Ahoj Donalde, nebo spíš: Zdravím vás, doktore?

Štítky

Rozhovor s autorem populárního Motolkomixu MUDr. Adamem Kalinou, absolventem 2. lékařské fakulty, nyní lékařem a doktorandem na Neurologické klinice, připravila Barbora Michaela Vyhnánková.


Motolkomix vyšel nedávno v knižní podobě, málokdo si ale umí představit cestu, kterou urazil. Kdy vznikla myšlenka Motolkomixu? A jak ses propracoval k tomu, že nastal pravý čas pro knihu?

Myšlenka Motolkomixu vykrystalizovala, když jsem se učil v prváku na anatomii. Anatomie mě bavila, hrozně rád jsem si kreslil struktury, ale říkal jsem si, že je to sice silové, ale i užitečné se učit takové množství věcí nazpaměť. Ale člověk z toho může zblbnout, tak jsem chtěl dělat něco vlastní hlavou, něco tvůrčího. Vytvořil jsem si tříbodový plán – naučit se s počítačovým grafickým programem, naučit se programovat a chodit pravidelně hrát šachy. Právě spojením prvních dvou bodů vznikl Motolkomix. Po absolvování medicíny jsem vyslyšel hlasy, které volaly po knížce. Bral jsem to jako uzavření kapitoly studia a přiznám se, myslel jsem na to od nástupu do práce!

Jak příprava knihy probíhala?

Tady bych chtěl vypíchnout skvělý přístup Grady, kterou jsem měl až v druhé vlně nakladatelství. Nejdřív jsem psal do Tritonu, na doporučení Rada Hudáka, který pod jejich hlavičkou vydal Memorix anatomie i histologie. My jsme si s nakladatelem nesedli, odpovídal mi na maily se zpožděním, osobně jsme se nesetkali a nabídl mi pouze černobílou verzi a chtěl ještě užší výběr dílů. Tak jsme se rozloučili. Dále jsem rozeslal mail všem českým nakladatelstvím, která se zabývají, byť jen okrajově, vydáváním komiksů. První se ozvala Crew s tím, že sice komiksy vydávají, ale Motolkomix je orientován trochu jiným směrem. Podobnou reakci měl i Albatros. Pan doktor Lomíček z Grady se následně ozval hned druhý den, že se chce sejít. Na první schůzku si přinesl vytištěné materiály, ptal se na rozměry, obálku, měl připravenou kalkulaci. Poptal se i svých známých, kteří mají děti na medicíně, a zjistil, že to své místo na trhu má. Pak už vše šlo velmi rychle.

To mi připomíná – protože jsem stále medik – že mě v poslední době trochu zamrzelo, jak se Motolkomix oddálil od medického života a začal se zabývat praktikováním medicíny. Nechceš se ke studijním dílům občas vrátit?

Já bych se k nim hrozně rád vrátil a stále někoho upomínám, aby mi posílal náměty na nové komiksy. Ale bohužel tím, že já už medicínu nestuduju, i když jsem studentem pořád (pozn. autorky: AK je studentem 4. ročníku doktorského studia), už nemám ten správný vhled do dané problematiky. Tím tě, Báro, žádám – a všechny ostatní – abyste mi posílali nové nápady.  (Pozn. autorky: AK sám přiznává, že když prohlásí, že z toho bude Motolkomix, a nezapíše si to, tak to zapomene. Nutné urgovat!) Inspiraci mám poslední dobou hlavně neurologickou, tak bych rád vyzval i mladé lékaře z ostatních oborů, aby mi posílali své postřehy!

To je pravda, Motolkomix se občas promění na Neurokomix, což jen vystihuje to, že sis zvolil jako svůj obor neurologii. Jak a kdy ses definitivně rozhodl a mezi kterými obory jsi volil?

Už při anatomii mě nervová soustava zaujala, byla jako počítač. Ale úplně na začátku jsem koketoval i s myšlenkou, že budu ortoped. K tomu mě inspiroval dr. Chládek, který byl kdysi na našem gymnáziu na Dni osobností. Nakonec o něm vznikl i díl Motolkomixu. Ale definitivní rozhodnutí ve prospěch neurologie vzniklo ve čtvrťáku, kdy už jsem dělal pomocnou vědeckou sílu na naší klinice a chodil jsem na VP Neuropatologie prof. Zámečníka, kde jsem poprvé slyšel mluvit svého budoucího školitele o farmakorezistentní epilepsii a epileptochirurgii a totálně jsem se pro to nadchnul. A kdyby neurologie nevyšla... asi interna, možná endokrinologie.

Není to časově náročné skloubit komiks, práci, doktorské studium a činnost na fakultě? (Pozn. redaktora: AK je členem akademického senátu, aktivním ilustrátorem příspěvků na webu fakulty a autorem několika propagačních předmětů 2. LF.) Čím se odreagováváš?

Moc nestíhám, mám strašnou spoustu restů. Odreagovávám se právě Motolkomixem, což je i důvod, proč vznikl, pak rád čtu a snažím se chodit lézt. Ale nejvíce času zabírá práce a postgraduál.

Co rád čteš?

Dříve jsem četl hodně sci-fi a fantasy, teď na mě čeká v poličce spíše klasická beletrie a literatura faktu. Akorát se pořád nemůžu propracovat ke knížce Konec prokrastinace.

To mi připomíná, jakou kávu má nejradši Donald?

Donald má nejradši filtrovanou kávu. Nepohrdnu ani normálním espressem. Nesladím a nedávám si do ní mléko! Kolegyně jednou vytáhla nějakou studii o tom, že lidé, co mají rádi hořké věci, mají větší tendenci být psychopati. To se mě (podle mě) netýká.

Každý, kdo šel na medicínu, je tak trochu psychopat.

No, myslím, že spíš ta medicína z nich ty psychopaty dělá!

A proč ses rozhodl pro medicínu?

Na gymnáziu jsem dlouho věděl, že chci dělat přírodní vědy, ostatně jsem nastoupil do přírodovědecké třídy. Myslel jsem si, že budu dělat molekulární biologii, genetiku. Chodil jsem do Mikrobiologického ústavu AV ČR, a nakonec jsem napsal i SOČku. Takže jsem měl napsaný dokument o 60 stránkách a více než rok odpracovaný v laboratoři. Ale došlo mi, že skoro všichni v té laborce tam nechtějí být. Často říkali: „Škoda, že jsem nešel na medicínu, mohl bych si vybrat.“ Medicína nabízí obě možnosti i jejich kombinaci. (odmlka) A samozřejmě jsem chtěl pomáhat lidem! A proč jsi ty šla na medicínu? No jó, ty sis nemohla vybrat. (smích) Viz Motolkomix.

Přepokládám, že i ty budeš někdy učit mediky.

Nedávno kolega nakousnul myšlenku volitelného předmětu, čemuž se nebráním. Baví mě, když mám někoho na K10. Snažím se být medikům nápomocný! Všichni jsme byli medici a to, že má někdo hotovou školu, neznamená, že se nad ně může povyšovat.

Cesta do Adamovy duše

Já nevím, kam to zakomponovat, ale nejsem úplně přesně Donald. V komiksech trochu chybí, že já jsem nestudoval úplně špatně. Sice jsem pár přednášek prospal, ale do páťáku jsem studoval s vynikajícím prospěchem!

Víš, že samochvála smrdí?

No, to já jenom tak, že všichni považují Donalda za totálního mimoně, který studiem nějak proklouzl.

Donald je ale vzor mnoha mediků, díky jeho nadhledu na studium ho medici vnímají spíš jako hrdinu než mimoně.

(Tváří se potěšeně.)

Adame, trochu více o tobě. Kdyby sis mohl vybrat nějakou dobu v historii lidstva, kam by ses chtěl přenést?

Než jsem šel na medicínu, tak jsem se věnoval několik let historickému šermu a měl jsem rád vrcholnou gotiku. Líbilo by se mi období Karla IV., ale vítězí u mě asi doba křižáckých výprav. Samozřejmě to závisí na tom, v jaké roli bych se tam ocitl.

Co má Donald nejradši

Rostlina? Kávovník... Samozřejmě kalina je srdeční záležitost. (Pozn. red.: Na fotkách je kalina – rostlina vlevo nahoře, v pozadí za Kalinou – Donaldem.)

Zvíře? Orel skalní.

Roční období? Zima.

Barva? Modrá.

Nejoblíbenější antiepileptikum? Perampanel!

Místo? Praha! Sice mám rád hory, ale když jsem rozmýšlel, jestli budu doktor House, nebo doktor z hor, vyhrála Praha.

Jídlo? Lasagne!

Pití... mám to vůbec zkoušet? Odpovíš si sama. Kafe? JO!

Alkohol? Pivo a whisky!

Děkuju moc za rozhovor, Adame!
Vytvořeno: 4. 10. 2018 / Upraveno: 13. 6. 2022 / Mgr. Ing. Tereza Kůstková