Takto nazvala onu akci jenom jistá závistivá duše, která zmeškala vlastní vinou příležitost se zúčastnit a pak toho litovala. Správný název ovšem byl delší: XXI. International Congress of the International Academy of Pathology (IAP) and 12th World Congress of Academic and Enviromental Pathology, Budapest October 20 - 25, 1996. S těmi "akademiky" se to má následovně. Podle Websterova slovníku americké angličtiny má slovo "academy" pět významů a v tomto případě znamená: "spolek vzdělaných lidí sdružených pro povznesení umění a vědy a literatury". "Akademie" v evropském smyslu se složitě volenými nebo z nejvyšších míst jmenovanými a doživotně honorovanými členy v USA snad ani neznají. Naopak, americký "Akademik" obvykle musí hezky platit každoroční příspěvky, chce-li využívat nevelkých členských práv své "Akademie".
IAP má dosti pohnutou historii. Byla založena několika vědeckými nadšenci z USA, Kanady i z evropských zemí již v r. 1906 jako "International Association of Medical Museums" a pod touto hlavičkou taktak přežila obě velké války. Teprve když další nadšenci v roce 1952 vynalezli dnešní název a zejména změnili náplň její činnosti směrem k systematickému vzdělávání členů, nastal neuvěřitelný rozmach a členská základna se rozšiřovala o stovky a tisíce nových členů. Centrum aktivity bylo zpočátku v USA a v Kanadě, ale záhy byly zakládány odnože, "Divisions", v dalších zemích a kontinentech, takže dnes se hlásí k této společnosti téměř 14 000 členů z celého světa. Naše divize, resp. sekce, byla přijata pod střechu IAP na předešlém světovém kongresu v Hong Kongu před dvěma léty.
Jak zmíněno výše, cílem "akademie" je povznesení vědy, v případě IAP to znamená povznesení úrovně patologie a tím celé medicíny, protože - jak známo každému, kdo přišel s tímto oborem, byť nedobrovolně, do styku - rozsah patologie je nepříjemně široký a zasahuje téměř do všech lékařských odvětví.
Tomuto vysokému cíli odpovídá program všech kongresů pořádaných pod hlavičkou IAP. Ty, které se honosí přívlastkem "mezinárodní", se konají v sudých létech, střídavě na různých kontinentech. V Budapešti se sešlo více než 1600 aktivních účastníků z celého světa, což bylo asi o čtyři stovky více než předtím v Hong Kongu v r. 1994. Ještě větší počet patologů však bývá na každoročních kongresech severoamerické divize, která je se svými více než 5000 členy daleko největší. Koncem března 1996 se jich sešlo ve Washingtonu na 2900.
Velká část programu se věnuje dalšímu vzdělávání členstva a proto se většina přednášek svěřuje pozvaným řečníkům, uznávaným expertům, kteří mají za úkol seznámit posluchače se současným pokrokem v určité užší oblasti patologie a hraničních oborů biologických věd.
Zvláštností kongresů patologů jsou tzv. "sklíčkové" semináře (slide-seminars). Sklíčky se rozumějí histologické preparáty, které dostanou předem poštou ti, kteří si předplatili účastnické vstupenky (60-80 dolarů). K preparátům nebo k diapositivům jsou přiloženy stručné anamnestické informace, které jsou nutné pro posouzení daného případu, nejčastěji bioptického vzorku. Účastníci semináře zašlou své diagnózy ještě před seminářem jeho organizátorovi. Během semináře pak jsou jednotlivé případy podrobně prodiskutovány a obzvláště důkladně je probrána diferenciální diagnóza, hlavně s ohledem na mylné závěry některých účastníků. Správnost diagnózy demonstrujícího odborníka často podporují ukázky dalších metod, které nebývají v rutinní praxi běžně používané k ověření diagnózy, jako např. spektrum imunohistologických vyšetření, elektronová mikroskopie, hybridisace in situ, cytometrie, PCR, chromosomální analýza a jiné. Vše bývá písemně shrnuto i s příslušnou nejnovější literaturou a předáno účastníkům jako tzv. "hand-out". V Budapešti bylo těchto seminářů 19 a všechny byly hojně navštívené.
Podobně početné - a také zvlášť placené - byly krátké, 2-3 hodinové kurzy v některých specializovaných tématech, zejména v oblastech nových, atraktivních metodik, jako jsou v současnosti metody molekulární biologie nebo v oborech s novými názory na klasifikaci chorobných jednotek, jako jsou např. maligní lymfomy.
Potvrzení o účasti na těchto seminářích a kurzech slouží v některých zemích jako doklad pro povinné kvalifikační postgraduální vzdělávání.
Velká polodenní symposia a semináře, jakož i prestižní hodinové polední přednášky nositelů mezinárodních vyznamenání, však jsou vždy volně přístupná všem a bývají hojně navštěvovaná, protože přinášejí široce zaměřené souhrny teoretických poznatků, které naznačují budoucí cestu dalšího vývoje. Mohli jsme např. slyšet úvahy o transdukci signálů mezi buňkami, o významu cytoskeletu, o úloze virové transformace, aktivace onkogenů a ztrátě supresorových genů při stupňovitém vývoji solidních nádorů atd. Stojí za zmínku, že někteří slavní vědátoři z ústavů, kde jistě na nějaké koruně nebo spíš dolaru navíc moc nezáleží, hodnotili své metody nejen podle citlivosti, specificity, rychlosti provedení, ale také podle ekonomických ukazatelů.
Tematický rozsah všech kongresů IAP je vždy neobyčejně široký, od klasické morfologie po molekulární patologii. Je možné se poučit i o paleopatologii nebo o historii medicíny. Mnoho účastníků si se zájmem prohlédlo výstavku týkající se slavných maďarských lékařů, jejichž jména známe jako eponyma chorob (Kaposi, Balló) i metod (Kóssa, Gömöri).
Volná sdělení na kongresech IAP nebývají okrajovou záležitostí. Může je sice přihlásit každý, kdo za- platil kongresový poplatek, ale o tom, zda budou přijata, obvykle rozhodují přísné komise organizačního výboru. V Budapešti byly tyto komise poměrně vlídné a zřejmě přijaly téměř všechno.
Bylo proto nutné rozdělit volná sdělení do 27 tématických zasedání, kde buď odezněly ve formě 10 minutových přednášek nebo byly vystaveny jako postery. Souhrnů bylo publikováno 852 ve značně objemné knize, kde jen seznam autorů zahrnul 30 stran. Souhrny byly uspořádány podle témat, takže bylo možné si je před jednotlivým zasedáním přečíst a rozhodnout se, zda přednáška stojí za vyslechnutí nebo poster za shlédnutí, nebo zda bude lepší jít na některé souběžné sympózium, případně za kulturním zážitkem.
Zasedání se konala v kongresovém středisku Liget, ve dvou sousedních budovách na okraji velkého městského parku, kde jsou kolem Náměstí hrdinů kromě památníku "milenia" monumentální budovy muzeí a galerií. Pro kongres bylo k disposici 10 poslucháren různé velikosti včetně velkého sálu pro plenární zasedání. Vzhledem k tomu, že všechny posluchárny bylyneustále současně využívány, bylo obtížné se rozhodnout, kterému tématu dát přednost a co vynechat. Všechno nebylo možné stihnout. I když se v Budapešti nekonalo kromě celodenního pořadu ještě večerní předvádění vzácných kasuistik, jak je zvykem v Americe, třetí, čtvrtý den se již hlásila únava. Nebylo tedy divu, že pak bylo možné vidět po městě nebo v sálech blízké obrazárny před plátny světoznámých mistrů povědomé tváře, které už měly své vystoupení za sebou a na další vstřebávání vědeckých poznatků momentálně neměly vol-nou kapacitu. Velmi málo času zbývalo o přestávkách na prohlídku posterů, které se měnily dvakrát denně, mnohdy obsahovaly zajímavé poznatky a zejména umožňovaly osobní setkání s jejich autory, které jsme dotud znali jen podle jména. Mnoho posterů trpělo přemírou textu, stejně jako na kongresech u nás. Tradiční odměny pro tři nejlepší postery ve formě láhví proslulých místních vín tedy získali dva mladí autoři za výstižné podání složité problematiky jednoduchou formou. Na mikrofotografiích třetího mladíka, také dosud neznámého, nebyla žádná věda, ale fantazie, takže se tam šklebily polynukleáry a jiné buňky s lidskou tváří.
Součástí kongresu byla výstava několika desítek obchodních firem, které byly ochotné obtěžkat zvědavého patologa kilogramy prospektů. Velké pozornosti návštěvníků se těšil volně použitelný, ale neustále obsazený počítač napojený na Internet.
Honosná recepce v zámecké budově Národní galerie na opačném břehu Dunaje dominovala společenskému programu zahrnutému ve značně vysokém kongresovém poplatku (570 až 700 dolarů), který však pořadatelé kolegiálně "upravili" pro sousedy z bývalých socialistických zemí na snesitelnou míru (120 USD). Prostředí centrální haly galerie bylo velice impresivní nejen pro množství lahůdek na předlouhých stolech, ale i pro monumentální obrazy místních klasiků, které oplývaly množstvím krve na scénách z pohnutých maďarských dějin. Není nutné zdůrazňovat, že to otrlým patologům nepokazilo chuť k jídlu.