Plesám, plesáš, plesáme

Plesový galavečer naší fakulty proběhl 25. února 2017 v Národním domě na Vinohradech. Své zážitky z večera líčí dr. Šárka Tomová (text psaný kurzívou), kterou doplňuje Klára Přibáňová. Článek zveřejňujeme v rámci spolupráce se studentským spolkem Motolák.


Zimní zkouškové je za námi! Ale než se opět ponoříme do hlubokých vod anatomie, patologie a dalších nástrah medicíny, je tu pro nás ten jediný a jedinečný ples 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Plesová sezóna je sice téměř u konce, ale jak už to bývá, to nejlepší je na konec. Letos se ples konal 25. února v Národním domě na Vinohradech. A jako odměna za těžké zkoušky opravdu stál za to.

A je to zase tady. Rok se s rokem sešel a nastal čas plesové sezóny. Každoročně očekávaný ples naší fakulty ani letos nezklamal.

Ale pěkně popořádku.

Výběr šatů, šperků, úprava účesu, večerní makeup jsou obvyklým rituálem před odchodem do krásných prostor Národního domu. Bylo tomu tak i letos. Poslední kontrola obsahu kabelky, lístků na ples, letmý mapující pohled do zrcadla (lepší už to nebude) a může se jít.

Pro některé mediky, ale také (a možná především) pro profesory a doktory naší fakulty, je jistě výzvou odložit bílý plášť, vyměnit ho za večerní šaty či oblek, směle vykročit na parket. Přeci jenom většina z nás se doma cítí spíše v pohodlných botách na pitevnu.

To se ale záhy změní, jakmile nás oslní krása a světla Národního domu. Všechno jenom vyzývá k tomu, abychom narovnali záda ohnutá od učení, vstoupili dovnitř a prožili nezapomenutelný večer.

Jako každý rok je vstup do stánku kultury na významném místě pražských Vinohrad lemován živě diskutujícími návštěvníky, v některém hloučku dokuřujícími poslední cigaretu.

První mezizastávku mám úspěšně za sebou, paní šatnářka byla výjimečná svou neverbálně projevenou ochotou počkat, než se přezuji do střevíčků, ve kterých se pak budu vznášet (rozuměj tančit) na parketu. Obrovská zrcadla vyzývají k posledním úpravám vzhledu nejen přicházejících dam, ale i mužů v „černém“. Vše, co mají přicházející společné, je úsměv na tváři, naladění na nadcházející večer, krásné toalety, neskrývanou radost ze setkání s přáteli.

Poslední schody, červený koberec. No, kdo by si nepřipadal jako v pohádce? Vstup do prostor, kde víte, že budete celý večer tančit, povídat si, poslouchat hudbu, doplňovat tekutiny dle své chuti a svých finančních možností. První letmý pohled do sálu vždy vyvolá slavností naladění. Na stolech připravena láhev s vínem, vybírám stůl, samozřejmě ten, který je nám určen, ale blažený pocit mám, když vím, že uvidím na podium. Ještě než přijdou ostatní kolegové a kolegyně, rozhlížím se a s doprovodem čerpáme krásu z výzdoby sálu, do které vtiskli naši předkové svůj rukopis. Sál se pomalu zaplňuje.

Kolem se procházejí dámy v krásných večerních šatech a pánové v neméně krásných oblecích, které září ve světlech sálu. Ten šumí nadšeným očekáváním toho, co přijde. Číšníci nalévají pití, skleničky cinkají. Mezitím návštěvníci mlčky očekávají nástup kapely a parket čeká na první odvážné tanečníky. Ale ještě je třeba počkat na oficiální slavnostní zahájení.

Je čas začít. Úvodní slovo pana děkana Komárka (se zvoláním „Ať žije ples!“) a rektora Zimy jsou oficiálním zahájením plesu. Můžeme jít tančit. Můžeme si vychutnat krásu pohybu, souznění hudby a tanečních kroků, vnímání každého tónu, který nám hudební doprovod zprostředkoval. Držení těla je vznosné jak u mužů, tak u žen. S přibývajícími hodinami vznešenosti a sil ubývá. Nikoliv dobré nálady a zábavného rozpoložení. S přibývajícím časem úměrně stoupá otevřenost a upřímnost studentů vůči kantorovi. Ale o tom až dále.

Živá zábava, která se rozproudila už na začátku večera, stále pokračuje. Všichni se odhodlali vstoupit na taneční parket, někteří zprvu poněkud ostýchavě, jiní se tohoto úkolu zhostili s větším nadšením. V sále se mísí taneční styly, někdo dává přednost tanci klasickému, jiní dali průchod své kreativitě. K tanci hrají kapely Joy of Moonrise a Harmcore Jazz Band, následovaný J!Scream, které jistě potěší i ty nejnáročnější z posluchačů.

Nejenom v sálech, ale i u barů a venku se lidé baví, konverzují s přáteli, užívají si večera. A spousta z nich také zkouší své štěstí a kupují si lístky do tomboly od usměvavých slečen. Kdo by odolal možnosti vyhrát nádherné a zajímavé ceny v podobě poukázek do wellness, knih, a nebo dokonce jazykových kurzů!

Nastal čas vyhlášení „Nejlepšího učitele roku“. Radost v očích každého z nich je čitelná, je to ocenění náročné práce, přístupu ke studentovi, zpětná vazba smysluplnosti naší práce. Mezi zvolenými nechyběl ani prof. Marel, se kterým jsem měla tu čest stát kdysi dávno na podiu a který mi připadal ve své výši nedostižný. Ano, již popáté šel pro ocenění. Ocitnout se mezi oceněnými je další motivací pro každého z nás. Nejen k osobnímu zlepšování, ale především k pochopení studenta jako individuality.

Mezi jména výherců letošní ankety Učitel roku 2015/2016 patří:

  • prof. MUDr. Miroslav Marel, CSc., Pneumologická klinika
  • doc. MUDr. Pavel Dřevínek, Ph.D., Ústav lékařské mikrobiologie
  • MUDr. Jana Matějková, Ústav lékařské mikrobiologie
  • MUDr. Pavlína Piťhová, Ph.D., Interní klinika
  • PaedDr. Ivan Čechovský, Ústav tělesné výchovy
  • MUDr. Markéta Vlčková, Ph.D., Ústav biologie a lékařské genetiky

Na tvářích výherců je vidět veliká radost, když se již ošerpovaní fotí se svými oceněními.

Proč se kochat jen Majakovského sálem? Vždyť tvorba našich studentů se odehrává v přilehlých sálech! Vzhůru za nimi. Je těžké projít chodbou, která je zaplněna všemi, kteří necítí potřebu tance a přesouvají se k barům. A zde již nejsou zábrany. I tací, kteří se ve výuce tvářili, že mimo prostory ústavu se mnou nepromluví ani slovo, jsou náhle přátelští, usměvaví, vtipní a při krátké zastávce u stolečku některých se dovídá člověk věci, které nemůže žádná anketa zaznamenat. A za tyto chvíle děkuji všem, se kterými jsem si mohla popovídat.

Vcházím do Raisova sálu. Jsem nadšená ze hry na klavír našeho studenta Kuby Slížka, miluji hru na klavír, vznešené tóny tohoto nástroje. Doprovod na kytaru, který zajistila jeho sestra Andrea (dozvěděla jsem se na místě), zpěv Vaška Heřmana mi zase na chvíli ukázal, jak jsou naši studenti skvělí i v jiných oblastech než jen ve studiu. Nebývalé překvapení způsobil opět prof. Marel. Jeho hrou na kytaru a zpěvem se potvrdilo, že je právem oblíbeným profesorem, který umí zaujmout nejen svými příběhy při přednáškách, tancem se svou ženou, ale i neformálním vystoupením na plese fakulty.

Na poslední chvíli se vracím do Majakovského sálu, abych stihla očekávaný hřeb večera, to jest vystoupení Prdlých kostí, našich studentů. Téma Metro, jistě aktuální záležitost, zpracovali studenti naprosto skvělým a nezapomenutelným způsobem. Doslova se vznáší na parketu, vytváří neobvyklé kreace, při kterých nelze neocenit jejich kreativitu a neotřelost.

Všichni z přítomných se jistě těšili na výstup taneční skupiny Prdlý kosti, kterou na parket přivezlo metro přímo ze stanice Nemocnice Motol. Pro všechny z nás je právě toto téma spíše nechvalně proslulé a bylo podáno velice originálně a vtipně. Jejich vystoupení sklidilo bouřlivé ovace, především za neuvěřitelnou energii, která z tanečníků sršela. Video si můžete prohlédnout zde (www.motolak.org/clanky/prdly-kosti-2017).

A energii jako by předali i ostatním v sále, protože po konci vystoupení se všichni opět zhostili svých rolí a taneční rej začal nanovo, ať už v sále Majakovského, nebo na koncertě skvělé studentské kapely Crewtones, která zaplnila svými fanoušky sál vedlejší. Po skončení jejich vystoupení už i kapela v hlavním sále začala dohrávat poslední tóny, nikdo ji ale nechtěl pustit domů, a proto došlo k mnohým přídavkům. Na návštěvnících je znát, že ostýchavost nechali dávno za sebou. Většina z nich se vlní na parketu, jiní se míhají kolem a navštěvují jeden sál za druhým, aby zjistili, jakou zábavu který z nich skrývá. Někteří si dokonce jako doplněk k příležitosti dnešního večera na sebe vzali i obtiskové tetování se znakem naší fakulty, které bylo na plese k dostání.

Odcházím domů. Plna zážitků, radosti z proběhlého večera, moje tělesná schránka je vzhledem k prostorové rozprostřenosti unavená (ach ty podpatky), opouštím a zanechávám na místě činu ty, které jsem ráda učila, ale i ty, se kterými budu mít teprve tu čest se sejít.

A pro ty, co měli energie stále ještě na rozdávání, nastoupil na podium DJ a rozproudil sál moderními písněmi k tanci, které si jistě všichni náležitě užili a bavili se dále do noci. Ta postupně začala končit a místo ní se nad Vinohrady začalo pomalu, ale jistě rozednívat. Poslední tanečníci opustili Národní dům, většina ze slečen již vyzula své podpatky. Nohy jsou unavené, víčka pomalu klesají a je čas jít spát.

Letošní ples je u konce, ale všichni se už jistě těší zase na příští rok!

Klára Přibáňová a Šárka Tomová

Foto: archiv Motoláku

Vydáno: 10. 3. 2017 / Odpovědná osoba: Mgr. Ing. Tereza Kůstková