24. září 2015 zemřel ve věku nedožitých devadesáti čtyř let bývalý děkan naší fakulty profesor MUDr. Miloš Máček, DrSc. Ale jen podle kalendáře: mentálně byl ve věku aktivního sedmdesátníka.
Po promoci v roce 1949 začínal na dětském oddělení nemocnic v Jilemnici a Liberci. V roce 1952 byl přijat na první dětskou kliniku pražské lékařské fakulty, vedenou profesorem Švejcarem. Ten jej po založení Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy (nynější 2. lékařské fakulty) v roce 1953 pověřil zkoumáním vlivu různých druhů pohybové aktivity na děti, které se léčily s některými chronickými onemocněními kardiorespiračního systému, zažívání a podobně. Předstihl tak vývoj poznání v tomto oboru ve světě nejméně o jednu generaci a patří k hlavním zakladatelům hned dvou oborů, které na bázi aplikované zátěžové fyziologie vznikly: rehabilitace a tělovýchovného lékařství. Na Fakultu dětského lékařství, jejímž byl v letech 1963–1969 děkanem, přivedl celou plejádu vynikajících lékařů, kteří úspěšně rozvinuli celou řadu dalších oborů a vychovali generaci svých nástupců. Týmový duch tehdejších zdravotnických pracovníků i pedagogů, jejichž řady Máček promyšleně rozšiřoval, by mohl být i dnes, po čtyřiceti letech, vzorem pro založení a vedení univerzitní nemocnice.
Rehabilitaci rozvíjel soustavným získáváním talentovaných lékařů i cvičitelů. Na základě vynikající volby spolupracovníků (J. Vávra, M. Kučera) vybudoval týmové pracoviště, jehož studie například o reakci a adaptaci dětí na tělesnou zátěž jsou citovány dodnes. Na fakultě již není mnoho očitých svědků jeho manažerského umu: Volbou talentovaných studentů a začínajících lékařů, které přivedl na fakultu, přispěl k založení vynikající tradice fyziologie, dětské kardiologie, farmakologie, pediatrie, rehabilitace a řady dalších oborů. V nelehkých dobách sovětské okupace dokázal udržet kontinuitu fakulty. Jeho mezinárodně uznávaná práce se stala předpokladem, aby se podílel na založení dodnes fungující Pediatric Group of Work Physiology.
Pan profesor nepřestal intenzivně podporovat oba obory, o jejichž rozvoj se významně zasloužil, ani po odchodu z vedoucí funkce na klinice. Jeho přehledné články jsou dodnes významným, ne-li nejvýznamnějším zdrojem pro orientaci v oblasti pohybové terapie dětí, sportovní medicíny a zátěžové fyziologie v českém jazyce a jeho texty jsou ve stručné podobě základní orientací v zátěžové fyziologii pro třetí generaci mediků a druhou generaci fyzioterapeutů. Svou poslední publikaci, již ocenila Univerzita Karlova, vydal v devadesáti letech. Bude nám velice chybět.
Doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc., Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství
