Žena, která není vdaná, prostě nemůže být těhotná

Z operačních sálů. Fotografie na této straně: Archiv V. N.

Václav Novák, student 5. ročníku Všeobecného lékařství, strávil letní stáž v Ammánu, hlavním městě Jordánska. Píše esej a posílá fotografie.


Září 2017 jsem strávil na stáži v Ammánu, hlavním městě Jordánska. Nikdy jsem v žádné blízkovýchodní zemi nebyl, ani na dovolené na pár dnů, natož sám na celý měsíc, takže jsem při odjezdu vůbec netušil co čekat.

Všichni lidé byli neuvěřitelně milí. Jako bílý turista skutečně nesplynete s davem, takže se musíte smířit s tím, že se vám neustále někdo snaží s něčím pomoct či nabídnout nějaký speciální deal s cenou čistě přátelskou, udělanou jen a pouze pro vás. Než jsem odjel, tak se o mě mnoho lidí strachovalo, aby se tam se mnou někdo nevyhodil do povětří. Musím říct, že jsem se nikdy necítil nijak ohrožen a že větší nebezpečí hrozí v půl druhé ránou na Václavském náměstí než v kteroukoli denní či noční hodinu v Ammánu.

Jordánsko není zrovna dvakrát konzervativní, řekl bych, že je naopak otevřenější než některé evropské země. Jako jedna z mála stabilních zemí v regionu přijímá už desítky let stovky tisíc uprchlíků z okolních zemí. Evidentně se dokáže o tyto lidi postarat i bez příjmů z ropy či jiných surovin. Kostely a mešity zde často sousedí. Nicméně pár konzervativnějších věcí se najde. Zajímavé je například, jak to zde chodí s ženami. Na gynekologii se neptáte nevdané ženy, jestli není těhotná – protože prostě není! Není radno na ně něco zkoušet, protože když obviní muže ze sexuálního harašení, tak jde muž bez nějakého velkého vyšetřování do vězení. I jen delší pohled na něžné pohlaví můžu vyvolat konflikt s žárlivým manželem či starostlivým sourozencem. Jinak jsou velmi krásné i v šátcích a kamarádství s místními sálovými sestřičkami si velmi vážím.

Třebaže jsem byl na stáži v září, kdy se nekoná celonárodní program v podobě víkendových výletů na různé pamětihodnosti po celé zemi, viděl jsem překvapivě mnoho. Místní studenti jsou totiž opravdu přátelští a snaží se ukázat svou zemi v tom nejlepším světle. Takže jsem měl příležitost vidět Petru, plaval jsem v Rudém i Mrtvém moři a splnil si dětský sen navštívit opravdový křižácký hrad. Myslím, že ve skutečnosti bylo dobře, že jsem byl na stáži v době, kdy místní studenti chodí do školy, jinak bych totiž nejspíš s nimi pořád jen někde chodil a do nemocnice se skoro nepodíval.

Co se týče vzdělávání, stáž mi mnoho dala. Byl jsem ve velké privátní nemocnici na oddělení plastické chirurgie. Díky tomu jsem viděl velké množství estetických i rekonstrukčních zákroků, ale nejen to. Celá dvě patra nemocnice byla plná operačních sálů, jichž bylo celkem deset, a já jsem měl přístup na jakoukoli operaci. Mohl jsem se tak zúčastnit i operací gynekologických, ortopedických nebo břišních. V neposlední řadě stojí za zmínku i operace z oboru válečné chirurgie, kdy každý týden bylo několik vojáků i civilistů přivezeno s poraněním výbušninami. Tito pacienti byli hlavně od hranic se Sýrií, kde je patrně stále trochu rušno. Úroveň péče byla srovnatelná s Českem, vybavení sálů luxusní.

Celý měsíc ve mně nechal mnoho pozitivních vzpomínek, ale nemůžu se nepodělit alespoň o jeden dojem, se kterým se mi neodlétalo úplně nejlehčeji. Když jsem řekl, kolik bere u nás absolvent medicíny, byli Němci zděšeni, že nevěděli, že je to fakt tak málo, zatímco Jordánci říkali, že je to dobré, že je to podobné jako u nich, nebo trochu víc. Jenže nájmy v Jordánsku jsou třetinové. Takže kdo ví, třeba za pár let budou odcházet čeští absolventi do Jordánska.

Prakticky jsem nedělal v nemocnici tolik, kolik jsem si představoval, ale mnoho jsem se dozvěděl a medicínsky mě stáž v mnohém posunula. Poznal jsem zajímavou zemi a zajímavé lidí. Jako turista bych Jordánsko takto nikdy nepoznal. Takže kdokoli by rád vyrazil za trochou blízkovýchodní exotiky, tomu můžu Jordánsko jen doporučit.

Vydáno: 5. 12. 2017 / Odpovědná osoba: Mgr. Petr Andreas, Ph.D.