Pohostinnost nabrala nečekaných rozměrů

Štítky

Student 4. ročníku Všeobecného lékařství René Novysedlák strávil letní stáž ve městě Marília v Brazílii. Píše esej a posílá fotografie.

Na titulním snímku autor na slavných barevných schodech v mírně nebezpečné čtvrti Ria.


Marília je na brazilské poměry malé město vzdálené přibližně 450 kilometrů západně od Sao Paula. Nenajdete tam téměř žádnou památku ani mnoho možností trávení volného času. Zaručeně však potkáte spoustu velice přátelských a otevřených lidí, naleznete krásnou přírodu, typické rodinné farmy, ochutnáte výborné jídlo a vynikající kávu, a pokud budete mít štěstí a váš tutor bude mluvit anglicky, uvidíte mnoho zajímavých pacientů s diagnózami, které bychom ve střední Evropě jen stěží hledali.

Jelikož let do Brazílie není z nejkratších, rozhodl jsem se cestu na místo určení protáhnout o několik dnů a alespoň v rychlosti si prohlédnout dvě významná města. Mojí první zastávkou na cestě za stáží se stalo krásné, ale poněkud nebezpečné Rio de Janeiro. Poslechl jsem rady zkušenějších a po městě se pohyboval jenom s platební kartou, telefonem, malou hotovostí a fotokopií pasu. Naštěstí návštěva památek a zajímavých míst proběhla bez větších problémů. Mírný neklid mě dostihl jenom během prohlídky barevných schodů v části Lapa, jejichž tvůrce zemřel za nejasných okolností přímo pod nimi. Výrazně bezpečnější ekonomické centrum Brazílie, Sao Paulo, jsem měl možnost prozkoumal s místními mediky, které jsem poznal v červenci v Nizozemsku. Město nabízí několik zajímavostí, které stojí za to vidět. Milovníkům kávy, a že jich na naší fakultě je, doporučuju navštívit mrakodrap Farol Santander a v kavárně na vrcholu si objednat espresso. Lepší jsem dosud nepil.

Po příchodu do Marílie se mě srdečně ujala rodina jednoho z místních mediků. Se skutečným zájmem se denně ptali, jak se mám, a pořád se ujišťovali, jestli náhodou něco nepotřebuji. Pohostinnost nabrala nečekaných rozměrů, když jsem byl pozván na oběd, a následně k posezení doma u místního profesora, který má na starosti výuku klinických předmětů.

Moje stáž probíhala na interní klinice Hospital Beneficente Unimar. Dopoledne na ambulancích se střídala s odpoledni na lůžkovém oddělení. To je rozděleno na privátní a veřejnou část. Pacienti, jimž péči hradí základní zdravotní pojištění, byli umístění na prvním patře v pokojích po třech. Platící pacienti na samostatných pokojích na druhém a třetím patře. Jako student jsem měl přístup jenom na první patro kliniky. Z hlediska spektra pacientů, které jsem měl možnost vidět, to však bylo dostačující. Chagasova nemoc, tuberkulóza, HIV, lepra. To všechno jsou nemoci, které můžete v Brazílii potkat bez větších problémů. Bohužel, rozdíly mezi nižší a vyšší sociální vrstvou se ve zdravotnictví projevují zásadně. Chudí občané musí čekat jak na různá vyšetření, tak i na léčbu, která by u nás byla považována za urgentní. A to často mnohem déle, než by jejich zdravotní stav zasluhoval. Na druhou stranu nemálo z nich se neváhalo pochlubit mobilními telefony značek, za které by se nemusel stydět ani úspěšný byznysmen.

Brazílie je země kontrastů. Měsíční pobyt v ní považuji za cennou zkušenost.

Vytvořeno: 25. 9. 2018 / Upraveno: 11. 12. 2023 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.