Píseň pro dětského pacienta

Studentka 4. ročníku Všeobecného lékařství Tereza Racková strávila letní stáž CEEPUS v Sarajevu. Píše esej a posílá fotografie.


 

T. R., Mostar, známý místní Starý most

Letos v červenci jsem měla možnost vycestovat do zahraničí a strávit měsíc v hlavním městě Bosny a Hercegoviny Sarajevu. V rámci programu mezinárodní výměny studentů CEEPUS jsem absolvovala pět týdnů odborné klinické stáže na oddělení Všeobecné dětské chirurgie v Univerzitním klinickém centru Univerzity Sarajevo.

Od prvního dne se mi dostávalo maximální péče, místní lékaři a personál mě velmi vřele přivítali a brzy jsem se díky jejich přístupu začala cítit jako člen týmu. Nabídli mi lékařský pokoj, ve kterém jsem si mohla vytvořit jakési zázemí, ale nejen to. Jak jsem později zjistila, byla to i příležitost dát si polední kávu s místními lékařkami a popovídat si o krásách města, cestovatelských tipech či srovnat systém vzdělávání mladých lékařů v našich krajinách. Pohostinnost, otevřenost a zájem, s jakým jsem se tam každý den setkávala, mě neskutečně překvapily a mile potěšily. Musím říct, že v tak pozitivní zážitek bych se neodvažovala před odjezdem ani doufat. Můj mentor, a zároveň šéf kliniky dětské chirurgie je jedním z nejúžasnějších lidí, jaké jsem doposud poznala. Jeho charisma a lidský nadhled, stejně tak jako obrovská profesionalita a lehkost, s jakou operoval denně své pacienty, mě od začátku do konce mého pobytu nepřestávaly udivovat. Nesmírně si vážím příležitosti poznat nejen jeho, ale celý zdravotnický tým pracující na dětské chirurgii, který fungoval jako dobře namazaný stroj.

Myslím si, že ačkoliv si Sarajevo stále nese hluboké rány z období války, která skončila stále relativně nedávno, úroveň zdravotnické péče dosahuje velmi vysokého standardu, který by jim mohla řada jiných měst závidět. Podle mě tkví jejich úspěch zejména v nesmírné obětavosti a oddanosti lékařů, kteří pro každého pacienta dělají opravdu maximum, i když jsou jejich prostředky často omezené ve srovnání s jinými evropskými státy.

Upřímně mě překvapilo, když jsem vešla na operační sál, a tam hrála zrovna jedna z místních dětských písniček a celý tým anesteziologie, sestry instrumentářky, a někdy dokonce i samotní chirurgové zpívali a „vlnili“ se v rytmu hudby, a to vše jen proto, aby uklidnili malého pacienta, kterého čekal nějaký zákrok. Takovéto drobnosti a detaily vytvářely ve finále velice pozitivní dojem, který si ze své stáže odvážím.

Co se týče odborné stránky praxe, nemůžu si stěžovat. Naopak. Každý lékař se snažil vysvětlit, objasnit a naučit mě co nejvíce nových věcí, za což jsem jim nesmírně vděčná. Vyzkoušela jsem si kromě fyzikálního vyšetřování také odstraňování stehů, intubaci a uspávaní pacienta, či dokonce svou první asistenci u operace!

Samotné město si mě také velmi záhy získalo, jeho spletité uličky, kouzlo skrytých tradičních kavárniček a dalších úžasných míst. Stejně jako úsměvy na tvářích kolemjdoucích při cestě na kliniku i odpoledním návratu domů ve mně brzo vzbudily pocit, že jsem si připadala jako doma. Pro místní je typické, že téměř všude chodí pěšky, pokud se to dá, preferují vždy chůzi před autem či městskou dopravou, což se mi začalo líbit, a v podstatě celý měsíc jsem strávila na nohách nekonečnými procházkami městem. Díky tomu jsem objevila mnoho skvělých míst, viděla spoustu zajímavých věcí, a naplno si tak mohla vychutnat atmosféru Sarajeva.

Brzo jsem se přizpůsobila jejich zvykům a celkovému životnímu tempu, kdy se za ničím neženou, nepospíchají, vychutnávají si každý okamžik a den, aniž by se trápili myšlenkami na to, co bude zítra. Za celý měsíc jsem nepotkala nikoho, kdo by byl nervózní či ve stresu, to se tam prostě nenosí. Ne vždy to však člověk ocení. Čeká-li na autobus, který stále nejede, neboť řidič má všechen čas světa, nebo je-li potřeba zařídit nějakou oficialitu, administrativní úkon, platbu a nedaří se to kvůli laxnosti úředníků, může vás tento přístup i dost vytočit. Musím však říct, že jsem se setkala u místních převážně s laskavostí, otevřenou náručí a úsměvem a odpustila jim i těch pár ojedinělých negativních zážitků. Všechny ty malé drobnosti a detaily přispěly k tomu, že jsem si měsíc strávený v Sarajevu neskutečně užila a budu na něj vzpomínat jen v tom nejlepším. Nemohla bych si přát nic lepšího.

Vytvořeno: 17. 9. 2018 / Upraveno: 20. 9. 2018 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.