Střípky ze dne otevřených dveří 2018

Neměli jste možnost navštívit letošní den otevřených dveří? Nezoufejte! Přinášíme postřehy a dojmy Magdaleny Lisé, redaktorky Motoláku. Aktualizováno: odkaz na videoreportáž.


Sobota 13. ledna, půl desáté ráno. Fakultní triko, diktafon v kapse, knedlík v krku. Den otevřených dveří ještě oficiálně nezačal, ale v chodbě vedoucí k posluchárnám už teď není k hnutí. Atmosféra houstne. Hlavně lidi houstnou. Připadám si trochu jako v džungli na lovu, i teplota tomu odpovídá. Ovšem těžko říct, kdo je tady lovná zvěř – zda naše bílá trička, nebo budoucí prváci.

Největší „zvíře“ je tu bezpochyby náš pan děkan. Také tomu odpovídala účast na úvodní přednášce.

Hodiny běží, davy víří a studentům můžou panty upadnout. Nejčastější otázka kupodivu nebyla na rozdíly mezi fakultami (že by zafungovaly komixy na stolech?), ale „Kdy a jak nás budou rozvádět na pracoviště?“ (netuším), u mě těsně následována „Jak je to tu s tělákem?“ (proč?)

Nesporný důkaz, že se provádění po pracovištích navzdory
mírnému chaosu přece jen uskutečnilo.

Entusiasmus studentů je zjevně vysoce nakažlivý (ještě, že jsme v nemocnici, že?), a tak většina lidí odcházela s úsměvem, někteří dokonce tvrdili, že mají po dnešku chuť se rovnou jít něco učit. Dejte nebesa, ať jim to vydrží!

Je povzbuzující vidět, že zájem o studijní materiály se blíží zájmu o banány či toaletní papír.

Teď už nás čeká jen zvědavé vyčkávání, koho z vyjukaných dotazujících uvidíme v říjnu znovu. Třeba tu budou za rok také pobíhat s diktafonem...

Úsměv přebíjí bolavé nohy. Stálo to za to. Děkujeme!

A co uchazeči? Radostným údělem redaktora je právě toto zjistit. Takže jako bonusová zpětná vazba – den otevřených dveří ze záznamu diktafonu, aneb malý výběr nešťastníků, kteří neměli kam utéct:

Michaela a Adriana

Jak se vám tu zatím líbí?

„No... Je tu strašně moc lidí. Ale jinak je to tady moc hezký!“
(Vida, všimly si!)

Co uděláte jako první, pokud zjistíte, že vás vzali?

A: „Ježišmarja... no, asi se úplně opiju.“

M: „Půjdem na víno a nedopadne to dobře.“

A: „I když moje reakce asi bude úplně stejná, i pokud se nedostanu...“

(Slečny to mají srovnané, Dr. Voják by měl radost.)

Tereza a Klára

Jak se vám tady líbí?

T: (Lapání po dechu – ano, je tu hodně lidí, ano, nedá se tu moc dýchat.) „2. LF na mě udělala zatím největší dojem, a to už jsem byla na všech dnech otevřených dveří na ostatních fakultách.“

Co je první věc, kterou uděláte, jestli vás vezmou?

T: „Chci říct, že bych šla někam chlastat, ale to je asi nevhodný.“ (Není.)

K: „Já bych byla prostě hrozně šťastná.“

Zuzana

Co uděláš jako první, když se dostaneš?

Z: „Čo spravím? No... asi začnem plakať.“

Ondra

Jak se ti tu zatím líbí?

O: „Je to zajímavý, líbí se mi tady, že nás na rozdíl od jiných fakult pustili mezi studenty, že se můžeme zeptat i na trochu jiný věci. Je tu příjemný prostředí, kliniky byly zajímavý...“

(No vidíte, dokonce nikdo nikoho nepokousal.)

Text: Magdalena Lisá

Foto: Anna Garnolová, Mariya Kalantay, Michal Hladík

Vytvořeno: 22. 1. 2018 / Upraveno: 4. 2. 2019 / Mgr. Ing. Tereza Kůstková