Výsledky rizikové stratifikace náhlé srdeční smrti u dětí s Wolff-Parkinson-White obrazem pomocí katetrizačního elektrofyziologického vyšetření

Electrophysiologic Profile and Results of Invasive Risk Stratification in Asymptomatic Children and Adolescents With the Wolff-Parkinson-White Electrocardiographic Pattern

Kubus, P; Vit, P; Gebauer, RA; Materna, O; Janousek, J. Circulation: Arrhythmia and Electrophysiology. 2014 Apr;7(2):218–23. doi: 10.1161/CIRCEP.113.000930. Epub 2014 Jan 31. IF: 5.417

MUDr. Peter Kubuš

Úvod: Data týkající se rizikové stratifikace pomocí katetrizačního elektrofyziologického vyšetření u asymptomatických pacientů s Wolff-Parkinson-White (WPW) obrazem a jejího klinického dopadu jsou limitovaná.

Metodika a výsledky: Retrospektivně bylo sledováno 85 konsekutivních pacientů ve věku <18 let s WPW obrazem a přetrvávající preexcitací do maximální tepové frekvence v průběhu zátěžového vyšetření, u kterých bylo provedeno katetrizační elektrofyziologické vyšetření. Rizikové vlastnosti přídatné síňokomorové spojky (AP) byly definovány, v souladu s recentně navrženými kritérii, jako jakákoli vlastnost z následujících: nejkratší preexcitovaný RR interval (SPERRI) při fibrilaci síní/rychlé stimulaci síní ≤250 ms (nebo antegrádní efektivní refrakterní perioda spojky ≤250 ms, pokud SPERRI nebylo k dispozici) a/nebo inducibilní atrioventrikulární reentry tachykardie. Medián věku při vyšetření byl 14,9 roku. 82 pacientů mělo strukturálně normální srdce, 3 měli hypertrofickou kardiomyopatii. Izolovaná manifestní AP byla u 80 pacientů, kombinace 1 manifestní a 1 utajené AP u 4 pacientů, 2 manifestní AP u 1 pacienta. Rizikové vlastnosti AP byly přítomny u 32 z 85 pacientů (37,6 %) nativně a u dalších 16 ze 44 (36,4 %) po provokaci isoprenalinem. Ablace byla provedena u 41 z těchto 48 pacientů, u zbývajících 7 byla odložena pro těsný vztah AP k převodnímu systému srdečnímu. Ablace byla dále provedena u 18 pacientů s AP bez rizikových vlastností, a to na základě rozhodnutí pacienta, resp. rodičů.

Závěr: 37,6 % vyšetřených asymptomatických pacientů s WPW obrazem přetrvávajícím do maximální tepové frekvence v průběhu zátěžového vyšetření vykazovalo nativně rizikové vlastnosti AP. Ze zbylých pacientů tyto rizikové vlastnosti vykázalo 36,4 % po provokaci isoprenalinem. Ablace byla provedena celkem u 69,4 % pac., kteří vyšetření podstoupili.

Klinický dopad studie: Dosavadní studie u dětí i v dospělé populaci poukazují na potenciální riziko náhlé srdeční smrti u asymptomatických pacientů s WPW obrazem, a to na podkladě rychlého síňokomorového převodu náhle vzniklé fibrilace síní přes manifestní přídatnou síňokomorovou spojku na komory. Na druhé straně, katetrizační ablace přídatných spojek je v moderní době vysoce efektivní a bezpečnou metodou léčby u těchto pacientů. V r. 2012 byla navržena kritéria pro rizikovou stratifikaci uvedených pacientů (PACES/HRS, Heart Rhythm 2012; 9:1006–1124). Naše studie rozšiřuje znalosti o klinických důsledcích této stratifikace. V závislosti na použití isoprenalinu dosáhnou 1/3 až 2/3 dětí s přetrvávající preexcitací do maximální tepové frekvence při zátěžovém vyšetření třídu IIA nebo IIB pro indikace katetrizační ablace přídatné spojky.

Článek shrnul jeho první autor MUDr. Peter KubušDětského kardiocentra 2. LF UK a FN Motol. Odkaz na článek v plném znění najdete na http://circep.ahajournals.org/content/7/2/218.long.

Vytvořeno: 9. 11. 2015 / Upraveno: 28. 1. 2019 / Mgr. Ing. Tereza Kůstková