V následujících řádcích vám přinášíme rozhovor s doktorem Ryglem z Kliniky dětské chirurgie, který právě rozšířil plejádu docentů na naší fakultě. Letos v dubnu úspěšně obhájil svou habilitační práci na téma „Chirurgická onemocnění gastrointestinálního traktu u novorozenců velmi nízké porodní hmotnosti“. I přesto, že denně zažívá vypjaté chvíle na operačním sále, kde bojuje o osudy nejmenších pacientů, tak si najde čas na psaní odborných publikací a další vědeckou činnost. Přitom stále působí jako velmi milý, skromný a ochotný člověk a doktor.
Z profesního životopisu dr. Rygla:
Pro doktora Rygla je často skloňovaný rok 1989 rokem jeho promoce na tehdejší Fakultě dětského lékařství UK. Po studiu se jeho působištěm staly operační sály Fakultní Thomayerovy nemocnice a v roce 1995 nastoupil na Kliniku dětské chirurgie FN Motol. Z profesních úspěchů jmenujme jeho dvě atestace – z chirurgie a z dětské chirurgie, v roce 2007 úspěšně zakončené PhD. studium, s vědeckou činností spojené četné publikace v české i zahraniční odborné literatuře, podíl na řešení grantových projektů, přednášky na českých i zahraničních kongresech a autorství několika kapitol v učebnicích.
Mohl byste nám přiblížit problematiku, které jste věnoval svou habilitační práci?
Habilitační práce byla zaměřená na problematiku chirurgie gastrointestinálního traktu u nezralých novorozenců velmi nízké porodní hmotnosti, tedy dětí, které při narození váží pod 1500 gramů, někdy i méně než 1000 gramů. Většinou se nízká porodní hmotnost pojí s nezralostí, jedná se o novorozence narozené před 30. týdnem těhotenství. Tyto děti mají spoustu specifických onemocnění, která jsou vztažena právě k nezralosti. K úspěchu operací může vést jen plné respektování fyziologických zvláštností tohoto nestabilního období, ve kterém probíhá adaptace nezralých orgánových systémů plodu na mimoděložní život.
Jaká nejčastější onemocnění nebo vrozené vývojové vady máte na mysli?
V kategorii nezralých dětí tolik nedominují vrozené vady, ale onemocnění, které se jmenuje nekrotizující enterokolitida. Nekrotizující enterokolitida je zánětlivé onemocnění střeva, které je v nejzávažnější formě spojené s úplným rozpadem postižených úseků střeva a multiorgánovým selháním. Onemocnění provází vysoká morbidita a mortalita dosahuje 40 %.
Kolik takových novorozenců operujete – týdně / měsíčně / ročně?
Celá skupina takových dětí je poměrně malá. V České republice se ročně narodí asi 900 dětí s porodní hmotností pod 1500 gramů a výskyt zmíněného onemocnění se u nich pohybuje kolem 10–15 %. Jsou to tedy počtem jednotlivé případy do měsíce.
Proč jste se rozhodl věnovat svůj profesní život právě dětské chirurgii?
Studoval jsem zdejší 2. lékařskou fakultu, která se kdysi jmenovala Fakulta dětského lékařství. V té době systém zdravotnického vzdělávání přímo předurčoval, že absolvent Fakulty dětského lékařství se bude specializovat v oborech dětského lékařství. Mně to rozhodně nevadilo, práce s dětmi se mi vždycky líbila, a tak jsem v ní pokračoval prostřednictvím dětské chirurgie.
Uvažoval jste někdy během studia, že byste dělal něco jiného než dětskou chirurgii?
Tak zaměření se vždy mění podle toho, který předmět v ročníku je nějakým způsobem atraktivní a zajímavý. Jednak je to ovlivněno předmětem a jednak učitelem, který má samozřejmě různý vliv na různé studenty. V posledních klinických letech jsem tíhnul spíše k operačním oborům. Přemýšlel jsem o ortopedii, ale nakonec jsem skončil u orgánové chirurgie.
Na jaké oblasti dětské chirurgie se specializujete?
Specializuji se novorozeneckou chirurgii – na problematiku nezralých novorozenců a na problematiku vrozených vad (např. chirurgii brániční kýly a chirurgii atrézie žlučových cest).
Myslíte, že je dobré, když se medici již během svých studií snaží někam docházet, třeba se dívat na operace?
Myslím si, že určitě ano. Není ani tak důležité, jestli už vědí, který obor budou dělat nebo jestli je to tentýž obor, kterému se budou později v životě věnovat. Jednoduše získají v rámci studia nenásilnou formou ještě něco navíc, což je může v mnoha dalších věcech posunout trošku dál a může to pro ně být výhodou v rámci profesního startu. (Za nejúčinnější „dívání“ pak považuji práci na částečný úvazek jako sanitář či ošetřovatelka.) Na druhou stranu je během studia spousta aktivit, řekl bych mimoškolních, které by člověk měl v době studia stihnout a které patří k vysokoškolskému životu. Vhodná kombinace obojího je ideální.
Byl jste se někdy vzdělávat v zahraničí?
Byl jsem na několika stážích v zahraničí – ve Švédsku, v Německu a ve Spojených státech. Domnívám se, že je to jedna z věcí, kterou by člověk měl prožít. Již během studia je dobře, když student pozná, jaká je výuka a život v zahraničí. Určitě to ale má absolvovat po dokončení oborové specializace, aby porovnal, co umí a co umí jinde. Nejen proto, aby si potvrdil svoje výsledky, ale aby dokázal přivézt to lepší a přínosné zpátky.
Prozradíte nám ještě, jaké máte koníčky, pokud si tedy najdete čas i na jinou než pracovní aktivitu?
Mám tři děti a největším koníčkem je proto pro mě moje rodina. Jinak poměrně rád sportuji (což je takové to standardní, co máte u všech, každý jezdí rád na kole 
). Jezdím tedy rád na kole a navíc hraji vodní pólo, to je sport, který není populární ani zajímavý... nebo spíše to není sport na televizní obrazovky .
Mockrát děkuji za příjemný rozhovor a přeji hodně branek (ve vodním pólu) a dalších úspěchů a radostí.
-az-
