Jak to funguje jinde než u nás

Studentky 2. ročníku Fyzioterapie Soňa HelebrantováKateřina Beranová strávily stáž na Slippery Rock University of Pennsylvania ve Spojených státech. Píší esej a posílají fotografie.


Druhou polovinu srpna jsme strávily na stáži na Slippery Rock University of Pennsylvania, přibližně 52 kilometrů severně od Pittsburghu. Je to veřejná univerzita, která nabízí magisterské a některé doktorské programy, s více než 8 500 studenty.

Univerzita má velké množství sportovních týmů. Z týmových mužských sportů to jsou baseball, basketbal, přespolní běh, fotbal, americký fotbal, lehká atletika a bowling. Ženské sporty jsou basketbal, přespolní běh, pozemní hokej, fotbal, softbal, lehká atletika, volejbal, lakros a tenis. Byly jsme zařazeny ke studentům programu „athletic training“. Tento studijní program spočívá v tom, že kromě klasické teoretické výuky je student přiřazen ke sportovnímu týmu, je pod dohledem tzv. athletic trainer a společně jsou přítomni na trénincích daného týmu, poskytují první pomoc při zraněních, starají se o prevenci zranění u sportovců, starají se o vše, co je potřeba v průběhu celé sezóny. Před tréninkem zajišťují důkladné protažení sportovců, hodně využívají metod fyzikální terapie, například elektrostimulace, ultrazvuku, kombinované terapie nebo vakuově-kompresní terapie. Také zde používají pevné tejpy jak k prevenci zranění, tak ke stabilizaci již zraněného segmentu.

Abychom získaly co nejvíce zkušeností, vystřídaly jsme se postupně u týmu volejbalistek, fotbalistek a amerických fotbalistů. Velkým přínosem této stáže byla možnost nahlédnout do amerického školství, zjistit, jak to funguje jinde než u nás. Na 2. lékařské fakultě jsme zatím neměly moc možností setkat se s problematikou sportovní fyzioterapie, takže v tomto směru pro nás tyto zkušenosti byly nové.

Protože se studijní obor nazývá „athletic training“, liší se od fyzioterapie v mnoha věcech. Studenti mají dobré znalosti anatomie, také se nám líbil jejich postup při diagnostice, kdy mají na vše přesně daný postup. Co se však terapie týče, používají hodně fyzikální terapii, strečink, manuální terapii pouze okrajově. Z mobilizačních technik jsme zde viděly mobilizaci bederní páteře, ale jiným způsobem, než ji provádíme my. Jejich péče o sportovce se hodně zakládá na znalosti první pomocí, ošetření drobných ran a puchýřů. S „normálními“ nemocničními pacienty se nesetkají, takže termíny jako respirační fyzioterapie, viscerální terapie či práce s neurologickým pacientem jsou jim neznámé. Přesto si myslíme, že je tato stáž velmi dobrou zkušeností pro obě strany a jsme rády, že jsme se jí mohly zúčastnit.

Rády bychom poděkovaly 2. lékařské fakultě, že nám stáž umožnila a finančně nás podpořila z Fondu mobility. Velký dík patří také paní docentce Kobesové, která nám pomáhala s organizací stáže, a samozřejmě paní Markétě Schublové s celým týmem pedagogů ze SRU.

Vydáno: 9. 10. 2017 / Odpovědná osoba: Mgr. Petr Andreas, Ph.D.