Musova Z, Sedlacek Z, Mazanec R, Klempir J, Roth J, Plevova P, Vyhnalek M, Kopeckova M, Apltova L, Krepelova A, Zumrova A. Cerebellum. 2013 Apr;12(2):155–61. doi: 10.1007/s12311-012-0403-5. IF: 2.595
Ústav biologie a lékařské genetiky
Cílem této studie bylo zjistit výskyt vzácnějších spinocerebelárních ataxií (SCA), SCA 8, 12 a 17 a dentatorubro-pallidolyusianské atrofie (DRPLA). Analyzovali jsme expanze GAC repetitivních sekvencí u 515 nepříbuzných ataktických pacientů negativních pro Friedreichovu ataxii a SCA1–3, SCA6–7. Expanze byly nalezeny u 8 a 5 pacientů v genech pro SCA8 a SCA17. Nález 5 rodin s SCA17 představuje významný podíl SCA diagnostikovaných v České republice. Expanze v genu pro SCA8 se vyskytují též u zdravých kontrol, proto jejich klinické hodnocení musí být důkladně zváženo. U jedné pacientky s expanzí v genu pro SCA8 byla současně diagnostikována Tay-Sachsova nemoc, u dalších dvou pacientů s expanzí v SCA8 genu byla stanovena diagnóza skleróza multiplex. Tyto koincidence jsou pravděpodobně náhodné, i když nelze vyloučit vnímavost nosičů expanze k rozvoji sklerózy multiplex anebo vliv na progresi onemocnění. Žádný pacient neměl expanzi v genech pro SCA12 a DRPLA, avšak zachytili jsme intermediární alely v genu pro SCA12 s délkou nad hranicí normálu (36 CAG a 43 CAG), přičemž u pacientky s 43 CAG byla později diagnostikována amyotrofická laterální skleróza (ALS). Koincidence vzácné alely SCA12 s ALS je pozoruhodná, zejména v kontextu nových poznatků predisponující role delších alel genu ataxin-2 (SCA2) k ALS.
Na otázky odpovídá Mgr. Zuzana Mušová, první autorka článku:
Co je to spinocerebelární ataxie – jaké jsou projevy tohoto onemocnění a jaká je prognóza nemocných? Může mít i jiné příčiny než dědičné genetické poruchy?
Ataxie je termín popisující špatnou koordinaci. Bývá často způsobená poškozením mozečku, ale může být důsledkem poškození vestibulárního aparátu vnitřního ucha, mozkového kmene, páteře nebo periferních nervů. Některé typy ataxií jsou dědičné. Většina cerebelárních ataxií je spojena se získaným onemocněním, jako jsou mozková mrtvice, alkoholismus, skleróza multiplex a jiná.
Pod pojmem spinocerebelární ataxie (SCA) rozumíme vesměs autozomálně dědičné ataxie, které jsou charakterizované pomalu progredující poruchou koordinace pohybu, nejistou a nekoordinovanou chůzí o široké bázi, poruchou koordinace končetin a obtížemi s artikulací. Mohou být přítomny i další symptomy, například okohybné poruchy způsobené parézou očních svalů, nystagmus, parkinsonovské příznaky (tremor, dystonie, chorea) nebo polyneuropatie. Tyto nemoci mohou být též spojeny s různým stupněm kognitivního deficitu a psychiatrických symptomů. V současnosti bylo identifikováno 20 kauzálních genů a dalších víc než tucet přídavných lokusů, jedná se tedy o velmi heterogenní skupinu onemocnění. Symptomy jednotlivých typů SCA se překrývají; je tedy těžké stanovit diagnózu jen na základě symptomů. Většinou se onemocnění vyvine až v dospělosti mezi 30. a 50. rokem života, ale může se objevit i v dětství. Čím dříve se onemocnění vyvine, tím je dopad pro jedince závažnější. Tato nemoc obvykle zkracuje život. Rychlost progrese též závisí na typu mutace a konkrétním postiženém genu. Pacient obvykle končí upoután na invalidní vozík a posléze na lůžko.
Kolik pacientů ročně se v ČR daří diagnostikovat? Jedná se o tzv. „vzácná onemocnění“ – co přesně to znamená?
V naší laboratoři vyšetříme ročně kolem 150 pacientů z celé České republiky, z toho asi 5 má pozitivní nález. Prevalence SCA v populaci se odhaduje na 1:100 000, patří tedy do kategorie tzv. vzácných onemocnění, jejichž prevalence je nižší než 5:10 000. Specifikem vzácných onemocnění je, že většina není vyléčitelná prostředky současné medicíny, je však velmi důležité jejich včasné rozpoznání z důvodu zahájení alespoň symptomatické léčby.
Jak nákladné je molekulárně-genetické vyšetření SCA a na základě jakých kritérií se k němu u pacientů přistupuje? Provádí se i prenatální diagnostika? Pokud ano, v jakých případech?
Molekulárně-genetické vyšetření SCA stojí kolem 8 tisíc korun. Je obvykle požadováno v případě podezření neurologa na SCA u pacienta a také u příbuzných pacientů s identifikovanou mutací v některém z SCA genů. Zabezpečujeme také prenatální diagnostiku v konkrétních rodinách se známou mutací.
Jakým způsobem mohou výsledky vaší studie konkrétně pacientům pomoci? Mohou např. zjednodušit a zrychlit diagnostiku? Do jaké míry ovlivní následně přístup k léčbě?
Tato studie je přínosná zejména rozšířením vyšetřovaného panelu SCA o 4 geny, tedy v současnosti diagnostika pokrývá 10 genů (SCA1–3,6–8,12,17,28 a DRPLA). Rozšířila se tak možnost identifikace příčiny potíží u pacienta. Kromě toho jsme identifikovali kauzální mutaci u 13 pacientů. Verifikace diagnózy na úrovni DNA je pro pacienty s pomalu progredující spinocerebelární ataxií přímo zásadní, a to i při absenci kauzální terapie. Téměř u všech pacientů dochází po nalezení příčiny a „pojmenování“ onemocnění ke zřetelné psychické úlevě. Odhalení kauzální mutace znamená pro pacienta též podstatné snížení počtu dalších vyšetření – někdy i výrazně nepříjemných. Důležité je i socio-ekonomické hledisko – po stanovení jasné genetické diagnózy je komunikace se sociálními odbory a posudkovými lékaři mnohem schůdnější, než když se vykazují „pouhými“ symptomy. Umožněna je i genetická prevence v rodině. V budoucnu se dá předpokládat určitá forma tzv. genové nebo jiné terapie, je proto dobré mít pacienty vyšetřené až na úroveň mutace.
