Student 1. ročníku doktorského studia MUDr. Adam Kalina píše o měsíční stáži, kterou absolvoval v květnu 2016 na Unité d'EEG et d'exploration de l'épilepsie v Ženevské univerzitní nemocnici. Stáž byla financována z prostředků evropského projektu E-pilepsy, díky kterému dr. Kalina již vloni na podzim absolvoval krátkou stáž v Utrechtu v Nizozemsku.
V rámci své vědecké činnosti na Neurologické klinice se věnuji především vyšetřování pacientů s farmakorezistentní epilepsií, kteří jsou zařazeni v epileptochirurgickém programu. Projekt Evropské unie E-pilepsy nám dal skvělou možnost, jak navštívit jiná evropská centra pro epilepsie, moji kolegové navštívili třeba Kiel a Miláno. Já jsem již vloni na podzim absolvoval krátkou stáž v holandském Utrechtu, kde jsem se naučil základy electrical source imaging (ESI), tedy metody, která umožňuje lokalizaci interiktálních výbojů na modelu hlavy odvozeném ze snímků MRI. Spojení obou modalit je velmi výhodné, protože využívá vysoké prostorové rozlišení magnetické rezonance a časové rozlišení EEG.
Základy této metody byly položeny právě v Ženevě, kde jsem následně v květnu t. r. strávil celý měsíc. Kromě ESI jsem se tam věnoval také EEG/fMRI, tedy metodě, která propojuje EEG a MRI jiným způsobem, a to natáčením EEG přímo v magnetickém poli funkční magnetické rezonance, což umožňuje lokalizaci epileptiformní tkáně na základě vyššího průtoku krve při generaci výbojů. ESI je na našem pracovišti teprve v plenkách a EEG/fMRI je zatím hudba (snad nepříliš vzdálené) budoucnosti.
Centrum pro epilepsie v Ženevě velmi úzce spolupracuje s podobným centrem v Lausanne (asi 60 km po břehu Ženevského jezera) a sdílejí i společnou laboratoř pro základní výzkum v samostatném kampusu. Kromě širokého arsenálu EEG přístrojů s rozličným počtem elektrod mají k dispozici i několik výzkumných MRI, včetně experimentální 7 T, která je právě v Lausanne.
Na Ženevě (a Švýcarsku obecně) vás ihned zaujmou především ceny, vše je tu tak třikrát až čtyřikrát dražší. Však se také Ženeva pravidelně umisťuje na prvních příčkách žebříčku nejdražších měst světa. Obyvatelé Ženevy jsou na své město hrdí, tráví volný čas na břehu jezera nebo v parcích, kterých je tu opravdu hojně. Ze začátku jsem se divil, že místním nevadí krátká otevírací doba většiny obchodů (často zavírají už v pět), ale vzhledem k vysokým cenám stejně nakupuje mnoho z nich ve Francii, jejíž hranice jsou nedaleko.
Město ležící na břehu jezera je obklopeno horami, na západě je to pohoří Jura, na východě pak Alpy. Městem protékají dvě řeky: Rhona (která vytéká z jezera a je naprosto průzračná) a Arve (která teče z Alp a má proto typickou barvu). Ve městě leží také soutok (zvaný Jonction) obou řek, kde je zajímavé pozorovat míšení barev. Poté už Rhona tak čistá není...
Mimo výběhu do předhůří Alp (přímo nad městem se tyčí Monte Saleve) jsem využil blízkosti Chamonix a vypravil se (zcela nesportovně lanovkou) na Aguille du Midi, alpský vrchol ležící ve výšce 3842 m n. m.
Zajímavé bylo porovnat Ženevu s druhým epileptochirurgickým centrem, které jsem navštívil – s Utrechtem. V mých očích totiž Ženeva rozhodně nedostála pověsti o švýcarské organizovanosti. Oproti tomu v Holandsku funguje systém referování pacientů a centralizace daleko lépe. V Utrechtu také váží použití diagnostických metod, zatímco pacienti v Ženevě se spíše blíží stavu, kdy „všichni mají všechno.“ Nicméně výsledky a počty publikací mají obě instituce velmi dobré.
Při loučení jsme se s novými kolegy shodli na tom, že by bylo užitečné se po čase do Ženevy vrátit. Tentokrát snad s vlastními daty, a hlavně s horolezeckou výbavou na opravdové výstupy v Alpách.
Foto: archiv Adama Kaliny
