Své odpovědi píšu na palubě lodi

S prof. Zdeňkem Šumníkem o dětském diabetu, práci v komisích a balancování času

Prezident Miloš Zeman podepsal 19. června jmenovací dekret prof. MUDr. Zdeňku Šumníkovi, Ph.D., 23. června 2017 mu ho předal ministr školství, mládeže a tělovýchovy Stanislav Štech. Přečtěte si krátký rozhovor s novým profesorem.

Prof. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D., je vedoucím lékařem oddělení dětské endokrinologie Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol. Mezi jeho výzkumné zájmy patří dětský diabetes  a poruchy kostního metabolismu u dětí.


Pane profesore, kam jste se odborně posunul od své habilitace?

Habilitoval jsem v roce 2007, od té doby se toho v mém oboru změnilo opravdu hodně a velmi mě těší, že se našemu týmu daří tyto trendy vnímat a přispívat k jejich rozvoji. Na tuto otázku musím odpovědět v množném čísle, protože vše, co se nám v posledních letech podařilo, je výsledkem práce celé skupiny spolupracovníků skupiny dětské endokrinologie a diabetologie naší kliniky. Mám-li vyzdvihnout několik nejdůležitějších jednotlivostí z tohoto období, musím zmínit náš přínos k založení celosvětové sítě center reference dětského diabetu SWEET, jsme zakládajícími a velmi aktivními členy tohoto konsorcia čítajícího více než 50 center na pěti kontinentech.

Druhým bodem je vytvoření a provozování registru ČENDA, což je v tomto případě zkratka pro Českou národní dětskou diabetickou databázi. Jde o webový registr, který umožňuje sběr klíčových dat o terapii diabetu a s jehož pomocí je možné on-line porovnat výsledky vlastní ambulance s ostatními. Z podobných zahraničních registrů víme, že mohou přispět ke zlepšení kontroly diabetu a dlouhodobé prognózy dětí s diabetem 1. typu, což je za čtyři roky trvání projektu patrné i u nás. Na obou těchto projektech má velký podíl můj „spoluprofesor“ Ondřej Cinek.

Jako poslední v pořadí, nikoli však v důležitosti, bych rád vyzdvihl vytvoření Centra pro diagnostiku a terapii poruch kostního metabolismu u dětí ve FN Motol. Adekvátní diagnostika a standardizace terapie těchto onemocnění dosud v Motole chyběla, což je vzhledem k počtu a struktuře chronicky nemocných dětí překvapující. Projekt se podařil a letos jsme se stali jedním z prvních Evropských referenčních center specializovaných na tuto problematiku. V této souvislosti bych rád zmínil přínos mého prvního doktoranda MUDr. Ondřeje Součka, který v rámci svého DSPB a následně po návratu z dlouhodobého pobytu v Karolinska Institutet kvalitativně proměnil zpočátku nuzné možnosti diagnostické.

Za sebe mám v poslední době pocit přerodu z klinika a klinického výzkumníka k „bafuňáři“ sedícímu v rozličných komisích a výborech různé a těžko predikovatelné důležitosti. Z toho tedy příliš velkou radost nemám, i když chápu, že to tak asi musí být.

Fotografie na této stránce: Prof. Z. Šumník (nahoře): FN Motol; záběry z předávání dekretu: MŠMT.

Jak balancujete osobní život a práci?

Tak na remízu či „Zeptejte se mé ženy“ jsou asi nejsprávnější odpovědi. Mou výhodou jsou odrostlé děti; dceru jsme měli mezi mým pátým a šestým ročníkem studia medicíny, syn je o tři roky mladší, potřebují nás tedy čím dál méně. Samozřejmě vnímám pokušení převážit tuto křehkou balanci výrazněji na stranu pracovní, je zřejmé, že pokud by člověk pracující na Druhé lékařské chtěl, může být v práci prakticky trvale a stále by neměl čistý stůl. Představa, že by kdokoli z členů našeho týmu zvládal své pracovní povinnosti v rámci běžné pracovní doby, je iluzorní. S manželkou se nám osvědčilo jasně dané rozdělení času na striktně osobní a pracovní, diskuse se samozřejmě vede o proporcích.

Měl jste inaugurační přednášku Etiopatogenetické mechanismy rozvoje dětského diabetu a jejich terapeutické implikace. Oč v ní ve zkratce šlo?

Ve zkratce bych odpověděl: „Co jsem dělal v posledních zhruba 15 letech.“ Šlo mi o to přesvědčit auditorium vědecké rady, že dětský diabetes není monolit, jednobarevné, homogenní onemocnění zahrnující výhradně pacienty s diabetem 1. typu. A že je důležité správně rozpoznat a léčit ty jiné, tedy zejména monogenní formy; zde musím zmínit přínos docentky Průhové a profesora Lebla, zakladatelů této problematiky u nás.

Dále se ukazuje, že diabetes 1. typu probíhá u každého trochu jinak, liší se trvání preklinické fáze, období postiniciální remise i období, kdy je patrná dlouhodobá reziduální produkce inzulínu beta buňkami. Příčiny těchto rozdílů zatím spíše tušíme, nejspíše půjde o kombinaci faktorů genetických, imunologických a vlivů zevního prostředí, možná i dietních. Toto rozvrstvení je důležité mimo jiné pro zahájení úspěšných preventivních programů, které prozatím – jsou-li prováděny na neselektované populaci diabetiků 1. typu – selhávají.

Jak jste se na obě její provedení připravoval a co vám utkvělo z průběhu?

Nejsem z těch, kteří by se své prezentace učili nazpaměť, vždy jde tedy o svým způsobem premiéru. Přednáška před fakultní vědeckou radou nebyla výjimkou, měl jsem ji hotovou velmi rychle s použitím slidů ze svých předchozích prezentací. V porovnání s nimi jsem se snažil více soustředit na vysvětlení principů a mechanismů, které diabetologům do té míry vysvětlovat nemusím, a dále na pár oslích můstků, které byly občas nutné pro spojení výsledků jednotlivých vlastních projektů.

Před univerzitní vědeckou radou šlo o zcela jinou disciplínu, auditorium se skládalo povětšinou ze specialistů nelékařských profesí, a tomu bylo třeba přizpůsobit strukturu a vyznění přednášky. Navíc se zde hovoří spatra, příprava byla proto v mém případě delší než obvykle. Při obou příležitostech mě mile překvapilo férové prostředí a v pokládaných otázkách snaha o porozumění problému, nikoli o nachytání kandidáta na neznalosti detailů. Moc milá byla podpora spolupracovníků a přátel při fakultní obhajobě.

Jak trávíte léto?

Děkuji za optání, aktuálně velice příjemně. Své odpovědi píšu na palubě lodi, týden se plavíme s manželkou a dětmi po francouzské řece Lot – zcela výjimečná oblast proslulá vynikajícími víny a kulinářskými specialitami, mohu doporučit. V práci se v létě snažím posouvat dlouhodobé projekty, na které je přes rok méně času.

Co vás čeká v nejbližším čase?

V polovině září se chystám na konferenci dětské endokrinologie ESPE do Washingtonu, v říjnu do Innsbrucku na dětskou diabetologii ISPAD. Nesmírně mě těší, že se našemu týmu v poslední době daří publikačně i v prezentacích, čtyři abstrakty přijaté jako přednášky z jednoho středně velkého centra, což se nám letos na ISPADu podařilo, jsou v rámci světového kongresu výjimečné. Osobně oslavíme s manželkou v listopadu stříbrnou svatbu, na krátký společný pobyt v Toskánsku se těším už teď.

Vydáno: 31. 8. 2017 / Odpovědná osoba: Mgr. Petr Andreas, Ph.D.