Petr Hájek: Kardiologie si mě vybrala
Hlavním tématem jeho habilitační práce byla časná identifikace nestabilního aterosklerotického plátu pomocí biochemického markeru – plazmatického proteinu A spojeného s těhotenstvím (pregnancy-associated plasma protein A; PAPP-A). Od r. 2001, kdy byl PAPP-A do kardiologie uveden, významně vzrostl počet publikací o jeho významu pro rozvoj aterosklerózy. Poslední výsledky naznačují, že aktivace osy PAPP-A/IGF-1 není příčinou destabilizace aterosklerotického plátu, ale spíše reakcí organismu na probíhající aterosklerotické onemocnění. Podle dr. Hájka tedy PAPP-A pravděpodobně není dalším z řady markerů nekrózy či zánětu, ale je součástí účinné kaskády procesů nezbytných pro vývoj, růst, přežití a reparaci organismu. Unikátní výhodou PAPP-A jako markeru aterosklerotického plátu je tedy signalizace dějů předcházejících ireverzibilnímu poškození organismu.
Doc. MUDr. Petr Hájek, Ph.D., je absolventem 1. LF UK (1991). Začínal jako sekundární lékař na Interním oddělení nemocnice v Kladně, od roku 1994 pracuje ve FN Motol. Zde prošel Interní klinikou a Kardiologickým oddělením Kardiovaskulárního centra, od roku 2010 je lékařem Kardiologické kliniky 2. LF UK a vedle dalších činností i vedoucím lékařem Katetrizačních sálů. V roce 1997 absolvoval tříměsíční stáž v Texas Heart Institute v americkém Houstonu.
Co ze své habilitační práce byste vyzdvihl?
Mým hlavním klinickým i výzkumným zájmem je diagnostika a léčba aterosklerózy a jejích komplikací. Klíčovým úkolem léčebně preventivní péče je určit přítomnost nemoci a jejích komplikací před klinickou manifestací nejlépe neinvazivní cestou. Biochemické markery jsou takovou tradičně zkoumanou možností. V naší práci, iniciované a trvale podporované doc. Mackem sr., a Ústavem biologie a lékařské genetiky, jsme se věnovali jednomu z potenciálních markerů, který má dobré teoretické předpoklady identifikovat děje předcházející destabilizaci aterosklerotického plátu a vzniku akutního koronárního syndromu. Snažili jsme se o zhodnocení přínosu našeho výzkumu k výsledkům publikovaným na toto téma ve světové literatuře a o obecný kritický pohled na zavádění biochemických markerů do klinické praxe. Je důležité, aby do klinické praxe byly zaváděny pouze markery, které přinášejí novou, nezávislou informaci, kterou nelze získat jednodušším či levnějším způsobem. Ukázali jsme, že námi zkoumaný marker sice skrývá potenciál ke zhodnocení progrese aterosklerotického onemocnění, avšak jeho koncentrace v krvi jsou ovlivněny podáním heparinu (což je jeden ze základních léků komplikací aterosklerózy), a že k získání přesnější informace bude nezbytné vyvinout přesnější metodiku jeho stanovení pro kardiologické účely.
Jak hodnotíte habilitační přednášku své kolegyně?
Velmi vysoko, nebylo pro mne vůbec jednoduché předstoupit se svou obhajobou poté, co přednesla svou prezentaci doc. Riedlbauchová.
Jakým směrem se budete zaměřovat v dalším výzkumu?
Výše zmíněná problematika diagnostiky a léčby aterosklerózy a jejích komplikací zůstane mým úkolem jistě i v budoucnosti. Vzhledem k tomu, že pracuji jako invazivní kardiolog, mám nejlepší příležitost přesné diagnostiky aterosklerotického postižení. V současné době rozvíjíme na naší klinice diagnostiku rizikového aterosklerotického plátu pomocí spektroskopie, zavádíme do praxe léčbu aterosklerózy pomocí biodegradabilních stentů. Mimořádně atraktivní problematikou je snaha „léčit“ tyto rizikové pláty pomocí biodegradabilních stentů či jiným, třeba farmakologickým způsobem. Spektroskopie spolu s intrakoronárním ultrazvukem nabízí dobrou možnost zobrazení pochodů předcházejících vzniku akutního infarktu myokardu. Nevýhodou je invazivita a finanční náročnost těchto metod. Tím se opět vracíme k biochemickým či jiným markerům.
Jste absolventem 1. LF UK, nyní působíte mj. jako pedagog na 2. LF. Můžete porovnat způsob výuky na těchto dvou fakultách?
Lékařskou fakultu jsem absolvoval před bezmála čtvrtstoletím, takže nemohu porovnávat způsob výuky na obou fakultách, mohu srovnat spíše stávající situaci s tou, ve které jsem byl před lety. V základu se výuka nejspíše lišit nebude. Základem je interakce studenta a pedagoga v různých formách a na různých úrovních. Co je určitě jiné, to jsou studijní materiály. Vzpomínám na jednobarevná skripta, zpětné projektory či diapozitivy a porovnávám je s dnešní záplavou knih v češtině i v angličtině, s multimediálními prezentacemi či řadou dostupných internetových databází a elektronických časopisů. My jsme museli po informacích více pátrat, dnešní studenti zase musí informace více třídit. Úkolem pedagoga je pomoci studentovi orientovat se v oboru, vyzdvihnout fakta, bez kterých by žádný student neměl fakultu opustit.
Jsou dnešní studenti jiní, než jste byli vy?
Ani zde se mi neporovnává snadno. Vždy bude záležet na tom, z jakého prostředí student vychází, čím je ke studiu motivován a jak je během studia zabezpečen. Nelze však přehlédnout jazykovou suverenitu dnešních mladých lékařů a zkušenosti ze studijních pobytů v různých částech světa. Výsledkem je větší sebevědomí, lepší sebeprezentace, přesnější představa o osobních profesionálních cílech.
Věnujete se výzkumu, klinické praxi i výuce mladších kolegů. Je vám některá z těchto tří oblastí bližší než jiná?
Určitě nejbližší je pro mne klinická praxe. Je také hlavní náplní mé práce. K výzkumné práci jsem se dostal až později, dnes se obě činnosti prolínají. Práce na klinice je atraktivní právě pro možnost zavádět do praxe nové léčebné postupy či technologie. K výuce jsem se dostal až na třetím místě. Myslím, že je to tak správně. Bylo by troufalé podílet se na výuce klinické medicíny bez vlastních klinických zkušeností.
Proč jste si vybral kardiologii?
Vlastně si kardiologie vybrala mne. Začínal jsem na kladenské interně u pana primáře Povolného. Pan primář a jeho spolupracovníci byli kardiologicky orientováni, a proto i já jsem byl jejich prací ovlivněn. Nabídka pracovat v Motole však původně nebyla z kardiologie. Shodou okolností jsem však nakonec začal na kardiologii pracovat a pod vedením doc. Hlaváčka, prof. Vojáčka a prof. Veselky jsem se specializoval na invazivní kardiologii. Musím říci, že jsem nikdy této souhry různých náhod nelitoval.
