V jediném zdravotnickém zařízení v okolí

Jakub Koláček, absolvent Všeobecného lékařství, strávil měsíc na stáži ve vesnici Itibo v Keni. Píše esej a posílá fotografie.


Začátek letošního roku jsem strávil na měsíční stáži ve zdravotnickém zařízení ve vesnici Itibo na západě Keni. Nemocnici provozují především místní zdravotníci a šest měsíců v roce fungují na místě i čeští lékaři a medici, kteří pomáhají s chodem nemocnice. Tato nemocnice je jediným zdravotnickým zařízením v širokém okolí, kam mohou místní obyvatelé přijít k ošetření. Nemocnice je na keňské poměry nadstandardně vybavená. Je v ní ambulance, porodní sál, dva operační sály, JIP, zubní ambulance, malá laboratoř a lůžková část pro hospitalizované pacienty.  Celý projekt zaštiťuje humanitární organizace ADRA.

Náš tým se skládal ze čtyř studentů všeobecného lékařství – naši fakultu reprezentovala ještě Monika Bayerová ze šestého ročníku –, jednoho studenta stomatologie, dvou lékařek (kardioložka z FNKV MUDr. Kamila Blechová a infektoložka z Nemocnice Na Bulovce MUDr. Zuzana Blechová, Ph.D.) a zakladatele projektu Itibo Aleše Bárty, Dr.h.c.

Největší objem práce se odehrával zejména na ambulanci, kam denně docházelo, v závislosti především na počasí, několik desítek pacientů k ošetření. Nejčastěji se jednalo o běžné diagnózy, se kterými se setkává praktický lékař i v evropském prostředí: respirační infekce, zažívací potíže, bolesti hlavy, vertebrogenní obtíže. Přicházeli ale i pacienti s onemocněními, se kterými se v našich podmínkách běžně nesetkáváme. Například velmi často jsme diagnostikovali brucelózu nebo různá parazitární průjmová onemocnění. Vzhledem k častému výskytu HIV (v Keni se udává asi sedmiprocentní promořenost populace) jsme vždy museli myslet i na tuto diagnózu. Naopak s malárií jsme do kontaktu příliš často nepřišli, protože Itibo leží v takřka dva tisíce metrů nad mořem, navíc bylo během našeho pobytu poměrně sucho, což nejsou podmínky vhodné pro komáry.

Součástí naší práce bylo i ošetřování úrazů. Běžně se jednalo o pád z piki piki (místní výraz pro motorku), což je v Itibo nejvyužívanější způsob dopravy. Dále se jednalo o zranění způsobená mačetou. Mačetu zde vlastní téměř každý. Přes den je základním nástrojem používaným na polích, po setmění se mění ve vražednou zbraň (hlavně poté, co se lidé opijí čangou, podivným místním alkoholickým nápojem). Takže jsme často šili různá poranění. Například jednoho večera přivezli mladého muže se sečnou ranou na hlavě a na předloktí levé ruky, kterou si chránil obličej před dalším úderem. Mačeta rozdrtila loketní kost, přetnula šlachy třetího, čtvrtého a pátého prstu, svaly a cévy. Operace, během které jsme odstraňovali kostní fragmenty, šili šlachy a svaly a podvazovali cévy, nám zabrala více než tři hodiny.

Neobyčejnou zkušeností pro mě byla práce na porodním sále, protože jsem jako medik přímo asistoval u porodů a následně se staral o novorozence. Během naší stáže se narodilo patnáct dětí. Většina porodů probíhala bez komplikací, nastala však i situace, že jsme po protrahovaném průběhu  byli nuceni zahájit resuscitaci novorozence, naštěstí vše dobře dopadlo. Matky po porodu zůstávaly  v nemocnici se svými dětmi jen pár hodin, velmi brzy odcházely, aby se mohly vrátit do práce na čajovníkové plantáže, což je v okolí Itibo způsob obživy velké části žen.

Jeden den v týdnu byl v porodnici vyhrazen na pravidelné očkování dětí a jednou do týdne probíhalo prenatální vyšetření matek.

Velmi často, takřka denně, jsme se setkávali se stavem, který získal pracovní pojmenování African disease. Typicky se jednalo o mladé lidi, častěji dívky, které byly přivezeny v bezvědomí a s hyperventilací. Na první pohled dramatický stav, který se ale snadno vyřešil tím, že se pacientovi přidržela u obličeje vata s dezinfekcí, které se nadýchal, a během krátké doby téměř zázračně přišel k vědomí.

Bohužel ne všem pacientům se nám podařilo pomoci tak, jak bychom si přáli. Zmínil bych příběh pětadvacetileté ženy, která byla do nemocnice přivezena časně zrána. Byla v bezvědomí a nedýchala, zahájili jsme tedy KPR, avšak bez úspěchu. Až později jsme se dozvěděli historii této pacientky: žena byla krátce po císařském řezu, doma měla dvouměsíční dítě. Nedávno měla také  diagnostikovanou tuberkulózu. Dva dny předtím, než se dostala do nemocnice, si stěžovala na bolest v lýtku. Než upadla do bezvědomí, měla prý krutou bolest hlavy a byla zmatená. Předpokládáme tedy, že zemřela na cévní mozkovou příhodu při paradoxní embolizaci.

Během našeho pobytu v Itibo jsme si udělali čas i na výlety po okolí, navštívili jsme místa jako jezero Naivasha, národní park Masai Mara, město Kisumu na břehu Viktoriina jezera a město Kisii. Udělali jsme si také krátký výlet za místním šamanem, který nás seznámil se svými praktikami, které využívá při léčbě nemocných. Navzdory našim očekáváním nás nepřivítal stařec v tradičním obleku, nýbrž mladý muž v červené teplákové kombinéze značky Adidas. 

Věřím, že jsme spoustě místních obyvatel pomohli. Krom toho to byla velká škola pro nás, pro mediky – měli jsme možnost si vyzkoušet mnoho úkonů, ke kterým se student během praxe v Čechách jen těžko dostane, pracovali jsme samostatně a zajišťovali jsme jak sesterskou, tak lékařskou péči.

Pokud vás tento projekt zaujal a chcete se dozvědět něco více, podívejte se na jeho stránky.

Vytvořeno: 9. 5. 2019 / Upraveno: 17. 12. 2020 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.