Studentka 2. LF PharmDr. Klára Sochorová obsadila vynikající 2. místo v prestižní soutěži!

PharmDr. Klára Sochorová, doktorandka Ústavu imunologie naší fakulty nás representovala spolu s Ing. Irenou Jelínkovou, vítězkou loňské Vědecké konference UK 2. LF, na 4. ročníku prestižní mezinárodní soutěže. Ta se konala na přelomu listopadu a prosince loňského roku tradičně v Hradci Králové pod názvem 4th International Conference of Postgraduate Medical Students – „New Frontiers in the Research of PhD Students“. Proti předchozím letům konkurence výrazně přitvrdila – odpadlo dělení na klinický a základní výzkum (tedy systém „vítěz bere vše“) a přibyli účastníci z dalších zemí: Anglie, Nizozemí, Polska, Chorvatska.
Soutěž probíhá v angličtině a diskusi vede a příspěvky hodnotí mezinárodní porota. V té zasedli odborníci z různých oborů (od histologie k chirurgii) z Anglie, Německa, Chorvatska, Polska, Čech i Slovenska. Soutěžící byli 34.
 

Průběh soutěže a hodnocení komisí

Dojmy Kláry Sochorové, která obsadila 2. místo a získala finanční odměnu 50 tis. Kč, mohou být tímto faktem příznivě ovlivněny  (její odpovědi na pár otázek jsou níže). Jaký byl můj celkový dojem? Absolvoval jsem jeden den konference a viděl jsem tedy přibližně polovinu příspěvků. Většina měla velmi dobrou úroveň, obstály by na regulérních konferencích ve svých oborech (kde asi řada z nich už zazněla nebo zazní...). Mix od psychiatrie přes interní medicínu k buněčné biologii či imunologii samozřejmě stěžuje zcela objektivní porovnání, velkou roli při presentaci hraje i kvalita anglického mluveného projevu. Nicméně hodnotící komise byla pečlivá, věcná a měla snahu dobrat se podstaty jednotlivých projektů i ohodnotit vlastní příspěvek studenta k presentované studii. Diskuse byla někdy tvrdá, otázky mířily na design studie, metodiku, výsledky i na např. celkový smysl projektu v kontextu oboru (jak málokdy slyšíme takové otázky na skutečných konferencích, obhajobách či habilitačních přednáškách!) a každý účastník se pořádně zapotil, než byl propuštěn od řečnického pultu. Někteří účastníci se nechali otázkami vyvést z rovnováhy a uškodili tak třeba i dobrému dojmu z připravené přednášky.
Dr. Klára Sochorová (její školitelkou je prof. Jiřina Bartůňková) zakončila poslední přednáškou páteční odpolední program a komise, přes nepochybnou únavu z celého dne, ocenila výsledky i presentaci projektu a vyzdvihla fakt, že studie už byla publikována v prestižním časopise Blood. Přednášku vítězky Marzeny Dubiel z Polska jsem neslyšel, takže ji nemohu posuzovat, ale třetí v pořadí, studentka ze známé laboratoře doc. Vladimíra Divokého z olomoucké fakulty, předvedla také vynikající výsledky i presentaci – snad si trochu uškodila přemírou barevných snímků z fluorescenčního mikroskopu, jejichž smysl se v rychle běžící presentaci dal obtížně sledovat. Dobrý výkon podala i Ing. Irena Jelínková (školitelé Ing. J. Teisingerdr. H. Zemková), což potvrdila ve svém hodnocení i porota. Zvlášť kladně hodnotila velký objem práce a spektrum použitých technik.
 

Klady, zápory a poučení

Soutěž je vynikající příležitostí pro studenty – nejen získat slušnou finanční prémii (60 tisíc za první místo!), ale také ověřit si svoje schopnosti. Nejen pracovní (ukázat své výsledky), ale především své umění presentace a vědecké diskuse. Kladem je jistě i mezioborové porovnání.
Soutěž je výborně organisována, o studenty je kompletně postaráno, jejich náklady hrazeny. Hodnotící komise byla vhodně složena, byla relativně přísná, ale věcná a odborně na výši.
Lze jmenovat také nějaké zápory? Nepochybně malou propagaci a jistou uzavřenost soutěže – najít zmínku o soutěži na webu hradecké fakulty byl nadlidský úkol, v auditoriu zasedli prakticky pouze účastníci a jejich školitelé. Některá vystoupení porotců mohla být kratší a méně sebepresentující. Velkým nešvarem (který vídám i na naší Vědecké konferenci) jsou odchody účastníků ze sálu bezprostředně poté, co přednesli svůj příspěvek. Je to výraz egoismu a neúcty k ostatním přednášejícím – a je zajímavé, že ho vídám spíše u začínajících vědců a „vědců“ než skutečných odborníků.
Poučení jsou jasná: bez tvrdé práce a investovaného času nejsou výsledky (to nechtěně dosvědčovaly některé příspěvky především z klinických oborů). Presentace, která má shrnout výsledky několikaletého bádání musí být přepečlivě připravena, do nejmenšího detailu pokud se týká diapositivů i přednášky samé. Jinak v 15 minutách můžete zlikvidovat výsledky své tříleté práce... A jazyk: kdo neumí anglicky, nemůže pohotově reagovat v diskusi (i když se naučí pečlivě „nazpaměť“ svůj text) a shodí tak celkový dojem ze svého vystoupení.
Gratuluji tedy dr. Sochorové a doufám, že příští rok budou naše studentky či naši studenti opět dobře representovat 2. lékařskou fakultu!
 

Celkové výsledky:

  1. Marzena Dubiel, MD (Kraków, Polsko):
    FACTORS INFLUENCING SKIN MICROCIRCULATION IN PATIENTS WITH HEART FAILURE
  2. PharmDr. Klára Sochorová (UK 2. LF Praha):
    IMPAIRED TOLL-LIKE RECEPTOR 8-MEDIATED IL-6 AND TNF PRODUCTION IN ANTIGEN PRESENTING CELLS FROM PATIENTS WITH X-LINKED AGAMMAGLOBULINAEMIA
  3. Mgr. Zuzana Koledová (LF UP Olomouc):
    CDK2 KINASE ACTIVITY IS NOT ABROGATED AFTER DNA DAMAGE IN MOUSE EMBRYONIC STEM CELLS
     

Několik otázek pro PharmDr. Kláru Sochorovou

1. Má vůbec cenu ve vědě soutěžit nebo to z principu nejde?
Od doby, kdy jsem se na Farmaceutické fakultě chodila dívat na prezentace spolužáků v rámci studentské vědecké konference, jsem přesvědčená, že soutěžit ve vědě z principu nejde, a tahle konference mi to jen potvrdila. Podle mě je téměř nemožné objektivně zhodnotit a porovnat různé projekty. Lze zhodnotit prezentaci, to, jak přednášející reagoval v diskusi, jestli jsou předkládaná data opravdu „pevná“ a správně interpretovaná, lze vybrat nejlepší publikaci, ale to podle mě není soutěž ve vědě. A ohodnotit myšlenku, nápad projektu je, podle mého soudu, nemožné. Navíc tohle byla soutěž doktorandů a u těch je kvalita projektu závislá více na školiteli než na nich samotných.
 
2. Připadal vám přístup hodnotící komise správný (nemyslím z hlediska toho, že vás vybrali, to jistě ano :-) ; spíš jestli byl férový, nebyl moc přísný, nezabýval se nerelevantními věcmi atd.)?
Hodnotící komise měla opravdu těžkou práci, a tak se snažila hodně ptát, aby si jednotlivé studenty trochu „proklepla“. Dotaz, který zazníval poměrně často, byl, jakou část prezentované práce udělal sám student. Tahle otázka se zdála poněkud nevhodná a přivedla do rozpaků nejednoho přednášejícího. K mému překvapení se občas ukázalo, že student „vlastníma rukama“ udělal jen menší část práce a zbytek provedli kolegové nebo rutinní laboratoře, v horším případě se ukázalo, že student vlastně ani netušil, jakým postupem byla data získána.
Občas se některý člen komise nevyhnul dotazu „mimo mísu“ a chudák přednášející naprosto netušil, co chce slyšet za odpověď. K těmhle situacím příspívala hlavně oborová pestrost celé konference.
Faktem bylo, a shodli jsme se na tom s několika dalšími účastníky, že některé poznánky si měla komise schovat do kuloárů (komentáře přehlednosti tabulek, barvy písma).
 
3. Byla pro vás konference přínosná a pokud ano, v čem?
Přínosem pro mě určitě byla, i když v čemsi jiném než konference obvykle bývají. Jednak to nebyla konference oborová a druhak byli jejími účastníky hlavně doktorandi. A tak to byla hlavně možnost nakouknout do jiných oborů, mluvit se studenty z jiných pracovišť a taky trochu porovnávat sebe a ty ostatní, moje a jejich podmínky k práci.
 
4. V čem vidíte slabiny této soutěže?
Jako slabinu jsem vnímala zejména to, že se dohromady hodnotily projekty studentů z oblasti klinické a preklinické medicíny. Pro ilustraci – v jedné kategorii byl hodnocen projekt zkoumající strukturu a orientaci receptorů v membráně a projekt sledující změny periferního prokrvení u pacientů se srdečním selháním. Myslím, že tohle promíchání bylo hodně nepříjemné i pro hodnotící komisi a ztěžovalo jí to rozhodování.
Druhou věcí, kterou bych organizátorům vytkla, byla uzavřenost a malá publicita této soutěže. Pro lidi, kteří nebyli vybráni jako přednášející nebo jako doprovod z fakulty, neexistovala varianta, jak se konference účastnit a v podstatě ani nebylo možné se o konferenci dozvědět. A člověk pak přednášel pro poloprázdnou posluchárnu.
 
5. Kdo ze „soupeřů“ vás zaujal, ať positivně nebo negativně?
Pozitivně mě zaujali ti kolegové, kteří svůj projekt prezentovali tak, že i pro člověka mimo obor bylo pochopitelné, o čem celý projekt je a proč se zajímají právě o tuto problematiku.
Negativně mě překvapila docela velká část přednášejících. Každý projekt je výsledkem práce celého týmu lidí, ale spousta prezentací byla přednášena stylem „JÁ jsem v MÉM projektu získal tyto výsledky“. Velmi často chybělo na konci přednášky poděkování lidem, kteří s projektem pomáhali. Někomu to možná připadá jako formalita, ale pro mě je to opravdu vyjádření toho, že jsem svým kolegům vděčná za pomoc a že moc dobře vím, že bez nich by byl projekt poloviční nebo by nebyl vůbec.
 


prof. MUDr. Jan Trka, Ph.D.

Vytvořeno: 18. 1. 2008 / Upraveno: 8. 2. 2019 / Administrátor 2. LF UK