O čem se mluví v senátu. Adam Jaroš o poslání senátu: Jsme blaničtí rytíři

Akademické senáty byly obnoveny po sametové revoluci a stále hledají svoji roli. Diskuse o tom, co má senát, ať univerzitní nebo fakultní, dělat, je vždy součástí tohoto hledání.

 
Ve srovnání s jinými zeměmi máme vysokou úroveň samostatnosti a samosprávy. Mocenská rovnováha mezi senátem a fakultní exekutivou je pohyblivá, proto je třeba ptát se zároveň, zdali senát dělá dobře to, co senátoři cítí jako svůj úkol v současnosti, i zda dělá to, co by obecně dělat měl.
 
K jeho důležitým funkcím patří funkce kontrolní, senátoři mají právo nahlížet do všech dokumentů. Volí vedení fakulty nebo univerzity. Tvoří určitou mocenskou protiváhu vedení, pojistku proti přílišnému odchýlení od ideje akademické obce. Schvalují rozpočet. A konečně senátoři reprezentují hlas lidu, přinášejí podněty z nitra fakulty, které by jinak hledaly cestu k vedení velmi těžko. Myslím, že náš senát v tomto ohledu funguje dobře, každý senátor mluví za svou část akademické obce a spectabilis děkan připomínkám naslouchá.
 
Podle mne by ale senát neměl být jen pasivní pojistkou bránící excesům, ale měl by vyvíjet vlastní aktivitu, ačkoli má omezenou působnost. Senát a senátní komise by měly být zdrojem podnětů vedení, podněcovat je k řešení, nebo alespoň odpovědi. Senátoři by mohli agendě věnovat víc energie – což platí i pro mne!
 
Náš senát v uplynulém období hledal způsoby jak zvýšit svoji akceschopnost. Cesta malých pracovních skupin – komisí – je dobrá. Umožňuje senátorům více koncentrovat svoje snahy, zvyšuje flexibilitu senátu a zrychluje rozhodování. Zatím se ke slovu hlásí zejména pedagogická komise, která například pro senát zpracovávala téma velkého počtu studentů v některých kruzích, dále se rozpačitě, ale přece, probouzí ekonomická komise, která měla příležitost detailně zkoumat návrh rozpočtu, a čerstvě ožívá i sociální komise s tématem podpory mobility studentů.
 
Jsme omezeni hendikepem dobrovolnosti. Skutečnost, že jsme ochotníci, může zmírnit dobré provozní zázemí senátu. Ve velkém senátu se po jarní změně předsednictva a nástupu nového rektora výrazně zlepšila administrativní podpora, pracují tam dvě placené tajemnice a předseda byl částečně pro tuto pozici uvolněn děkanem jeho fakulty. Takové zázemí může snížit nerovnováhu mezi možnostmi dobrovolných senátorů a administrativními a organizačními nároky jejich funkce.
 
Zdá se mi, že část senátorů neodhadla, k čemu v senátu jsou. Anebo do senátu nešli z přesvědčení, a jejich aktivita je zákonitě menší. Aktivní, zdá se mi, bývají spíše studenti. Někteří senátoři své angažmá nepokládají za tak důležité, aby mu – nebo přípravě na něj – věnovali svůj cenný čas. Přijdou tam často bez rozhledu, a úroveň diskuse u náročnějších témat tak zákonitě klesá k obecnostem a dojmům. Další část senátorů zase zastává roli spíše hlídače a pasivně dohlíží, aby se nestalo něco, co by bylo nevýhodné pro jejich kliniku. Je to legitimní, ale omezuje to úlohu senátu na kontrolu.
 
Možná chápu senát špatně, ale vidím v něm prostor pro produktivní práci, něco více než pravidelné roční odmávávání rozpočtu. Místo aby vynakládali úsilí, stávají se někteří senátoři blanickými rytíři, kteří by vyjeli do boje, jen kdyby se dělo něco závažného.

Vytvořeno: 2. 7. 2014 / Upraveno: 22. 1. 2018 / Mgr. Ing. Tereza Kůstková