Poslední srpnový den letošního léta oslavil prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., děkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a přednosta kliniky dětské onkologie Fakultní nemocnice s poliklinikou v Praze Motole, své pětašedesátiny - věk, který většina jeho vrstevníků užívá v důchodovém poklidu. Nikoliv však prof. Koutecký. Jak ho známe, je v plné práci i když "odpočívá" o dovolené, většinou v tichu a krásném prostředí svého letního domku v Mezihoří.
Narodil se 31. 8. 1930 v Praze, jejíž starobylá krása se stala jednou z jeho velkých lásek, tou další je umění, ale jim oběma a všem dalším dominuje medicína. Praha mu poskytla i vzdě-lání: akademické gymnazium, na kterém maturoval v roce 1949, pak to byla lékařská fakulta Univerzity Karlovy a od roku 1953 právě založená Fakulta dětského lékařství, kde promoval s vyznamenáním v únoru roku 1955. Praxi zahájil na dětském oddělení nemocnice v Novém Bydžově a pokračoval v ní v Léčebně pro děti postižené dětskou obrnou v Jánských Lázních 1955-1957). V květnu 1957 se vrátil do Prahy, a to na kliniku dětské chirurgie Fakulty dětského lékařství, vedené tehdy profesorem Kafkou. Atestoval nejprve z pediatrie (1957), pak z chirurgie a navíc z dětské chirurgie (1962). Ale ani přitom nezůstal. Samotná chirurgická léčba nádorových onemocnění u dětí nepřinášela v tehdejší době dobré výsledky a úmrtnost na tato onemocnění byla vysoká. Pro mladého dětského chirurga to byla výzva, kterou - zcela osamocený - přijal a pustil se do boje. Na základě nových zkušeností s komplexní léčbou nádorů, která se tehdy začínala ve světě prosazovat, začal jako první v našem státě budovat nový obor - dětskou onkologii (1964).
V roce 1971 byl jmenován ordinářem pro dětskou onkologii. Z původních dvou lůžek, která měl k dispozici, se stala v roce 1974 malá stanice (na níž si byl sám sobě vedoucím i podřízeným lékařem) a roku 1978 samostatné oddělení - už ve Fakultní nemocnici v Motole, jehož byl primářem. Klinikou dětské onkologie se toto oddělení stalo v roce 1983. Klinická práce znamená nejen starost o pacienty (a o ty se staral spolu se svým kolektivem moc dobře, protože úmrtnost na zhoubná nádorová onemocnění u dětí klesla na jeho klinice z 97 % na 30%, ale též práci vědeckou a pedagogickou. A tak se doktor Koutecký stal postupně kandidátem lékařských věd, když v r. 1975 obhájil úspěšně dizertační práci "Wilmsův nádor ledviny v dětském věku" a pak doktorem lékařských věd na dizertační téma "Nádory břicha v dětském věku". O jeho rozsáhlé vědecké a odborné aktivitě svědčí 192 prací uveřejněných v domácím i zahraničním odborném tisku, z toho 6 monografií a dále 548 přednášek. Většina z nich se týká problematiky dětské onkologie, kterou rozvíjí s úspěchem přesahujícím hranice našeho státu. Svědčí o tom členství v pěti zahraničních odborných společnostech (např. International Society of Pediatric Oncology, American Society of Pediatric Hematology and Oncology, New York Academy of Sciences, American Association for the Advancement of Science). Samozřejmě aktivně pracuje též v domácích odborných společnostech (Česká onkologická společnost, jejímž je předsedou, Čs. pediatrická společnost), je též zakládajícím členem Učené společnosti České republiky. Že získal v pořadí už čtvrtou atestaci z oboru klinická onkologie je samozřejmé.
Klinika je výukové pracoviště - a proto její nedílnou součástí je pedagogická činnost, pregra- duální i postgraduální. I v tomto směru jubilant ukázal své vysoké kvality.
Za velmi nepřejících podmínek komunistické diktatury (Koutecký byl vždy nestraník) se stal právě pro své klinické zkušenosti a rozsáhlé odborné znalosti nejprve odborným asistentem (1981), pak po obhájení práce "Neuroblastoma sympathicum" (1984) docentem a konečně byl jmenován prvním českým profesorem pro obor onkologie (1. února 1987). Je velmi oblíbeným učitelem a na jeho přednášky se studenti těší, protože jim poutavým a vysoce zasvěceným způsobem dokáže sdělit své bohaté zkušenosti i nejaktuálnější novinky nejen z oboru onkologie. Profesor Koutecký dokáže nejen věcně a výstižně mluvit o svém oboru, ale též psát. Monografie "Nádory dětského věku" (1978) byla vůbec první onkologickou monografií u nás a učebnice "Klinická onkologie", kterou redigoval, se stala jak oficiální učebnicí pro lékařské fakulty, tak i příručkou pro lékaře, začínající onkology, stejně tak i skripta.
Není proto divu, že profesor Koutecký byl po listopadu 1989 zvolen většinou hlasů akademickým senátem děkanem Fakulty dětského lékařství, která se pod jeho vedením kompletizovala a stala se 2. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Nový název znamenal i modernizaci jejího zaměření a zbavení se nánosu socialistických zlozvyků. O tom, že je prvotřídním děkanem svědčí jeho zvolení po další dvě období. Z mnoha ocenění, kterých se mu za činnost pedagogickou, vědeckou a organizační dostalo, jmenujme alespoň stříbrnou a zlatou pamětní medaili 2. lékařské fakulty a zlatou pamětní medaili Univerzity Karlovy, čestné členství České onkologické společnosti i České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
Oprávněná popularita a ocenění jeho práce bylo důvodem, že byl v televizním seriálu GEN (Galerie elity národa) zařazen mezi 100 prvních soudobých Čechů, kteří se zasloužili o vlast. Tak i početná obec divácká poznala profesora Kouteckého, dětského onkologa, děkana fakulty, ve zkratce v jeho soukromí u klavíru, s viržinkem v ústech a s motýlkem na krku a dozvěděla se něco o jeho zálibách, především o jeho vztahu k hudbě a umění vůbec a také o jeho krásném rodinném zázemí.
To je tedy profesor Koutecký, pětašedesátník. Jubilantům se přeje a dávají dary. V případě profesora Kouteckého je tomu trochu jinak. On sám totiž nám všem dává víc než mu můžeme dát my, a to ve výsledcích své práce, ve vyléčených dětech, v obnovené fakultě, svým lidským postojem, ztělesňujícím vše, co je v člověku krásné. Proto přejeme nejen jemu, ale především nám, aby ještě dlouho v plné svěžesti a zdraví mohl uskutečňovat svoje velké sny.
Ad multos annos felices
členové kolegia děkana za celou 2. lékařskou fakultu
