16. ledna jsme si připomněli 50 let od sebeobětování Jana Palacha; zástupci Univerzity Karlovy odhalili v Karolinu, tam, kde stála v roce 1969 v den pohřbu rakev s Palachovými ostatky, pamětní dlaždici. Přetiskujeme projev Bc. Daniely Čechové z Pedagogické fakulty, která se odhalení účastnila jako zástupkyně studentů.
Vaše magnificence, pane rektore, vážený pane prorektore, dámy a pánové,
dovolte mi při této důležité chvíli říci pár slov jménem studentů Univerzity Karlovy.
Když paní Libuše Palachová, maminka Jana Palacha, kondolovala v březnu roku 1969 rodičům Jana Zajíce, napsala mimo jiné toto, cituji: „Snad dějiny jednou budou vyprávět o hrdinných obětech, které pro krásné humánní ideje obětovaly své životy a budou příkladem celé naší mládeži.“ Jako studentka Pedagogické fakulty slibuji, že uděláme maximum pro to, aby statečný a hrdinný čin Jana Palacha znaly i další generace. Aby ho nejen znaly, ale pochopily jej v celé šíři tehdejší doby, v celém kontextu. Zdá se mi to jako nejlepší cesta, jak mohu symbolicky poděkovat za to, že jsme se i díky odvaze Jana Palacha, jehož čin po dvaceti letech vedl k začátku pádu komunismu, mohli narodit do svobodné země.
Svobodu slova jako jednu z podstat demokratické společnosti žádal i Jan Palach ve svém posledním dopisu. Tu svobodu slova, kterou není nikdy radno považovat za samozřejmost. Tu svobodu slova, kterou má povinnost každý z nás chránit před útoky a před relativizováním.
Po sebeobětování Jana Palacha viděla tehdejší vláda hlavní roli studentů v jejich usilovném studiu. Usilovně studovat – to se ale nevylučuje s aktivním občanstvím, s ochranou demokracie. Dnes často my, studenti, za své aktivní kroky vedoucí k ochraně hodnot společnosti slyšíme hlasy, že máme studovat a nemluvit do věcí, které jsme nezažili, kterým prý nerozumíme. Opak je pravdou, studium nás vede k promýšlení našich postojů, které ale v posluchárně nejdou vždy stoprocentně vyjádřit. Studenti byli, jsou a budou hybnou silou společnosti – často připomenou těm, kteří již zapomněli, co je ve svobodném státě důležité, a často je jejich pohled na svět důvodem k souhlasnému úsměvu pro ty, kteří ve svých studentských letech bojovali za pravdu.
Je mi ctí své postoje promýšlet díky studiu na Univerzitě Karlově, která je mou alma mater stejně jako Janovou.
Fotografie: René Volfík (RUK)
