Letos se – nově v Žížale na Plzeňské – koná již devátý ročník výstavy MotolArt, která představuje výtvarné počiny autorů z řad studentů a absolventů naší fakulty. Vernisáže se zúčastnil i designér Maxim Velčovský. Více v článku Kláry Přibáňové.
Ne každého by možná napadlo, že svět umění a medicíny má něco společného. Že to tak může být, ukazuje výstava MotolArt, která představuje výtvarné počiny autorů z řad studentů a absolventů naší fakulty.
Letos se koná již devátý ročník této výstavy, jejíž vernisáž proběhla v úterý v nových prostorách, a to v Žížale na Plzeňské. Oficiálně ji zahájil svým úvodním slovem děkan fakulty prof. Vladimír Komárek. Mezi vystavujícími nechyběli nováčci z řad prváků ani tací, kteří na MotolArtu vystavují svá díla několik roků po sobě, a patří tak mezi jeho stálice.
Organizace vernisáže a celé výstavy se zhostila Barbora Vyhnánková, která sama na výstavě představuje svá díla. O svém vztahu k výstavě řekla: „V prvním ročníku jsem se zúčastnila jako vystavující, ve druhém ročníku jako jeden z organizátorů a od té doby se snažím plavat v rozbouřeném moři organizace MotolArtu. Před devíti lety začal Honza Balko krásnou tradici a mně je ctí v ní pokračovat. Zastávám názor, že je potřeba občas ukázat, že studenti medicíny mají i jinou náplň života, než je studium. Mnoho z nich má umělecké vlohy, ať už hudební či malířské, a byla by škoda, kdyby je nechali schované.“
Návštěvníci vernisáže si mohli zpříjemnit večer připraveným občerstvením a poslechem živé hudby v podání Štěpána Holuba (klavír) a Marka Weisse (příčná flétna).
Zlatým hřebem večera se ale nepochybně stala přednáška čestného hosta MotolArtu, předního českého designéra Maxima Velčovského. Ten v krátké prezentaci představil své dílo a v následné debatě se vyjádřil nejenom k problematice spojení medicíny a umění, ale stručně i k budově Žížaly. Maxim Velčovský kromě toho ochotně poskytl naší redakci rozhovor.
Co říkáte na tuto akci a obecně na propojení umění a medicíny? Jak se vám líbí, že se medici věnují dvěma světům? Vidíte vy nějaké propojení medicíny a umění?
Jsem rád, když medici pracují i v jiných oborech, a myslím si, že je správné, když je medik kreativní, protože musí nacházet řešení i ve své praxi. A rozšíření o tento obor, nebo o výtvarno, je skvělá zpráva. Tady na MotolArtu jsem viděl a slyšel, jak medici hrají na hudební nástroje, vidím fotky, kresby, malby, to je pozitivní. Na začátku přednášky jsem si dělal s nadsázkou legraci, že kdyby měl umělec tendenci se zabývat medicínou, tak by to dopadlo tragicky. Vidím tady pár zajímavých ukázek toho, že lidé mají umělecké cítění, proporční cítění a talent, takže to je příjemná zpráva.
Už jsme se během besedy zmiňovali o naší nové budově, o Žížale. Zajímalo by mě, jestli by se podle vašeho názoru dala budova navrhnout přímo pro účely vzdělávání mediků? Dokážete si představit nějak moderně a inovativně řešený interiér? A myslíte, že by to bylo dobré i pro studijní morálku?
Já myslím, že řešení je spousta. Strana zelených teď například řeší fenomén, kdy se prosadilo, že procento z rozpočtu každé stavby musí být dedikováno na umění, a to se bude stávat součástí architektury, což je dobře. Ale zase umělecké intervence v architektuře by měly podléhat veřejným soutěžím, kde je porota, která rozhoduje o umístění artefaktů. Je architektura, která je utilitární a funkcionalistická a neoplývá artefakty, ale stejně tak existují komplexy domů na sídlišti, kde umění má svůj smysl, protože reaguje na člověka a přináší jiné horizonty pro toho, kdo bydlí v kontextu sídliště.
Takže si dokážete představit, že by se umění dalo promítnout i do účelovějších budov, jako je například budova naší fakulty?
Není na to špatné myslet už při navrhování budovy. Je spousta příkladů spolupráce architekta s umělcem, kde se umění může stávat i součástí architektury.
Zpátky k propojení medicíny a umění. Dokážete si ve vaší práci představit, že byste propojil medicínu a design?
Je jeden důležitý medicínský moment. A to je ten, když v medicíně navrhnete řešení, patentujete si přístup, objevíte něco, za co dostanete například cenu. V medicíně to funguje tak, že když na něco přijdete, stává se to „status quem“, napíše se přednáška, publikuje se v časopise, lidé se z toho poučí a mohou rozvíjet konkrétní objev nebo přístup. V umění je určitá tendence si nacházet vlastní copyright, styl, aby byl člověk rozpoznatelný. Umění je individualistické, a to je podle mě rozdíl od medicíny.
Ale i v medicíně existují přístupy a věci, kterými se lékaři individuálně zapsali do dějin. Možná v tom lze vidět podobné přístupy, a naopak kousek umění v medicíně. Vy jste nikdy netoužil jít na medicínu, nepřemýšlel jste o tom?
Já jsem nikdy nechtěl nikomu ubližovat (smích). Ani jsem o tom nepřemýšlel, abych pravdu řekl. Medicínu obdivuji a chovám k ní hluboký respekt. Společnou věcí u mediků a umělců je záliba v anatomii.
Je nějaká zpráva, kterou byste chtěl vzkázat lidem, kteří se snaží propojit tyto dva světy, umění a medicínu? A nějaké povzbuzení hlavně těm, co se mohou objevit v dalším ročníku MotolArtu?
Aby se lidé nebáli experimentovat, aby nenechali svůj strach stát v cestě svých snů. Mám ponaučení od Johna Baldessariho, že talent je zadarmo a člověk musí být posedlý, jako v každé práci, a posedlost se nedá chtít. To je jeho rada a já ji předávám dál. Jakmile se snažíte být posedlý, tak to není posedlost, ale prázdná manýra. Takže aby se lidé nebáli experimentovat. Měli by být kreativní, aby hledali nové cesty, ale na druhé straně by měli respektovat tradice a historii. Člověk by měl být správně posedlý.
Krásně řečeno, děkuji vám za rozhovor.
Maxim Velčovský byl hostem naší fakulty pouze jeden večer, ale díla z výstavy MotolArt si zájemci mohou prohlédnout v Žížale v areálu Plzeňská ještě následující dva týdny.
Klára Přibáňová
