Mrazivé příběhy jsou tu součástí small-talku

Student 3. ročníku Všeobecného lékařství Jan Korb strávil červenec na stáži v brazilském Riu de Janeiru. Píše esej a posílá fotografie.

Na úvodní fotografii: Rio de Janeiro.


Stážoval jsem na oddělení všeobecné chirurgie v Hospital Universitário Pedro Ernesto. Nakonec pro mě byly tyto čtyři týdny strávené v nemocnici příjemným překvapením. Přiznám se, že původně jsem se totiž spíše těšil, že využiji příležitost navštívit další zemi, kde jsem ještě nebyl. Nakonec ale, a to zejména díky doktorům, kteří se mi tam věnovali, jsem si z tohoto výletu přes rovník odvezl kromě ohromného množství zážitků i dost nových znalostí a dovedností z oboru chirurgie. Vzhledem k tomu, že jde o nemocnici univerzitní, jsou tam na přítomnost studentů zvyklí a kromě vysvětlování je nechávají spoustu věcí vyzkoušet i vlastníma rukama.

Dalším milým překvapením pro mě byla kvalita nemocnice a péče v ní pacientům poskytovaná. Jde o státní nemocnici a její služby jsou bezplatné. Proto tedy nepřekvapí, že poptávka pacientů zde výrazně převyšuje kapacity nemocnice. Ovšem je nutné říci, že, alespoň podle vyprávění tamních lékařů, zdaleka ne všechny brazilské nemocnice jsou schopny poskytovat péči na takovéto úrovni.

V Riu drtivá většina lidí nemluví jinak než portugalsky. Ve zdravotnickém prostředí sice s angličtinou pochodíte o něco málo lépe, ale se všemi si nepopovídáte. Když jsem do Brazílie přijel, uměl jsem zhruba sedm slov portugalsky. Nicméně to nakonec nebyla nepřekonatelná překážka, protože Brazilci neznalost angličtiny kompenzovali svou ochotou a prakticky vždy se na sále našel někdo schopný mi překládat.

Nakonec jsem měl i dostatek volného času. V nemocnici jsem byl od pondělí do čtvrtka, končil jsem obvykle po obědě, ale to se každý den lišilo. Párkrát jsem v nemocnici zůstal až do večera. Na druhou stranu některé dny jsem měl zase neplánovaně celý den volno, současně s mojí stáží totiž probíhalo i fotbalové mistrovství světa a fotbal je brazilským národním sportem. Pokud jejich tým hraje zápas, nepotkáte na ulici prakticky nikoho. Všichni fandí u televize buď doma, nebo v baru, ale pokud je to alespoň trochu možné, nepracují. A to platí jak pro obchody, restaurace, úřady, tak kupodivu i nemocnice (tady ale naštěstí jen zčásti – odkládají se jen operace dlouhodobě plánované). Odpoledne jsem trávil převážně poznáváním města, o víkendech jsem se naopak snažil podívat někam mimo Rio. Kromě toho jsem strávil ještě téměř dva týdny po stáži cestováním po Brazílii.

Asi by bylo vhodné na tomto místě zmínit i bezpečnostní situaci v Riu. Upřímně – Rio nepatří mezi města s nejnižší kriminalitou, situace se zhoršila obzvláště v poslední době. A místní si to dobře uvědomují. Upozornění na údajně všudypřítomné nebezpečí, dobře míněné rady jak ho přežít a více či méně mrazivé příběhy jsou tu součástí small-talku. Pokud jste se k nim nedopracovali v prvních třech minutách konverzace, nemluvíte nejspíš s místním. V kombinaci s přítomností vojáků vyzbrojených útočnými puškami ve městě to vyvolávalo občas nepříjemné pocity (a to i přes to, že jsem zvyklý cestovat i do zemí s ne úplně nejlepší pověstí). To ale nepíšu proto, abych někoho případně odradil, ale naopak. Časem jsem se otrkal a navštívil i místa, kterým se často turisté raději úplně vyhýbají. Za celou dobu se mi nic nestalo, což do určité míry může být jen štěstí – na druhou stranu bez něj vás můžou okrást stejně tak i v Praze. Osobně si ale myslím, že se stačí chovat rozumně a není se v zásadě čeho bát. Poznat Rio za to rozhodně stojí.

Stáž v Brazílii mohu jen doporučit, ať už přímo v Riu, nebo kdekoliv jinde. Kromě toho, že je to nádherná země, její velikou předností jsou tamní obyvatelé. Brazilce jsem si díky jejich otevřenosti, přátelskosti a ochotě vám vyjít vstříc a pomoci nakonec zamiloval. Konec konců, myslím, že to není tak těžké...

Vydáno: 9. 10. 2018 / Odpovědná osoba: Mgr. Petr Andreas, Ph.D.