Tři studenti z 2. lékařské fakulty byli mezi jedenácti českými mediky, kteří se letos vydali do španělské Granady na další ročník EMSOC – European Medical Students’ Orchestra and Choir.
„España!“ prosvištělo vzduchem skrz naprosté ticho, které nastalo loni v Leidenu po posledním koncertu EMSOC při vyhlášení pořadatelské země pro příští rok. Většině přítomných v tu chvíli trochu poskočilo srdce, ale jen tak malounko a docela benigně. Všem bylo jasné, že ročník 2019 nebude jen tak ledajaký a že se Španělé budou hodně snažit, aby všem ukázali, že hrdost na jejich domovinu je opravdu opodstatněná a že Andalusie je takové malé hispánské nebe na zemi. Nebudeme si lhát do kapsy, očekávání byla vysoká. Až je skoro bylo potřeba trochu mírnit, co kdyby náhodou... Ale to, co nás potkalo v Granadě, zaskočilo snad opravdu úplně všechny, očekávání neočekávání.
Letos se na EMSOC, tedy European Medical Students’ Orchestra and Choir, vydalo z Česka jedenáct studentů, z toho tři z 2. lékařské fakulty. Tímto článkem si nebudeme bláhově dávat za úkol podrobně popsat nepopsatelné, ale jen na vás přelít trochu nadšení, které letošní EMSOC Granada 2019 rozdmýchal.
Představte si, že víte, že dnes večer budete přítomni u ohňostroje. Nevíte jakého, ale spíš očekáváte rodinný ohňostroj na zahradě, a nijak zvlášť o tom nepřemýšlíte, prostě vám hlavou prolétávají úplně jiné myšlenky týkající se zkouškového a praxí, a informaci o tom, že ohňostroj bude, máte pouze někde bezpečně uloženou, trochu se těšíte, ale vlastně o tom nepřemýšlíte. Teď si představte, že nadešel čas ohňostroje, a vy se najednou ocitnete uprostřed něho. Všude létají petardy a také je zde spousta hluku a lidí, na obloze se blýská tolik věcí, že vůbec nevíte, co máte dříve sledovat, a hlava vám jde z toho všeho kolem a uvědomíte si, že tohle opravdu žádný běžný ohňostroj není a vy jste se ocitli uprostřed něčeho zcela výjimečného.
Přesně takhle jsem se cítila v Granadě, kde jsem se jakožto součást sboru zúčastnila EMSOCu. Kolem vás spousta lidí, které kromě medicíny spojuje i láska k hudbě, jedno velké otevřené a milé společenství, jehož existence vám dobije energii, kterou jste v noci nenasbírali, protože zde na spánek nejsou opravdu myšlenky, a zároveň Granada, město s pravou španělskou atmosférou se siestami, vínem a tapas, ale i nádechem arabské kultury, která Granadě přidává na kouzlu.
Přes týden trvající intenzivní soustředění věnované hudbě, protkané občasnými výlety a společenskými událostmi vyústilo ve dva koncerty – v Malaze a v Granadě. Tam jsme si uvědomili, kolik práce za námi skutečně je (přestože po první zkoušce se zdálo zcela neuskutečnitelné, že bychom koncerty odezpívali a odehráli), a měli jsme šanci si hudbu užít před diváky. Z koncertu mám i vůbec nejsilnější zážitek ze Španělska – poprvé jsem slyšela Dvořákovu Symfonii č. 8 v podání lidí, se kterými jsem měla to štěstí trávit předcházející dny.
Kačka Mičánková, 2. ročník fyzioterapie, alt
(úplně vzadu)
Tři písmenka: PED. Zkratky vládnou lékařské komunitě pevnou rukou a ostrým zvukem. Performance-Enhancing Drug? Nikoliv, alespoň ne zde. Je-li dané spojení pár písmenek používáno často a pronášeno s náležitě důležitým výrazem ve tváři, nejednomu nezasvěcenému se zdá, že musí jít o hrozitánskou nemoc, která je schopna skolit minimálně půl Evropy a zbylých 97 % asijského Turecka k tomu. Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že se vyskytuje pravidelně pouze jednou ročně a není nakažlivá. I když se o přenos nemoci mnozí nehodní pacienti často snaží, seč jim stačí síly. A teď ta špatná: Napadá bez milosti všechny studenty medicíny, které bláhově napadne se jen tak sejít a pro potěšení si zahrát a zazpívat trochu klasické hudby. Tak já vám to tedy prozradím: PED, tedy Post EMSOC Depression. Mrcha.
Pojďme si trochu zacitovat z věrohodných zdrojů. Wikipedia.org definuje PED takto: „Post EMSOC Depression (also known as Post EMSOC distress) is a state of low mood that can affect EMSOC participants after going back to their home. It is quite common amongst the EMSOC participants to experience symptoms including but not limited to loneliness and increased desire to reconnect with previous participants. However patients can stay in contact via social media etc. This eases the pain a little bit and helps with the best and only helpful therapy: anticipation of the next year's EMSOC.“
Španělé, zvláště tedy Andalusané, se postarali o to, aby byl pro každého španělský EMSOC nezapomenutelný. Od jídla (být takový catering v Motole, tak musí polovina studentů na gastroduodenální anastomózu) přes kulturně zajímavá místa (nocí ověnčená Alhambra dokáže leckomu vyrazit dech až příliš lehce) až po noční život (nevím jak vy, ale já jsem zvyklý v šest večeřet, v osm zajít s kamarády na jedno malé pivo a v deset už hezky hupky dupky do postele), který Španělé berou doslovně – trvá od západu až po východ slunce.
Člověku je těžko, když odjíždí z Granady... Jediné, co mu zbývá, je slíbit si, že se zkrátka musí někdy vrátit zpátky. Za Alejandrou a za Josém. Za Miriam, Albertem, za Norou i za Javim a... a radši končím, nebo mě ta PED udolá úplně.
Richard Boček, 3. ročník, pozoun
Když se nad tím zpětně zamyslím, už si vlastně ani nevzpomínám, co mě přimělo myslet si, že oprášit po roce housle a začít cvičit Dvořákovu osmou uprostřed letního zkouškového období je dobrý nápad. Vybavuji si jen to, jak o měsíc později sedím v letadle bez dvanácti kreditů a s vážným podezřením, že bych měla přehodnotit své životní priority.
Jako člen druhé houslové sekce mám tu výhodu a paradoxně i nevýhodu, že sedím přímo uprostřed všeho dění, a tudíž slyším téměř vše. A když jsem se na první zkoušce zaposlouchala do naší interpretace první věty symfonie, přepadla mě mírná skepse. O to víc mě překvapilo, že dirigent z nás byl nadšený a od začátku nepochyboval, že to všechno dobře dopadne. A ono to nakonec opravdu dobře dopadlo! Mám pocit, že tak už to ve Španělsku chodí se vším. Přestože jsme cvičením strávili podstatně méně času než loni, byl koncert nad očekávání dobrý. A to jsme kromě zkoušek stihli do programu zařadit třeba celodenní výlet na pláž, do jeskyní v Nerji nebo na Alhambru. A samozřejmě každý den aspoň dvě hodiny nefalšované španělské siesty. Robert Fulghum jednou řekl, že svět by byl mnohem lepší místo, kdybychom si po obědě všichni dali sušenku a na chvíli si zdřímli. Vsadila bych se, že k tomu dospěl na jihu Španělska.
Historie EMSOC sahá až do roku 1993, kdy v Německu spatřila světlo světa jeho orchestrální sekce. Od té doby se každoročně rozrůstá o desítky nových členů, kteří se navzájem podporují a inspirují. Koneckonců člověk se na to své prvácké trápení na medicíně taky začne dívat z jiné perspektivy, když zjistí, že jeho kolegové studují třeba ještě konzervatoř. Nebo dirigují symfonické orchestry. A tahle velká EMSOC rodina putuje každý rok skrz na skrz Evropou. Loni v Nizozemsku, letos ve Španělsku a příští rok se vrací do Německa. A já už teď doufám, že se tam budu moct vrátit taky.
Za rok na viděnou!
Nikola Vršková, 1. ročník, 2. housle
