Molekulárně genetická analýza u 14 českých pacientů s Kabuki syndromem potvrzuje využití fenotypového skórovacího systému

Molecular genetic analysis in 14 czech kabuki syndrome patients is confirming the utility of phenotypic scoring.

Paděrová J., Holubová A., Simandlová M., Puchmajerová A., Vlčková M., Malíková M., Pourová R., Vejvalková S., Havlovicová M., Šenkeříková M., Ptáková N., Drábová J., Geryk J., Maver A., Křepelová A. a Macek Jr. M. Clinical Genetics. 2016 Feb 4. doi: 10.1111/cge.12754. IF: 3.931

Mgr. Jana Paděrová

Publikaci představuje první autorka Mgr. Jana PaděrováÚstavu biologie a lékařské genetiky 2. LF UK a FN Motol.

Kabuki make-up syndrom (KS) je dominantně dědičné onemocnění způsobené převážně de-novo mutacemi v genech KMT2DKDM6A. KMT2D gen je dle různých studií mutován u 44 až 76 % pacientů s KS, KDM6A gen u 1 až 6 % pacientů s KS. Kabuki syndrom je syndrom mnohočetných malformací charakterizovaný především opožděným psychomotorickým vývojem, růstovou retardací, hypotonií, vadami srdce a ledvin a typickou faciální stigmatizací. Jednotliví pacienti jsou nicméně fenotypově odlišní a každý z nich může nést jinou kombinaci fenotypových znaků typických pro tento syndrom.

Cílem publikované studie bylo zavedení genetického testování genů KMT2DKDM6A v České republice, zjištění mutačního spektra u českých KS pacientů, porovnání genotypu a fenotypu u KS pacientů, definování fenotypových kritérií pro genetické testování KS kauzálních genů a určení nejvhodnějšího testovacího algoritmu z hlediska strategického a finančního.

U 14 pacientů se suspektním KS bylo nejprve provedeno standardní cytogenetické vyšetření, a to bez pozitivního nálezu. V rámci této studie byla pak u pacientů vyšetřena DNA pro ztráty a zisky genetického materiálu v oblasti KMT2DKDM6A genů s negativním nálezem v obou genech. Sekvenování obou genů bylo zavedeno na ÚBLG FN Motol roku 2013. DNA pacientů byla tedy dále podrobena sekvenování kódujících oblastí a exon/intron rozhraní obou genů. U 6 ze 14 (43 %) pacientů byla sekvenováním detekována kauzální mutace v genu KMT2D. Všech 6 nalezených mutací bylo protein zkracujících, z toho dvě stop mutace a čtyři mutace posunující čtecí rámec. Mutace se nacházely v exonech 10, 16, 25, 31, 34 a 52 genu KMT2D. U všech pacientů byl dokázán či je na základě rodičů bez patologického fenotypu předpokládán vznik mutace de-novo. U 8 pacientů negativních na mutaci v KMT2D genu byl dále sekvenován i gen KDM6A, zde však nebyla zachycena žádná mutace.

U 8 pacientů, u kterých nebyla odhalena mutace ani změna v počtu kopií v kauzálních genech, bylo dále provedeno celogenomové vyšetření metodou array CGH. U jedné pacientky byla nalezena duplikace v rozsahu 6.6 Mb v oblasti Xp21.1-Xp21.3 zahrnující 37 HGNC genů, mezi nimiž jsou i geny ARXIL1RAPL1 spojené s intelektuální nedostatečností a zavádějící zlom do oblasti genu DMD.

V rámci této studie byl zaznamenán podrobný fenotyp všech pacientů, bylo určeno numerické fenotypové skóre navržené dle Makrythanasis et al., 2013, dále byly porovnány fenotypové znaky mezi pacienty bez mutace a pacienty s mutací v dosud popsaných kauzálních genech, a nakonec byl porovnán fenotyp mezi jednotlivými pacienty s mutací. Mezi pacienty s mutací nebyl výrazný rozdíl ve fenotypu, což je pravděpodobně způsobeno tím, že jakákoli z protein zkracujících mutací vyřadila funkční metyltransferázovou doménu na C-konci proteinu. Fenotypové skóre pacientů s mutací bylo v průměru 8 (rozsah 7–9), u pacientů bez mutace 4.875 (rozsah 4–7). Dle Wilcoxonova testu je skóre výrazně vyšší u pacientů s mutací než u pacientů bez mutace (p=0.0012).

V závěru tak byla objasněna molekulární podstata onemocnění u 7 ze 14 pacientů se suspektním KS. V návaznosti na tuto studii se zpřesnila indikační kritéria, a ke genetickému testování KS kauzálních genů jsou indikování pouze pacienti s fenotypovým skóre dle Makrythanasise v rozmezí 6–9. Tato studie byla dále uzavřena s tím, že sekvenování KMT2D genu má nejvyšší diagnostickou výtěžnost a též array-CGH analýza má v případě pacientů s Kabuki-like syndromem své opodstatnění.

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26841933

Vytvořeno: 14. 4. 2016 / Upraveno: 12. 4. 2019 / Mgr. Ing. Tereza Kůstková