S Vítem Janotou o Čtyřlístku, lásce, vědě a naštvanosti
Vít Janota je teoretický fyzik, básník, překladatel a člen Společnosti za obrodu Čtyřlístku, pracuje v IT jako webový designer. Nejnověji vydal sbírku Noc a déšť (2013), jeho Jen třídit odpad nestačí (2011) je „naštvaným“ manifestem moderního městského člověka. Je ženat, má dvě děti.
Budete vystupovat na Vědecké konferenci v kabaretu o lásce. Jak se podle vás k sobě mají láska a věda?
Láska kvete všude: na „Matfyzu“ jsme dokonce měli i spolužačky. (smích) Ale vážně. Každý vědec musí milovat to, co dělá. A láska, to je absolutní věda. Partnerský vztah nefunguje sám, jak si mnozí myslí. S manželkou jsme svoji šestnáct let. Je to termodynamika, proudění energií. Aby láska fungovala dlouho, to je vysoce vědecká záležitost, přímo pro badatelský tým. Čili: Láska je věda a věda je láska.
Co je nového se Čtyřlístkem?
Obvykle získávají kreslíři komiksu časem větší jistotu, vytříbenější styl. Ale tady nastal v devadesátých letech zvláštní zlom. Časopis se, zřejmě v důsledku komercionalizace, infantilizuje, a to nejen co do témat příběhů, ale i co do stylu kresby. V počátcích byl pro děti zhruba od deseti do třinácti let a mohl oslovit i puberťáky. Dnes je jednoznačně pro předškolní anebo pro mladší školní děti. Kresba se zhoršila. Kdybyste neznal vývoj, řekl byste, že to kreslí někdo jiný. A to byl Jaroslav Němeček na přelomu osmdesátých a devadesátých let ikonou, podle které se ilustrátoři a grafici učili kreslit.
Jak se Čtyřlístek dere o své místo na slunci v konkurenci současných hypermoderních komiksových příběhů?
Už před dvaceti lety, kdy jsme s Karlem Kunou zakládali Společnost za obrodu Čtyřlístku, se nám zdálo, že ztrácí počáteční nadšení. Stále ale těží z tradice, kterou vybudoval v sedmdesátých letech. Velká mediální kampaň se strhla loni kolem uvedení filmu Čtyřlístek ve službách krále. Ten byl sice stejně jako předloha infantilní, ale překvapil po technické stránce. Jinak se ho tvůrci snaží propojovat s výukou angličtiny, plyšovými zvířátky a podobně; snaží se budovat komiksové impérium.
Jak žije vaše společnost za jeho obrodu?
Časopis je teď v takovém stavu, že snad nemá cenu ho obrozovat... (smích) Naše aktivity jsou nicméně tu, nesoustavné, ale vytrvalé. Naším způsobem osvěty je prezentace výzkumů. Zcela vážně se recesisticky zabýváme výzkumem časopisu.
Naznačte, kudy se bude váš čtyřlístkovský příspěvek ubírat...
Pohovoříme o našem výzkumu, jehož vlajkovou lodí jsou citové vztahy. Zpracovali jsme toto téma na důkladné vědecké bázi. Přednáška se bude jmenovat „Láska a Čtyřlístek“. Statistika, sociologie, filosofie, psychologie. To tam předvedeme. Došli jsme k jednoznačným závěrům, jak to v té čtveřici je. Badatele na tomto poli to zajímalo dlouhá léta, ale až my jsme se rozhodli vnést do problematiky definitivní světlo – a zkrátka se nám to podařilo.
Z vaší knihy Jen třídit odpad nestačí, která vyšla před třemi lety, mnozí cítili značnou dávku naštvanosti, což jste vyvracel – trváte na tom, nebo už okolní marasmus přerostl všechny meze?
Psaní trochu zkresluje, je to koncentrát obnažených postojů. Mám s tímhle světem nějaké problémy, ale naštvaný nejsem. Jsem skrytý optimista. Láhev může být zpola prázdná, anebo – zpola plná. Například na politiku nenadávám – buď tam jděte a zkuste něco změnit, anebo to nechte být. Ostatně jací jsme, takové máme politiky.
