Student 4. ročníku Všeobecného lékařství Daniel Trýska strávil letní stáž v Druhé městské nemocnici v ruském Stavropolu. Píše esej a posílá fotografie.
V létě jsem strávil 38 dní na praxi v ruském Stavropolu. Rusko jsem zvolil hlavně kvůli znalosti ruštiny, což mi dovolilo ve výsledku spolupracovat s různými lékaři (včetně exkurzí na několika odděleních), ale i samostatnost při komunikaci s pacienty, čímž jsem se stal (téměř) plnohodnotným členem týmu. Ruské zdravotnictví se lišilo z mého pohledu hlavně přístupem k hygieně, který mi přišel lehce laxnější, jinak bylo vše na dobré úrovni, pokud přihlédneme k tomu, že Stavropol je v podstatě ruská periferie.
Dále vztah pacient – doktor funguje podle hesla „хорошего врача народ прокормит“, neboli „dobrého doktora nakrmí národ“ – lékaři dostávají od pacientů dárky v různých formách, občas jsem taky dostal nějakou pozornost.
Drtivou většinu času jsem strávil na obecné interně, kde bylo pořád plno a nebyla nouze o zajímavé případy, včetně těch, které v našich podmínkách by k vidění nejspíš nebyly: například kwashiorkor nebo různé zanedbané nádory. Taky typy lidí jako člověk, který proseděl šest desetin života ve vězení, byly oproti Praze zajímavá změna. Na oddělení byla i paliativní lůžka, takže jsem byl víceméně každý den svědkem úmrtí některého z pacientů. Nějaký čas jsem tedy strávil i na pitevně.
Vzhledem k tomu, že jsem byl jediný stážista a ubytovaný jsem byl na naprosto pusté studentské koleji, tak jsem si volný čas organizoval sám, cestoval jsem spolujízdou a navštěvoval lázeňská města kavkazských minerálních vod. Na dnu karačajevské kultury v Kislovodsku jsem omylem dal interview ruské televizi.
Stavropol je situovaný na Kavkaz, což znamená mimořádně pestré etnické složení, velké množství muslimů, kteří se sem stěhují z autonomních kavkazských republik. Většina lidí, s kterými jsem se seznámil, nebyla ruské národnosti, což mi umožnilo zjistit mnoho o fantastické kavkazské kultuře a tradicích.
Všichni lidé, co jsem za dobu v Rusku potkal, se mi snažili vycházet maximálně vstříc a všude jsem měl „ot duši“ servis. Po konci praxe jsem Kavkaz neopustil, ale odjel relaxovat do Gldani.
