Najednou musím spíše odpovídat

Štítky

Fyzioterapeut doc. PhDr. Ondřej Čakrt, Ph.D., z Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství patří k mladým vědcům, kteří se na 2. lékařské fakultě habilitovali v loňském roce. Přečtěte si krátký rozhovor k této příležitosti.


S doc. Ondřejem Čakrtem o přípravě na habilitační přednášku, mladých fyzioterapeutech a horské turistice

O čem byla ve stručnosti vaše habilitační přednáška?

V přednášce jsem se věnoval problematice rehabilitace pacientů s onemocněním vestibulárního systému a mozečku. Představil jsem soubor pacientů s vestibulárním schwannomem, o které se staráme v rámci Neuro-otologického centra 1. a 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Základním předpokladem úspěšné kompenzace v pooperačním období je cílená vestibulární rehabilitace. Naše výsledky ukazují, že v pooperačním období má na úpravu stability stoje velmi pozitivní efekt rehabilitace s vizuální zpětnou vazbou. Dále jsem hovořil o zajímavé metodě rehabilitace využívající elektrotaktilní stimulace jazyka u pacientů s degenerativním postižením mozečku.

Jak jste se na ni připravoval a co vám utkvělo z jejího průběhu?

Připravoval jsem se myslím velice intenzivně. Ve svých předchozích přednáškách jsem se nikdy tak důkladně nevěnoval grafickým detailům prezentace. K tomu mě fakticky „donutil“ profesor Petr Marusič z Neurologické kliniky, se kterým jsem prezentaci ve fázi přípravy opakovaně konzultoval. Prezentaci jsem měnil ještě nejméně šestkrát, poté co jsem se domníval, že už je to definitivně hotové.

Z průběhu přednášky mi utkvěl v hlavě pohled do auditoria, kde jsem viděl mimo členů vědecké rady a kolegů z kliniky i mnoho studentů fyzioterapie, kterým jsem o své habilitační přednášce z důvodu nervozity záměrně nic neříkal. Jejich přítomnost mne nakonec opravdu velice mile překvapila.

Jak jste se posunul od doktorátu?

Mírně zestárnul a získal řadu nových zkušeností. Myslím, že hlavní posun v práci je v tom, že nyní se neuro-otologické problematice věnujeme ve větším počtu lidí, kteří jsou z různých pracovišť i mimo Motol, a na práci se nyní podílejí i doktorandi. Obtížné je, že jsem se najednou ocitl v pozici, kdy musím na mnoho otázek spíše odpovídat, jako doktorand jsem je mohl více klást já.

Usiloval jste o habilitaci a akademickou kariéru již od doktorátu? Jak se vaše cesta k habilitaci lišila od očekávání?

Akademické práci jsem se chtěl věnovat již během studia na vysoké škole, úplně cíleně jsem ale o habilitaci neusiloval. Na klinice jsem měl pro práci vždy velice dobré podmínky, a to, že jsem nakonec úspěšně habilitoval, bylo logickým vyústěním mé akademické práce. K cestě za habilitací mě nejvíce „popostrčil“ přednosta naší kliniky profesor Pavel Kolář, který se mě poměrně dost dlouhou dobu opakovaně na pondělních poradách ptal, jestli to už mám napsané. Odpovídat, že už chybí jen několik stránek se závěry a referenčním seznamem, šlo jen omezenou dobu.

Jaké trendy mezi studenty fyzioterapie, jejich přístupy a v jejich vzdělávání pozorujete či prosazujete?

Studenti mají dnes velmi dobrý přístup k informacím, který se nedá srovnat s tím, co bylo v době mého studia na 2. lékařské fakultě před patnácti lety, také poznámky do sešitu si dnes dělá během přednášky stále méně lidí. Způsob získávání informací se hodně změnil, ale myslím si, že se nezměnilo, že studenti fyzioterapie i medicíny by měli mít možnost si získané vědomosti vyzkoušet v praxi na reálných pacientech. Během seminářů se snažím se studenty hodně diskutovat, a pokud to lze, ukazuji jim také své pacienty.

Jak odpočíváte, co děláte ve volnu?

Rád odpočívám v pohybu – nyní v zimě jezdím často lyžovat do Rokytnice nad Jizerou a v létě rád chodím po horách. Moje žena mne také čas od času donutí, aby vedle naší postele ležela jiná kniha než Clinical Neurophysiology of the Vestibular System.

Co plánujete na nejbližší čas?

S kolegou Petrem Bitnarem připravujeme pro studenty letní školu fyzioterapie na 2. lékařské fakultě. A také bych si chtěl vylézt nějaký pěkný kopec na lyžích, třeba Babiu horu v Oravských Beskydech.

Fotografie na této straně: Archiv O. Č.
Vytvořeno: 8. 1. 2018 / Upraveno: 13. 6. 2022 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.