Noc fakulty jako velmi povedená společenská událost

Po loňské úspěšné premiéře všichni s mírným napětím očekávali, jaký bude druhý ročník Noci fakulty. Organizátoři – studenti 2. LF – akci, která završila dvoudenní Vědeckou konferenci, zvládli skvěle. Více v reportáži Ondřeje Lukáče.


Když jsem se v rozhovoru s Evou Fürstovou ptal, co se senátu během jejího působení povedlo, jako první jí vytanula na mysli Noc fakulty jako velmi povedená společenská událost završující fakultní Vědeckou konferenci. Já jsem si ji loni nechal uniknout, a tak to byla pro mě letos premiéra.

Velmi bohatý program začal v 18 hodin a návštěvník často musel čelit rozhodnutí, kam půjde. Zda si vyzkoušet chirurgické šití, práci na gynekologickém trenažeru, prověřit své strategické myšlení v šachové partii s panem děkanem, nebo se dozvědět něco o architektuře. Já se nakonec rozhodl pro přednášku dr. Kočího z Radiologie, který jako zástupce sdružení Mladí lékaři hovořil na téma: „Chceme jen kvalitní lékaře! Je to možné?“ Dozvěděli jsme se, čím se Mladí lékaři zabývají, jak je v současnosti hodnocení výuky a jejích cílů u nás vágní a co by bylo možné zlepšit. Jelikož byli přítomni i zástupci pedagogů naší fakulty, čehož si osobně moc vážím, tak se rozvinula zdařilá diskuse, a podařilo se nám tak pohlédnout na úskalí výuky z obou stran. Ještě doznívaly ohlasy, když se začala šířit zpráva, že už začíná program v Pelouchově posluchárně.

Noc fakulty byla formálně zahájena a za chvíli jsme se už mohli těšit na přednášku ředitele Psychiatrické nemocnice v Bohnicích dr. Hollého. Hovořil o současných úskalích české psychiatrie a systému psychiatrické péče v České republice ve srovnání s ostatními zeměmi. (Věděli jste třeba, že nejvíce psychiatrických lůžek mají v Japonsku?) Napětí přineslo následné vyhlášení výsledků Vědecké konference, kdy si mj. cenu za nejlepší přednášku dle hodnocení studentské poroty odnesl bývalý předseda Motoláku Michael Svatoň. Jemu i dalším gratulujeme! Během těchto událostí v „Pelouchárně“ jsem si nemohl nevšimnout, že posluchárna byla obsazená do posledního místa a studenti seděli i na schodech nebo stáli opření u zdí – ostatně, v tom máme praxi. Bylo hezké, že mezi přítomnými byli zastoupeni studenti všech ročníků, doplnění i mnohými pedagogy a doktorandy. To se mi na naší fakultě opravdu líbí!

Další přednáška pro mě skýtala asi největší překvapení – vystoupil totiž známý trabantový cestovatel Dan Přibáň. Zde se musím trochu kát, ale dotyčného jsem předtím vůbec neznal. Samozřejmě jsem cosi zaslechl o výpravách s trabanty napříč Afrikou a Jižní Amerikou, a jelikož se zajímám o filmové prostředí, tak jsem si byl i vědom, že tyto výpravy zaznamenaly velmi slušný divácký ohlas. Až teď jsem ovšem zjistil proč. Dan Přibáň je totiž „opravdovej řízek“! Nejdříve nás seznámil s tím, jak si sestavit tým („Příště už pojedeme bez ženských a bez Poláků.“) a o významu svých výprav („Je to vlastně taková nesmyslná konina. Podobně jako horolezectví – vylezete na nějakou horu, kam beztak vede lanovka, tam se rozhlédnete a jdete zase dolů.“) a jak tráví čas mezi výpravami („Většinou dělám přednášky za peníze, což není tento případ.“). Došlo i na jeho „sluníčkářskou“ činnost („Já si jen myslím, že idioti žijí všude a není důvod některé specificky nenávidět.“). Debata se tak ve své druhé polovině překlenula do politické roviny. Tu uzavřel úplně poslední dotaz, jestli by Dan Přibáň nechtěl kandidovat na prezidenta. „No to bych pak přece nemohl nikam jezdit!“ Celou akci zdatně moderoval Tomáš Jelínek.

Kulturní program pokračoval výborným a mohutně navštíveným koncertem prof. Marela z Pneumologie, kterému se povedlo přiložit další polínko do ohně své už tak značné popularity. O hudební zážitek se po jeho boku starali i proslulí hudebníci z řad studentů – Štěpán Holub a Miroslav Koblížek. Po této dechberoucí záležitosti došlo opět k rozpadu na mnoho zájmových skupin. Kromě edukačních workshopů zaměřených na intubaci, Time management a Public speaking tu byl i Literární kabaret a ve Vojákovi mezitím pomalu začínal Pub Quiz v režii Vaška Heřmana. Možností tak bylo opět požehnaně a Adam Láznička mi rozhodování ulehčil tím, že mě zapojil do literárního kabaretu.

Zde vystoupili se svými příspěvky všichni motoláčtí bloggeři, kdy mě osobně především zaujal Pavel Tatíček se svou humornou sci-fi povídkou, ne nepodobnou současné animované seriálové senzaci Rick a Morty. Líbezný hudební doprovod pak skýtala vmezeřená vystoupení Ludmily Koberové. Skutečně zlatou tečku večera pro mě jako diváka představovalo závěrečné představení kabaretu v podání hvězdné dvojce Tomáš Mikyška – Richard Boček. Se svou scénkou o strastech a útrapách pacienta využívajícího telemedicínu dali v komornějším provedení vzpomenout na loňské fantastické představení Zvýrazněná medicína. Jako většina našich fakultních akcí, i tato si svou dohru odbyla v rázovitém prostředí klubu U Vojáka.

Já osobně jako divák velmi děkuji všem organizátorům a smekám před jejich umem a skvělým výběrem jednotlivých prvků programu. Jediné, co mě mrzí, je, že jsem si nestihl zajít do LAN místnosti, abych si zde s Bulánky nebo Counter Strike zavzpomínal na léta strávená u počítače na základní škole. No, věřím, že příští rok dostanu opět příležitost, a už teď se na další ročník Noci fakulty těším!

Ondřej Lukáč

Vytvořeno: 12. 5. 2017 / Upraveno: 6. 6. 2017 / Mgr. Ing. Tereza Kůstková