Ples 2. lékařské fakulty se vydařil

Dámy v půvabných šatech. Pánové, gentlemani, v elegantních oblecích. Všude jsou vidět dokonalé účesy, přívětivé úsměvy a skvělá atmosféra. Cítíme napětí, očekávání a také hrdost a čest. Proběhl v pořadí již 61. ples naší fakulty. Tradičně v Národním domě na Vinohradech, letos v sobotu 1. března. A opět bylo o co stát!
 
Po červeném koberci procházejí všichni návštěvníci chodbou zdobenou zlatem a mramorem mezi zrcadly až k Majakovského sálu. Ze stropu na nás shlížejí obrazy oslavující Vinohrady. O něco níže obdivujeme bohaté lustry, jež by klidně mohly být inspirací pro Gastona Lerouxe a jeho slavného Fantoma opery. Všichni netrpělivě očekávají osmou hodinu večerní – slavnostní zahájení plesu.
 
A je to tu! Ples zahajuje tradičně děkan svým proslovem. Dnes poprvé má tento ceremoniál na starost profesor Vladimír Komárek, který byl do své funkce inaugurován přesně před měsícem. Přeje všem krásný večer a dává prostor pro první předtančení v podání Ondřeje Mocka a Jany Kudrnovské. Následuje první série tanců, které hudebně doprovází Taneční orchestr B. N. Band. A zde již je vidět, že medici i učitelé umějí dělat i něco jiného než jen ležet v knihách a sklánět se nad lidskými těly. Některé výkony by se mohly objevit i v taneční soutěži!
 
Přesně v půl desáté dochází na jeden z hlavních bodů večerního programu, tedy na vyhlášení vítězů ankety Učitel roku, jejíž výsledky určuje hlasování studentů. Za fakultu samozřejmě předával ocenění pan děkan, za Motolák jeho současný předseda Michael Svatoň a Tereza Cihlářová. A komu z učitelů se letos dostalo té cti převzít prestižní ocenění?
 
prof. MUDr. Miroslav Marel, CSc., z Pneumologické kliniky
MUDr. Alice Skoumalová, Ph.D., z Ústavu lékařské chemie a klinické biochemie
PhDr. Šárka Tomová z Ústavu ošetřovatelství
MUDr. Dita Smíšková, Ph.D., z I. infekční kliniky
RNDr. Eduard Kočárek, Ph.D., z Ústavu biologie a lékařské genetiky
MUDr. Hundie Tesfaye, Ph.D., z Ústavu lékařské chemie a klinické biochemie
MUDr. Zuzana Blechová, Ph.D., z I. infekční kliniky

 
Rozhovor první: Šárka Tomová
 
Získala jste krásné 3. místo v anketě Učitel roku. Potěšilo vás to? Je to pro vás motivace do budoucí práce? Položili jsme několik otázek PhDr. Šárce Tomové, jedné z oceněných.

V každém případě mě to nejenom potěšilo, ale i povzbudilo. Je to pro mne, jak jsem již říkala večer při vyhlašování, výzva zdokonalovat ještě více mou pedagogickou činnost. Je to nádherné ocenění a nesmírně si ho vážím. Ošetřovatelství zatím nikdy tuto cenu nezískalo, a já jsem velmi ráda, že se to změnilo.
 
Byl tento fakultní ples první, který jste navštívila, nebo sem chodíte pravidelně?
Chodím často, ne pravidelně, mám možnost porovnávat.
 
A líbil se vám ten letošní – hudba, atmosféra a podobně?
Já považuji každý ples svým způsobem za jedinečný. Ten letošní měl opět báječnou atmosféru, hudba rozmanitá, osobité taneční kreace na parketu opět posunuly hranice klasického tance, snaživý pohyb mladých mužů orosených krůpějemi potu odpovědně držících v náručí své taneční partnerky anebo nezapomenutelné vystoupení Prdlých kostí. Hlavní přínos vidím v tom, že člověk potkává naše studenty i jinde než jen ve školních prostorách a vidí je ve zcela jiné roli, kterou ten večer zaujímají.
 
Změnila byste něco na plese nebo na organizaci?
Mohu-li být trochu kritická, doporučila bych zamyslet se nad dobou předpokládaného a avizovaného začátku plesu a vyhnula se zbytečným komplikacím a komunikačním nesrovnalostem s bodrými muži při vstupu do prostor sálu.
 
Myslíte si, že je ples dobrý pro společenský život naší fakulty?
Nepochybně! Myslím si, že je to jedna z těch fází, která patří jak k životu studentů, tak k životu učitele. Prolínají se zde naše dva světy na zcela jiné úrovni. Je to něco naprosto jiného, méně formálního, a ukazuje se zde obvykle jiná tvář studenta i učitele, kterou je leckdy těžké během výuky odhalit, a vzájemně tak jeden druhého pochopit.
 
Mohla byste jednou větou vystihnout, v čem vy osobně vidíte hlavní přínos plesu?
Příležitost vzájemného porozumění mezi studenty a učiteli za zcela jiných podmínek, než jsou přednáškové sály, modelové učebny a laboratoře.

 
Rozhovor druhý: Vladimír Komárek
 
A teď pokračujme v naší prohlídce, protože Majakovského sál samozřejmě není jediným místem, kde se návštěvníci mohou bavit. Dalším z nich je Raisův sál. Kdo by ale čekal, že si zde od tance odpočine, je ve velkém omylu. Síní se line až démonická hudba kapely Imperio ve stylu etno-latin-funky-gipsy.
 
Ale přeci jen zde nakonec také nalezneme i místečko klidu, a to ve Společenském sálu. Můžeme se tu pohodlně usadit a poslechnout si známé i neznáme sonáty, etudy a elegie v klavírním podání našich studentů. A právě tento sál se ukazuje být nejvhodnější pro náš rozhovor s panem děkanem Komárkem.
 
Pane děkane, rádi bychom vám položili několik otázek. Nejprve bychom rádi věděli, jestli navštěvujete tento ples každým rokem, nebo jste tu poprvé, když je to pro vás letos vlastně taková příjemná povinnost?
Nejsem tady poprvé, ples jsem navštívil už třikrát. Dvakrát jsem zde převzal ocenění Učitel roku a kromě toho jsem také jako předseda senátu tuto cenu předával. Vždy jsem tedy na našem plese byl tak trochu služebně, letos jsem tu poprvé jako děkan a musím říct, že mě to těší.
 
Jaká jsou vaše očekávání od dnešního plesu a co vás tu zatím zaujalo?
Těším se, že se podívám na vystoupení Prdlých kostí, které jsem, musím se přiznat, v předchozích letech bohužel neviděl, takže to pro mne bude premiéra. Jinak, jak už jsem řekl při zahájení, velice oceňuji Motolák a množství práce, kterou udělal Radovan Hudák a jeho tým. Myslím, že na tento spolek může být naše fakulta opravdu pyšná. Velmi zajímavá je také každoročně vyhlašovaná anketa Učitel roku, která je sice do určité míry subjektivní, ale jakmile se jí zúčastní větší počet studentů, stává se spolehlivým hodnocením práce našich vyučujících. V neposlední řadě – protože sedíme v sále, kde se střídají naši studenti ve hře na klavír – bych rád ocenil, kolik máme na naší fakultě hudebně nadaných studentů.
 
Co se týče studentské ankety a vyhlášení Učitele roku, myslíte si, že jsou výsledky oprávněné a že si jmenovaní učitelé své posty zaslouží?
Já si myslím, že ano. Dnešní vítězové dostávali od hodnotitelů prakticky samé jedničky a nevím, proč by studenti někomu dávali vynikající hodnocení, pokud by to nebylo oprávněné. Potíž může být v tom, že občas dostane učitel špatnou známku jen proto, že si s nějakým studentem takříkajíc nesedne, a i jedna špatná známka se potom výrazně projeví na výsledném průměru. Rád bych zmínil, že letos poprvé jsme se rozhodli odměnou povzbudit studenty k tomu, aby vyplňování anket nezanedbávali. Kolega Pelíšek, který má tyto věci na starosti, sestavil seznam studentů, kteří poctivě hlasovali, a ti dostali lístky na dnešní ples zadarmo.
 
Máte lístky do tomboly?
Nemám, to je ostuda, že ano? (smích) Chtěl jsem si jich koupit více, abych podpořil tombolu, ale nakonec jsem to bohužel nestihnul. Příští rok to určitě napravím! Ty ceny jsou opravdu pěkné. Hlavní je, že Motolák sehnal tolik sponzorů, to klobouk dolů! Mimochodem, velmi mě také překvapilo, jaké pěkné akce dělá IFMSA (International Federation of Medical Students' Associations, která působí mj. na 2. LF – pozn. red.). Ve čtvrtek jsem se byl podívat na MediCafé, kde paní profesorka Vávrová přednášela o cystické fibróze, a poté jsem se také zastavil na Medickém půlení. Vidím, že těch akcí je více, než jsem si myslel, a těší mě, že to na 2. LF žije!
 
Jaký je podle vás hlavní význam každoročního konání fakultního plesu? Jste rád, že má 2. lékařská fakulta takovouto kulturní tradici?
Určitě je to dobré, říkal jsem to zrovna i manželce. Těší mě velké množství studentů, kteří sem chodí. Všichni jsou krásně oblečení, tancují a baví se, přičemž se nejedná o žádnou diskotéku, ale o krásnou kulturní akci. Vidím tu i pedagogy, i když v menší míře. Pokusím se je příští rok motivovat, aby jich přišlo víc.

 
Rozhovor třetí: Soňa Hamousová a Gabriela Holubová
 
Hlavním bodem druhé části večera, jak je na plesu 2. lékařské fakulty zvykem, bylo vystoupení taneční skupiny složené z našich studentů. Všichni zasvěcení už vědí, že řeč je samozřejmě o Prdlých kostech!
Na fungování a přípravy skupiny Prdlý kosti jsme se zeptali hlavní choreografky Soni Hamousové, a také její letošní hlavní pomocnice Gabriely Holubové.
 
Vystoupení skupiny Prdlý kosti je každoročně zlatým hřebem plesového večera. Kolik úsilí stojí za vytvořením choreografie a přípravou všech rekvizit na vaše představení? Jak dlouho jste se připravovali na letošní ples a jak často probíhají tréninky?
Soňa Hamousová:
Pro mne je práce na choreografii vlastně skoro celoroční. V průběhu roku se vyvíjí a mění tak, aby studentům seděla co nejlépe. Snažím se také tanečníky podněcovat k vlastní tvorbě. Letos byla mou pravou rukou Gabriela Holubová. Další podporou byly Gabriela Skálová, Markéta Cikrytová, Veronika Veselská a Ivana Petrusová. Díky jejich šikovnosti jsem mohla tréninky korigovat i na dálku. Trénujeme jednou týdně a v únoru k tomu přidáme ještě dvě soustředění. Podle potřeby se scházíme i mimo hlavní tréninkový čas.
Gabriela Holubová: Jak už zmínila Soňa, měla jsem letos tu možnost podílet se na koordinaci a trénincích tanečníků. Bylo bezvadné sledovat v průběhu roku naše pokroky, které ale samozřejmě stály všechny hodně úsilí. Nicméně většina našich tanečníků už měla nějaké předešlé zkušenosti, a práce nám tedy šla dobře od ruky... Občas se sice dostanete do určitého bodu, kdy se zdánlivě nikam neposouváte, ale nakonec přijde předplesová euforie a lidé si to začínají konečně užívat a radovat se z odvedené práce, která si nakonec v sobotu vysloužila velký potlesk.
 
Kolik tanečníků je ve vaší sestavě a jakou část z toho tvoří kluci? A kdy mají studenti možnost se k vám připojit?
Soňa Hamousová:
Letos se nás sešlo opravdu hodně. Celkem nás bylo 26 tanečníků, z toho 5 kluků. Už šlo vážně o hraniční počet, se kterým jsme schopni se vejít jak do tréninkového sálu, tak na taneční parket. Co se týče nabírání nových členů, tak podle volné kapacity a počtu nových zájemců se dělá konkurs. Ten probíhá na prvním tréninku. Vždy vyvěsíme na stránky Motoláku a na Facebook upozornění, takže se to nedá propásnout.
Gabriela Holubová: Sice se to nezdá, ale tak velký počet kluků prý v Prdlých kostech ještě nebyl. Kluci určitě přinesli do skupiny nový vítr, mohli jsme díky nim do vystoupení zařadit více prvků akrobacie, která působila podle reakcí diváků vážně efektně.
 
Můžete popsat pocity, které jste měly po vystoupení? Byla to velká úleva, že máte vystoupení za sebou a že se vám všechno povedlo tak, jak jste si představovaly?
Soňa Hamousová:
Po vystoupení je to vždy obrovská euforie! Ano, člověk si i oddychne, že se show nakonec povedla i přes všechny komplikace, které jsme zažívali. Je v tom trochu i smutek, že je to najednou tak rychle pryč, ale pak už jen slavíme a užíváme si úspěch. Je úžasné, kolik je na fakultě všestranných, schopných a šikovných lidí!
Gabriela Holubová: Za mne je to hlavně obrovská radost ze všech nadšených lidí, ať už diváků, tak zejména tanečníků. A určitě přišla i úleva, protože každá choreografie vypadá trochu jinak v tréninkovém sále a před velkým obecenstvem na plese, kdy do toho všichni dají maximum a vychutnají si ten pocit odměny za půlroční dřinu i s občasnými zádrhely, které se vyskytly.
 
Co je na programu Prdlých kostí teď, když hlavní „chvíle slávy“ už proběhla?
Soňa Hamousová:
Určitě promýšlení dalšího vystoupení. Ačkoliv se zdá, že naše práce končí plesem, my pokračujeme a snažíme se kvalitně připravit na další sezónu. Teď si ale dáváme chvíli pauzu a užíváme si.
Gabriela Holubová: Na prvním tréninku po plese si vždy s chutí pustíme video z vystoupení a navzájem si zapáleně sdělujeme všechny dojmy. Budeme asi ještě vymýšlet, jak a kdy bychom s naší choreografií mohli vystoupit znovu. Vzhledem k tomu, že se skládá z více částí a stylů, je možné ji podle potřeby rozdělit. Je škoda vystupovat jen jednou, ale v letním semestru jsou všichni ještě vytíženější, tak není snadné si najít čas. Samozřejmě také probereme, co s příštím rokem. Mám rozpracováno několik nápadů a dávám svým tanečníkům vybrat, na čem by chtěli příště pracovat.
 

Autoři fotografií: Bet Bížová, Vojtěch Mucha, Anton Vik a Martin Vlach
 

 
Rozhovor poslední: Tereza Cihlářová
 
Druhá polovina sobotního večera se nesla v poněkud odlišných rytmech než ta první, každopádně zábava pokračovala až do brzkých ranních hodin. Hudbu v hlavním sále zajistil DJ Jirka Vítek a v Raisově sálu vystoupili o půlnoci Bek Ofis. Nic (tedy snad kromě podpatků, které byly často vyměněny za pohodlnější obutí) nám tedy nebránilo v dalším tanci a mnoha obohacujících konverzacích.
Ples 2. lékařské fakulty se musí zažít, aby člověk poznal jeho kouzlo. Kdo tam s námi byl, jistě si slavnostní večer užil jako my, a ten, kdo nedorazil, se snad po přečtení našich řádků nebude příští rok o koupi lístku dlouho rozhodovat.
Závěrečné poděkování, které už bylo řečeno i z úst pana děkana na pódiu Majakovského sálu, patří hlavní organizátorce tohoto večera Tereze Cihlářové a Motoláku. Tímto se loučíme se všemi trpělivými čtenáři posledním krátkým rozhovorem.
 
Terko, letos jsi hlavní organizátorka plesu. Pořádala jsi ples i minulý či předminulý rok?
Loni jsem hlavní organizátorkou nebyla, ale udělala jsem kolem plesu spoustu práce. I díky tomu jsem měla letos odvahu vzít si to na hlavu celé.
 
Co tě na organizaci plesu tak láká, že ses ujala takovéto velké akce i přesto, že jsi ve třeťáku a taková příprava plesu zabere určitě spoustu času a stojí hodně nervů?
Nemůžu říct, že bych si půlroční organizaci plesu vyloženě užívala, někdo z Motoláku si „to“ prostě vzít musel. Nakonec jsem si to vzala na starost já, protože mám s organizováním větších akcí docela zkušenosti a věděla jsem, že mám kolem sebe schopné lidi, kteří mi s tím pomůžou.
 
Jak velký byl tvůj tým, kolik lidí ti s přípravami pomáhalo?
Pomáhali mi hlavně Vašek Heřman, Martin Mikeš, Pepa Štorm, Eva Fürstová a Michal Svatoň. Kromě nich se na přípravě plesu podílelo spoustu dalších lidí od prváku do šesťáku. Díky nim byla celá ta práce nakonec docela v pohodě, všechno šlapalo bez problémů a myslím, že i samotný ples jsme si všichni užili bez stresů.
 
Jedno z hlavních lákadel letošního plesu byla i bohatá tombola. Jak se vám podařilo sehnat tolik sponzorů a kdo na tom má největší podíl?
Tombola byla hlavní starostí Martina Mikeše. Tímto bych mu chtěla moc poděkovat, protože si s tím dal opravdu velikou práci. A taky mu děkuji za to, že jsem vyhrála Internu a přede všemi přísahám, že jsem si ten lístek fakt koupila.
 
Jaká je další větší akce Motoláku, na kterou bys nás mohla už takhle dopředu pozvat?
Jedna z nejoblíbenějších motoláckých akcí je vždy Parník, který se bude i letos konat v červnu. Sice je to akce pořádaná hlavně pro absolventy, ale není to v žádném případě podmínka, každý rok se tam sejde široké spektrum studentů a vždy jsou skvělé ohlasy.
 
Za rok na shledanou!
 
Adam Láznička a Markéta Tuzová

Vytvořeno: 10. 3. 2014 / Upraveno: 9. 1. 2019 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.