Mannheimu se jednotlivé klinické předměty neučí samostatně, jako u nás, nýbrž jsou uspořádány do větších tématických půlsemestrálních bloků – například Nervy a smysly, které zastřešovaly neurologii, oční, ORL a psychiatrii.
Atmosféra na fakultě je velmi přátelská – studenti si s vyučujícími tykají a nikdo se nebojí zeptat. Výuka v němčině byla náročná a stála mě mnohem více energie, než u nás. Na druhou stranu, když vás přednáška zrovna nezajímá, tak se ji nemusíte snažit vytěsnit. Prostě stačí snížit svou soustředěnost a už jde vše mimo vás. K mé nedokonalé němčině byli všichni tolerantní, i když jsem dělala chyby. Jednou jsem se omylem přeřekla, když jsem vyprávěla své prožitky z katetrizačního sálu. Můj Schwanz-Ganzův katetr (Schwanz = německy ocas, namísto Swan-Ganzův) ale všechny pobavil.K mé nedokonalé němčině byli všichni tolerantní, i když jsem dělala chyby.
Mannheim má své kouzlo i mimo školu. Kromě toho, že je perfektní dopravní křižovatkou – vlakem či autobusem se snadno dostanete do Štrasburku, Basileje nebo Lichtenštejnska – má i pár překvapení. Třeba papoušky! Nad hlavami se vám tu prohání hejna zelených papoušků, kteří úspěšně konkurují místnímu ptactvu. Jak už jsem říkala, Mannheim je multikulturní na všech frontách.
Mannheim má své kouzlo i mimo školu. Kromě toho, že je perfektní dopravní křižovatkou – vlakem či autobusem se snadno dostanete do Štrasburku, Basileje nebo Lichtenštejnska – má i pár překvapení. Třeba papoušky!
Celý půlrok nakonec utekl jako voda. Volný čas jsem trávila na praxích, v práci, cestováním či s kamarády. Němčina byla stále přirozenější, až se mi čeští kamarádi smáli, když jsem jim při návštěvách automaticky odpovídala německy, že alles gut.
Erasmus pro mě byl velkým zážitkem i výzvou. Člověk se naučí nejen studovat v cizím jazyce, ale také bydlet sám v zahraničí a spoléhat se sám na sebe. Já jsem si odnesla nejen zkušenosti do budoucího povolání, ale i spoustu dalších zážitků. Pořád ještě váháte? Ale proč? Další podobnou šanci už mít nemusíte.
