Na člověku je poznat, když učí s chutí

Skvělé hodnocení ve studentské anketě a titul Učitel roku za akademický rok 2016/2017 získali
prof. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D., RNDr. Eduard Kočárek, Ph.D., prof. MUDr. Miloslav Marel, CSc.,
prof. MUDr. David Kachlík, Ph.D., a PhDr. Šárka Tomová, Ph.D. et Ph.D.
Vyhlášení a předání diplomů proběhlo na plese 2. lékařské fakulty dne 10. března 2018.

 Rozhovor s dr. Šárkou Tomovou, pedagožkou z Ústavu ošetřovatelství, oceněnou v anketě Učitel roku. Proč má svou práci stále ráda a co ji nejvíc naplňuje? Čtěte dále.


Jaké ročníky a jaké předměty učíte?

Ústav ošetřovatelství, kde působím, zajišťuje, kromě jiných, také výuku předmětu Ošetřovatelství u studentů Všeobecného lékařství v prvním a druhém ročníku. To znamená, že učím mladé lidi, kteří ještě nejsou ničím zatížení, jsou přizpůsobiví, někteří ještě nerozhodní, a můžu je do určité míry ovlivňovat. Kromě toho se podílím na výuce předmětů v bakalářském studijním programu Všeobecná sestra v prvním a druhém ročníku, tam je práce samozřejmě o trošku jiná, ale taky úžasná.

Vyučujete i studenty anglického programu?

Já osobně se na přímé výuce nepodílím, ale máme na to tři lektorky. Jedna lektorka přednáší a dvě lektorky zahraniční mediky učí praktická cvičení a chodí s nimi na praxe. Jsou to sestřičky z ARO, které opravdu dobře ovládají jazyk. Lektorka, která vede přednášky, je z neurologického JIPu.

Co konkrétně jste vyučovala v uplynulém semestru?

V letním semestru jsem učila mediky prvního ročníku praktická cvičení, protože oni mají v zimním semestru přednášky a v letním mají přednášky i praktická cvičení. Vlastně je ve výuce v modelových učebnách připravujeme na praxi, aby mohli jít na klinická pracoviště a pod naším vedením a vedením lektorek si procvičit vše, co se naučili, co si zapamatovali – toho nebývá mnoho (úsměv), všechno si vyzkoušet v klinickém prostředí. U sestřiček učím moji milovanou komunikaci, pedagogiku, didaktiku, ošetřovatelský proces a ošetřovatelské postupy.

I mezi mediky je populární váš volitelný předmět o komunikaci. Co je jeho náplní?

Volitelný předmět se jmenuje Komunikační dovednosti. Učím ho až ve druhém ročníku v letním semestru, poté, co u nás studenti Všeobecného lékařství udělají zkoušku z ošetřovatelství. Trochu jsem se obávala, že nikdo nebude mít o nácvik komunikace zájem, ale je tomu naopak. Vše probíhá tady u nás na ústavu. Hrajeme si, cvičíme, snažíme se bourat zábrany, které někteří mají. Studenti občas mívají pocit, že se neumějí vyjádřit, že neumějí strukturovat myšlenky, že mají trému mluvit před skupinou atd. To všechno nacvičujeme a vyvrcholením naší výuky je videonácvik komunikačních dovedností. Na ten jsem pyšná, to se opravdu povedlo. Většina přihlášených studentů neměla do té doby příležitost vidět se na videu v komunikaci s pacientem, pro většinu je to překvapení, ale i zděšení. Komunikace se studenty, jejich rozvoj osobnosti v oblasti komunikačních dovedností, je moje srdeční záležitost.

Máte hodně titulů – dvě Ph.D. za jménem nejsou překlep, jak si někdo myslel, když jsme připravovali diplomy pro Učitele roku. Můžete to blíže vysvětlit?

Po střední zdravotnické škole jsem se přihlásila na Filozofickou fakultu, kde tehdy existovalo dvouoborové studium Pedagogika péče o nemocné. Část se vyučovala na Filozofické fakultě a část byla součástí výuky na lékařské fakultě. Získávali jsme poznatky jak z pedagogiky, tak z medicíny. Toto studium jsem zakončila titulem PhDr. Oba tituly za jménem jsem získala až později, vlastně nedávno. Jeden je z ošetřovatelství a jeden je právě z Filozofické fakulty z katedry pedagogiky. Oblastí, která je mi nesmírně blízká, je didaktika vyučování. Jak se má vyučovat, jaké metody používat, aby to studenty zaujalo, jak strukturovat výuku, aby byla zajímavá.

Takže na rozdíl od většiny ostatních oceněných Učitelů roku – lékařů jste vy jediná doopravdy učitelka, vystudovaná pedagožka...

Mě to baví, hrát si s pojetím vyučovacího času, vnímat, jaký student je. Každý z našich studentů je jiný, každý má své zvláštnosti, projevy, které si více či méně při interakci uvědomuje, a když jsou rozděleni do deseti kruhů po zhruba 18 lidech, vytváří se tady prostor pro vznik kruhů s odlišnou atmosférou, pro každý kruh typickou. V tom je ta práce nádherná, výjimečná, protože člověk se přizpůsobuje každému kruhu, na něco klade větší důraz, na něco menší, a vidí na tvářích posluchačů, na jejich mimice a dalších neverbálních projevech, jestli to přijímají, nebo odmítají, co s tím sami vnitřně dělají. To je na mé práci úžasné, to mě úplně fascinuje.

Jak si vysvětlujete, že jste se stala učitelkou roku? Máte nějaké know-how, které byste případně mohla předat jiným pedagogům, jak být u studentů oblíbená?

Na to se těžko odpovídá, lepší by bylo zeptat se přímo studentů. Myslím, že na člověku je poznat, když učí s chutí, se zaujetím, se zápalem. Když se nedrží jen v rovině předávání informací, ale s radostí modeluje hodinu, výuku okoření humorem tak, aby student potřebné věci do sebe opravdu dostal a vstřebal je. Střídám různé metody, ale hlavně kladu důraz na to, aby si student všechno prakticky vyzkoušel. Hodiny přizpůsobuji tomu, jaký kdo je, jakou dává zpětnou vazbu, vnímám potřeby jednotlivce a naslouchám jim. Každý potřebuje něco jiného. Někomu stačí jen poslouchat, někdo potřebuje širší souvislosti. Uplatňování prvků diskuse, respekt k otázkám studentů, úcta k jednotlivci, společenská slušnost (včasný příchod, pozdrav, omluva...) jsou těmi atributy, na které kladu velký důraz. Je přece nádhera, že každý člověk je jinačí, odlišný, výjimečný. Každý z nich vyzařuje něco jiného. To je přece úžasná věc! (procítěně)

Z vás nadšení přímo září. Vy máte svou práci asi pořád hodně ráda, že?

Ano, pořád. Já mám pocit, že až budu muset skončit, tak mě budou muset vynést nohama napřed. Ale dokud mi to bude trošku myslet, tak si nedokážu představit, že bych nechodila mezi studenty. Protože oni mi recipročně dodávají energii. Nejenom svým mládím, svým humorem, svou výjimečností a tím, jakou mají energii, kterou mají někteří uloženou hluboko ve svém nitru, a trvá delší čas, než získají důvěru a „otevřou se“.  V osm hodin ráno se důvěra získává velmi těžce (úsměv), často v tuto dobu postrádají svou vlastní energii a smysl života (úsměv). Ale když pak po výuce řeknou: „ U vás se fakt nedá spát!“, tak to potěší. Prostě vzájemná výměna energií. No a to je určitě jeden z důvodů, proč ráda učím.

Máte vedle titulu Učitel roku ještě další zpětnou vazbu od studentů? Reakce na to, jakým způsobem učíte, přednášíte, vedete výuku?

Mám zpětnou vazbu. Snažím se, aby si studenti nemysleli, že jsem někdo nadřazený. Často se bavíme i o věcech, které ne vždy přímo souvisí s výukou, dojdeme třeba k zážitkům z nemocnice, z osobního života, tam se bariéry prolomí a úžasné je, když odcházejí ze semináře a řeknou: „Děkujeme.“ S poznámkou, že se těší na další setkání. „Já jsem se nenudil, já jsem se naučil spoustu věcí,“ nebo „Tady je to zajímavé, já jsem neočekával, že si tady tohle vyzkouším.“ Zpětnou vazbou je i to, že se studenti zastaví i v posledních ročnících studia, kdy už mají úplně jiné starosti, a diskutujeme o tom jak změnit, zlepšit, zdokonalit výuku základních praktických a komunikačních dovedností. Tyto momenty nejsou samozřejmostí, a když se objeví, je to pro mne největší pochvala a ocenění. Definitivní zpětnou vazbou pak určitě je ocenění Učitel roku.

Jak si ocenění v anketě stojí na misce vah v kontextu vaší další práce? Vedle titulů a odborných úspěchů, kterých jste dosáhla?

Velmi si vážím toho, že jsem oceňovaná učitelka, protože v tom vidím skutečný smysl. Bylo mi dopřáno působit na studenty hned na začátku jejich studia, mám možnost je nějakým způsobem modelovat, nebo jim alespoň naznačit, že člověk, o kterého se budou jednou starat, je člověk se vším všudy – se svými strastmi, bolestmi, se svou radostí. Podle mě je důležité v nich na začátku jejich cesty probudit pokoru k lidskému zdraví, úctu, respekt, slušnost a umění naslouchat. Po odborné stránce ještě skoro nic nevědí, ale poprvé se dostanou do kontaktu s pacientem. Možnost působit na ně právě v tomto okamžiku je pro mě v této chvíli asi to nejdůležitější. Neříkám, že nejsem pyšná, že jsem v tomto věku dostudovala, ale hlavní důvod, proč sem každý den ráda chodím, usmívám se a každé ráno začínám s novou energií, je určitě moje práce.

Děkuju za rozhovor.

Vydáno: 30. 8. 2018 / Odpovědná osoba: Mgr. Ing. Tereza Kůstková