Slovenský fotograf Miro Švolík, představitel tzv. slovenské nové vlny, který se věnuje především fotografii kombinované s množstvím výtvarných prvků a fotomontážím, bude dalším z hostů letošního motolského speciálu pořadu EKG s názvem „O Lásce a Sexu“. Tento pořad je už tradičně kulturním zpestřením Vědecké konference, letos ho můžete vidět ve středu 9. dubna od 12.30.
Miro Švolík (*1960 ve Zlatých Moravcích) je známý slovenský fotograf žijící v Praze. Vystudoval užitou fotografii na umělecko-průmyslové škole v Bratislavě a FAMU, katedru umělecké fotografie, v Praze. Pracuje jako umělecký fotograf na volné noze, od roku 2009 je vedoucím Ateliéru kreativní fotografie na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Je autorem monografií Jedno telo jedna duša, Cesta do středu nebo Veľká žena, malý muž.
Motolský speciál pořadu EKG má název „O Lásce a Sexu“. Bude se odehrávat na vědecké půdě, před studenty medicíny. Vy hodně fotografujete lidská těla, lidskými těly – byť z jiného pohledu – se zabývají i studenti lékařské fakulty. Má profese lékaře a uměleckého fotografa v přístupu k lidskému tělu něco společného, nebo se diametrálně liší?
Myslím si, že v jedné věci bych mohl odpovědět na tuto otázku kladně, protože mohou mít občas něco společného. Například když jsem fotil sérii fotografií s názvem Květiny slasti (jsou to makro detaily nejintimnějších míst na ženském těle), tak jsem sobě i modelkám říkal, že bychom k tomu měli přistupovat tak, jako kdyby byly na prohlídce u gynekologa. A já bych se měl také soustředit jen na samotný fotografický záběr, snažit se problematiku řešit co nejvíc technicky a fotograficky řemeslně, úplně se oprostit od emocí jakéhokoliv druhu. Protože jen při takovém přístupu jsem tyto detaily mohl nafotografovat tak, aby byla technická kvalita fotografií přijatelná, to znamená, aby byly fotografie použitelné v souladu s mým uměleckým záměrem.
Jakou část své tvorby se chystáte divákům motolského speciálu EKG přiblížit?
Bude to průřez celou mojí fotografickou tvorbou, což představuje více než 30 let práce. Fotografie jsou vybrané tak, aby pocházely z různých období mojí tvorby, z různých fotografických sérií. A aby byly sjednocené tématem lidského – hlavně ženského – těla, vztahy mezi ženou a mužem, tématem erotiky a sexu. Moje webové stránky, na kterých je možné vidět mnohem víc fotografií než ty, které budou promítané na EKG, jsou: www.mirosvolik.cz
Květiny slasti (foto: Miro Švolík)
Co vás v současné době nejvíc baví fotit?
V současnosti dokončuji do tisku knihu, ve které bude 38 fotoesejí. Dalšími dvěma autory knihy jsou Fedor Gál a Peter Zajac. Oba mají v této knize s názvem Dvadsaťpäť taktéž 38 svých textů. Celé je to na téma 25 let v naší společnosti, od roku 1989 do současnosti. Kniha vyjde během měsíce v nakladatelství Artforum v Bratislavě.
Velká žena, malý muž nebo Muži by měli poslouchat pozorněji, co jim říkají ženy – to jsou některá z témat vašich výstav. Čím jsou pro vás ženy? Objektem k focení? Rovnocennými partnerkami? Ozdobou muže?
Ženy jsou pro mne jedním ze smyslů mé existence. I skrze fotografii se je snažím poznávat. Je to nevyčerpatelné téma pro moji práci a tvorbu.
Která část lidského těla vám připadá nejzajímavější? A nejfotogeničtější?
Nefotím detaily lidských těl kvůli detailům samotným. Ty jsou jen prostředkem pro vyjádření mého uměleckého záměru. Tím je moje už zmíněné celoživotní fotografické téma – vztahy muže a ženy. Nebo spíš ještě konkrétněji – mne a ženy.
Působíte i jako pedagog na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Jací jsou vaši studenti? Dokážou vás po umělecké stránce něčím překvapit a inspirovat? Jaký je jejich přístup ke studiu a tvorbě?
Studenti fotografie to mají v současnosti poměrně dost náročné. Jsou neustále dekoncentrovaní různými možnostmi, které přináší život a technologický vývoj. Mohou neustále někam cestovat, neustále se mohou s někým kontaktovat. Facebook, email, telefon. Ve škole musí zvládat kromě výtvarné a vizuální části studia i všeobecné vzdělávání v teoretické rovině. Někteří si musí při studiu ještě nejrůznějšími mimoškolními pracovními činnostmi vydělávat na běžné živobytí i školu. Na samotnou práci s médiem, které se rozhodli studovat, jim tak zůstává poměrně málo času. Takže to mají celkem složité, co se týče přístupu k hlavnímu oboru jejich studia, kterým je fotografie. Fandím jim, podporuji je, hlavně ty, kteří opravdu dělají maximum v rámci již zmíněných možností a kteří nejsou líní.
Děkujeme za rozhovor!
-ter-
