S novým předsedou akademického senátu Karlovy univerzity o autonomii fakult, prezentaci a financování
na této straně: Adam Hříbal (2. LF)
Prof. Ing. František Zahálka, Ph.D., působí na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, je vedoucím Laboratoře sportovní motoriky. Je autorem a spoluautorem stovek odborných článků a studií a mimo jiné spoluautorem knihy Kinematická analýza pohybu člověka (Univerzita Palackého, 2004) nebo Bioimpedance in Biomedical Applications and Research (Springer, 2018). Od roku 1995 (s jednou tříletou přestávkou) je senátorem Univerzity Karlovy, od roku 2015 předsedou senátní ekonomické komise; v roce 2019 byl zvolen předsedou senátu.
Jaký je váš názor na stávající úroveň autonomie fakult Karlovy univerzity? Není přílišná autonomie překážkou pro realizaci některých rozhodnutí, která by mohla prospět univerzitě jako celku?
Domnívám se, že autonomie fakult je dnes vysoká, a to jak z pohledu akreditovaných studijních programů a vědecké činnosti, tak vlastního hospodaření. Univerzita je různorodé prostředí a míra autonomie napomáhá zachovávat dynamiku jejího fungování a rozvoje.
Vnímáte současnou autonomii tedy jako standardní a žádoucí, jako jeden z předpokladů rozvoje univerzity? Nebo spíše jako zvláštnost danou rozprostraněností univerzity a historicky reakcí na její podřízení straně a státu před rokem 1989?
Autonomie, různorodost názorů a podnětů je nezbytná pro fungování a další rozvoj. Osobně patřím ke generaci, která zažila centrální řízení studia, práce nebo dokonce myšlení. Dnes zaznívají názory z politické scény o manažerském řízení univerzit a s tím i o omezení akademické samosprávy. Je nezbytné uvědomovat si, vnímat a zachovávat všechny akademické svobody.
Jak pohlížíte na názor, že fakulty mají, či měly by mít právo určit si vlastní název? Narážím na opakovanou snahu 2. lékařské fakulty pojmenovat se podle lokality, Lékařská fakulta Motol…
Fakulty mají a musí mít právo na vlastní název. Jedním dechem ale dodám, že název jednotlivé fakulty je součástí vnitřního předpisu celé univerzity, takže návrh musí být konsensuální s ostatními. Sám jsem byl přítomen široké a bouřlivé diskusi ohledně názvu 2. lékařské fakulty. V této diskusi zaznělo mnoho zajímavého a nepřehlédnutelného z obou stran. Jeden z podnětných argumentů směřoval na udržení nebo sjednocení názvů lékařských fakult v Praze. Osobně bych preferoval primárně dohodu zmiňovaných lékařských fakult.
Máte představu, jak postupovat stran prezentace Karlovy univerzity? Budete navazovat na snahy minulých senátů, ediční komise a dalších, prezentaci dál sjednocovat?
V tomto směru mohu jednoznačně říci, že ano. Sjednocování obsahové i formální by mělo být nedílnou součástí naší činnosti jak směrem dovnitř, tak pochopitelně směrem ven. Univerzita Karlova musí být vnímána jako silná, sebevědomá a pospolitá instituce, která je dominantní jak na domácí půdě, tak i v zahraničí. Z bohatých zahraničních zkušeností mohu říci, že respekt zahraničních univerzit je vysoký a bez ohledu na fakultu všichni vnímají především značku „UK“ jako záruku kvality a prestiže.
V jakém časovém horizontu to je proveditelné?
Toto je kontinuální proces, který začíná u každého studenta a zaměstnance každé fakulty a končí vedením univerzity. Celý proces nelze najednou provést ani obsahově a ani formálně, protože se musí provádět neustále.
Nyní se zeptám na financování fakult a přerozdělování prostředků univerzitou. Je to velmi komplexní systém, který by rád zohlednil všechny důležité faktory, a zároveň v něm jsou záchranné mechanismy, aby žádná fakulta neklesla příliš hluboko, a tak dále. Zdá se vám – se zkušenostmi předsedy ekonomické komise – dobrý, účelný a dostatečně přehledný? Stojí za to zachovat ho ve stávající podobě?
Toto je pochopitelně velmi složitá otázka. Úvodem bych řekl, že systém přerozdělování finančních prostředků byl na naší univerzitě v novodobé éře vždy. Byl vždy komplexní, ale byl také velmi komplikovaný. Mohu zavzpomínat na doby, kdy jsme ani s kolegy z Matfyz nebyli vždy schopni odhadnout, jak se systém přerozdělení financí bude vůči fakultám chovat při změně některých parametrů.
Za poslední dobu došlo ale k výrazným změnám, které systém především zjednodušily, zprůhlednily a eliminovaly výkyvy, které by mohly dopadnout na fakulty, pokud by se vše řídilo pouze každoročním přepisem parametrů finančních prostředků z MŠMT. Je potřeba připomenout, že systém, který nazýváme Principy, se připravuje vždy s ročním předstihem, vždy k nějakým změnám dochází a tento materiál patří k nejvíce připravovaným a nejvíce diskutovaným v rámci senátu i vedení univerzity. Materiál není zafixovaný, drobné úpravy reflektují situaci a priority univerzity, ale nedokážu si představit jeho zásadní obsahovou změnu.
Je podle vás dostatečně odůvodněn princip financování rektorátu z prostředků přidělených fakultám, kdy fakulta, která dostává podle koeficientu vyšší příspěvek na studenta, přispívá také o to víc na provoz rektorátu?
Na tomto místě musíme vždy vzít v potaz, jak přicházejí finanční prostředky z MŠMT, kdy už ani dnes nedochází k faktickému přepočtu studentů, ale je to zahrnuto v příspěvku na vzdělání. Stejně tak dříve intenzivně diskutovaný KEN, koeficient ekonomické náročnosti, dnes zůstává jako relikt minulosti a s ničím novým se doposud nepřišlo. Vždy je a bude potřeba odvozovat pravidlo, podle kterého se budou fakulty podílet na provozu rektorátu a celouniverzitních aktivitách.
Jaký je vás názor na stávající systém odměňování univerzitních úředníků? Byl byste pro prolomení tabulek v odměňování žádaných profesí, typicky v oblasti informačních technologií nebo propagace a marketingu, aby univerzita byla v těchto oblastech konkurenceschopná?
Musíme si uvědomit, že univerzita nebo fakulty nikdy nemohou být konkurenceschopné komerčnímu prostředí, a nic s tím neudělá jakékoliv prolomení mzdových tabulek. Nelze přece například platit fakultního nebo univerzitního právníka několikanásobně lépe než učitele práva. Fakulty v tomto mají určitě volnější ruce, protože dnešní mzdový předpis dovoluje v rámci pohyblivé složky mzdy navýšit tuto část velmi výrazně, a to i z jiných zdrojů. Na rektorátu je přece jenom objem finančních prostředků limitován tím, kolik se pro něj oddělí finančních prostředků, neboli tím, jak se na financování podílejí jednotlivé fakulty.
Dávalo by podle vás smysl sloučení tří pražských lékařských fakult?
Velmi zajímavá a velmi složitá otázka. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že slučováním částí do jednoho velkého celku dochází jak k vyšší efektivitě v oblasti vzdělávání, tak především k výraznému zvýšení vědeckého potenciálu. Na druhou stranu je vše vždy podmíněno specifickým prostředím a vlastní situací dané instituce. Pokud by v rámci uvedených lékařských fakult vznikl podnět ke zpracování analýzy, projektu a možnosti realizace, věřím, že by tento nápad dostal podporu.
A fakult teologických, jejichž zaměření je – z určité perspektivy – rovněž obdobné?
U teologických fakult je situace rozdílná. Tam existuje překryv pouze v některých oblastech a jen částečný, někde určitě neexistuje vůbec a někde by se našly rozpory naprosto principiální a nepřekonatelné. Na druhou stranu by se určité části sloučit daly a tím by mohly vzniknout silnější celky.
Je efektivní, aby každá fakulta provozovala vlastní jazykovou a tělocvičnou katedru? Nevyplatilo by se mít jediné univerzitní centrum pro výuku jazyků, stejně jako pro výuku tělocviku?
Zde bychom se opět mohli inspirovat v zahraničí a řešení, které naznačujete, by určitě efektivní bylo. Na druhou stranu ale musíme respektovat specifika jednotlivých fakult a jejich vlastní zařazení uvedených předmětů do akreditací jejich studijních programů. Asi těžko by bylo možné direktivně nařídit například povinnou tělesnou výchovu na všech fakultách. Mně osobně by se akcent na větší pohybovou připravenost určitě líbil, například lékař také musí stát celý den u operačního stolu, a to je rozhodně náročný fyzický výkon, ke kterému musí být připraven, ale to je opět otázka celouniverzitní diskuse.
Je pro takovou diskusi nyní vhodná doba?
Určitě ano. Pohyb, sport a zdraví je celospolečenský problém, který společnost řeší od předškolního, školního, mládežnického, dospělého až do seniorského věku. V našem případě mluvíme o vysokoškolácích, mladé generaci, která má celý život před sebou – a zdravotní zdatnost se na kvalitě života podílí výraznou měrou.
Nebo byste se vydal cestou větší spolupráce mezi jednotlivými fakultami ve smyslu například sdílení sportovišť?
Celouniverzitní prostupnost určitě funguje už dnes, a to ať se jedná o studium předmětů na jiných fakultách včetně například tělesné výchovy, nebo o využití sportovišť, to je také běžné.
Sportovní areál Hostivař je celouniverzitní středisko. Bohužel mimo něj mnoho další sportovišť nemáme, ani naše fakulta. Bylo by určitě krásné, pokud by Karlova univerzita mohla mít velký kampus, tam by sdílení a prostupnost byla určitě mnohem snazší, ale vzhledem k rozprostření fakult po celé Praze a mimo ni je to určitě složitější.
Existuje například myšlenka spolupráce mezi FTVS, kde působíte, a naší fakultou…
Toho jsem velkým příznivcem, a to jak v oblasti pohybových aktivit, tak v oblasti pedagogické nebo vědecké. Já a můj tým máme s vaší fakultou celou řadu vědeckých výstupů, v nichž jsme propojili problematiku zdravotního oslabení a motorického projevu pomocí objektivizace pohybu. Doufám, že se naše spolupráce bude nadále prohlubovat, a to nejen kvůli tomu, že jsou obě fakulty díky nové trase metra nyní jednodušeji vzájemně dostupné.
